Kategorie volnočasových vozidel se dlouhé roky rozrůstá a podle množství přibývajících modelů na trhu se nezdá, že by se něco v brzké době mělo změnit. V roce 2016 začala brázdit silnice také Škoda Kodiaq a netrvalo dlouho a robustní přepravník si získal na popularitě a začal se ve velkém objevovat i na českých silnicích. Všestrannost a každodenní využitelnost populárního SUV jela redakce iSport.cz vyzkoušet do švýcarských Alp a vybrala si k tomu model 1.4 TSI.
Zdolávat nekončící klikaté zatáčky a táhnoucí se horské přejezdy v nejslabší verzi, která se do vozu dává? Proč ne, výzva přijata! Nejoblíbenější model 2.0 TDI sice má podstatně vyšší kroutící moment, ale 110kw našeho čtyřválce se ukázalo jako slušné množství. Kdepak, tohle nebyl žádný medvídek čerstvě probraný po zimním spánku.
Statistika dokazuje, že více než 80% prodaných Kodiaqů má automatickou převodovku DSG. My jsme nicméně patřili k menšině, naše čtyřkolka totiž byla vybavena šestistupňovým manuálem. Než jsme se pustili do jízdy, zaujal a příjemně nás potěšil velmi tichý chod motoru, který ani po nastartování takřka nebyl slyšet a v městském lomozu by se klidně mohl rovnat s hybridem. Auto se navíc řídí neskutečně lehce.
Cesta k alpským vrcholkům nicméně byla dlouhá a nejdříve následovala fáze seznamování. Ta byla pro začátek krušnější. Majitelé těžkých bot a milovníci dynamické jízdy by tady raději měli zbystřit. Nejmenší motor v Kodiaqu jede lehce a čistě, bez řečí se vytáčí do červených hodnot, ale i když je ručička neatakuje, tohle není motor pro dálniční závodění.
Ne snad kvůli síle, to právě naopak. Pedál je živý, bleskově reaguje na každou pobídku a kdo chce jet přes 140, klidně může. Auto mu to dovolí a ještě spokojeně přidá. Uživatel ať se nicméně připraví na častější návštěvu benzinové pumpy. Jinak se dálnice Kodiaq vůbec nebojí, na nerovnostech se nijak výrazně nehoupe, hluk zvenčí do kabiny nepouští. Pohodlí je tady na prvním místě.
A to vlastně u vozu platí nejen, co se týče jízdy, ale také co se týče posezení. Za volantem řidič sedí vysoko a výhledu z vozu nic nebrání. Na zadních sedačkách je tolik místa, že by se tam pohodlně cítily i nohy elitního basketbalisty, a kdo skutečně potřebuje usadit větší množství cestujících, uvítá sklopnou třetí řadu sedadel. Připravit je do akce je snadné i pro úplné začátečníky a sedět na nich zvládne i dospělý jedinec. Jasně, nejde zrovna o nejpohodlnější usazení, ale zároveň to není žádná nouzovka. Pasažér remcat nebude. Obzvlášť, když se bude moci dívat ven skrz panoramatickou střechu, která se navíc dá z poloviny otevřít.
Auto na první pohled působí díky mohutnosti bezpečně a jistě. Oko spotřebitele sice zbystří, když pozoruje velikost, která k „esuvéčkům“ patří, ale pozor, Kodiaq nemá ani 4,7 metru a je tedy menší než koncernová vlajková loď Superb. Přesto budí pozornost. V České republice se prodává ve velkém, ale u našich západních sousedů zatím jezdí méně.
Když jsme po zhruba 900 kilometrech dorazili do země víceúčelových nožů, kvalitní kávy, jemné čokolády a výrazného sýra, byli jsme neustálým terčem zvědavých pohledů. Nás ale víc zajímalo, jak si povede největší české SUV v úzkých horských uličkách kantonu Wallis, které pro nás končily vysoko nad 1600 m.n.m..
Dálnici totiž naše Škoda zvládla a s tempomatem na 135 km/h si s klidem brala pod 8 litrů na 100 kilometrů. Hodně pomohl systém ACT (aktivní odpojování dvou válců), díky kterému si počítač sám vykalkuloval, kde a jak může šetřit. To se nám líbilo hodně.
Následná cesta hlouběji do lesů znamenala prudké stoupání a neustálou jízdu na první, či druhý rychlostní stupeň, která trvala zhruba 30 minut. Tady jsme měli trochu obavy, ale jak se nakonec ukázalo, byly naprosto zbytečné. I s přibývající nadmořskou výškou motor běžel hladce a nepřipustil žádné drama. Dech neztratil ani na vteřinu. Bravo.
Většinu času jsme strávili na cestách s režimem Comfort, který nám pro asfaltové kilometry, zdaleka ne vždy rovné, připadal nejpohodlnější. Vůz fungoval v uživatelsky příjemné rovině a pasažéři si připadali jako v pokojíčku. S ním jsme chtěli také přistoupit na jeden z vrcholů celého výletu, překročení Furka Passu.
Tento horský průsmyk, který tvoří přirozenou hranici mezi kantony Wallis a Uri, a kde kdysi se svým Aston-Martinem závodil také samotný James Bond ve filmu Goldfinger, leží ve výšce téměř 2500 m.n.m. a cesta k němu čítá zhruba třicet kilometrů. Tento úsek by si měl každý motorový nadšenec někdy v životě projet. A i když jsme nevlastnili zrovna osmiválcovou pětisetkoňovou stvůru, díky které by všechny zatáčky znamenaly cestu k silničnímu nebi, těšili jsme se hodně.
Bohužel nám Alpy ukázaly svou sílu a i uprostřed srpna si zničehonic připravily nečekanou sněhovou nadílku. Úpravu na sáňky ještě Kodiaq ve výbavě nemá, takže jsme radši naše závodní ambice odložili stranou a do Čech se vrátili bezpečně, po dálnici.
Vůz jsme vraceli s příjemným pocitem a snad jedinou lehce černou vzpomínkou. To když jsme sjížděli z 1850 metrů vysoko položeného Fuxtrittu a spouštěli se do Ausserbergu, vesničky ležící o 800 metrů níže. Nešikovně jsme při sjezdu dolů nezařadili rychlost a během čtvrt hodiny brzdy téměř utavili. To nicméně nebyla chyba precizně fungujícího vozu, ale řidiče, který se nechal uchvátit krajinou nádherné země…
|
Technické údaje: |
| Motor: čtyřválec, 1395cm3 Výkon: 110kw Zrychlení z 0 na 100 km/h: 10,1s Normovaná spotřeba: 7,0l na 100 km Pohotovostní hmotnost: 1620kg Základní cena ve výbavě Style: 811 900Kč |
