„Bude to těžké a návrat bude pomalý,“ říkali české mílařce Kristiině Mäki, která oznámila, že by se po lednovém porodu opět chtěla vrátit k závodění. Navzdory předsudkům se ale zdá, že její plán zatím vychází na jedničku. Denně trénuje a sní o tom, že bude v červenci startovat na olympiádě v Tokiu.
Jsou to zhruba čtyři měsíce, co se českým atletům Kriistině Mäki a Filipu Sasínkovi narodil syn Kaapo. I přes to, že by si devětadvacetiletá závodnice mohla bez výčitek užívat rodičovskou dovolenou, nezahálí, aby co nejdříve splnila podmínky pro účast na olympijských hrách v Tokiu.
„Aktuálně už jsem na svých obvyklých tréninkových dávkách. Je občas těžké ustát názory okolí, ale já jsem tvrdohlavá,“ směje se česká běžkyně s finskými kořeny.
V době těhotenství jste říkala, že byste se chtěla k závodění opět vrátit. Změnilo se za tu dobu něco?
„Vůbec. Jsem dokonce i mile překvapená, jakým to jde tempem. Připadne mi, že forma se mi vrací docela rychle. Mým největším cílem je teď asi letní olympiáda. Aktuálně nemám splněný limit, který je docela přísný, ale jelikož jsem ve světovém rankingu na dobré pozici, zbývá mi do konce června potvrdit limit, který není tak těžký. To mi dává docela velkou naději, a proto jsem se rozhodla začít s tréninky docela brzo. Někdo by si možná řekl, že bych to mohla nechat na později, ale pokud chci na olympiádu, moc času není.“
Kdy jste začala po porodu trénovat?
„S nějakým pohybem jsem začala třetí týden. Byly to cviky na pánevní dno. Nic úplně náročného, ale než jsem šla poprvé běhat, bylo to potřeba trochu zpevnit. Čtvrtý týden jsem pak konečně vyběhla.“
A co na to vaše tělo?
„Napoprvé jsem si dala dvacet minut klusem. Nebylo to sice nic náročného, ale měla jsem pak lehce zvýšenou teplotu. Dala jsem si tedy raději den pauzu a šla to zkusit znovu. To naštěstí bylo vše v pořádku. Pátý týden po porodu už jsem byla běhat šestkrát, a od té doby trénuju víceméně denně. Když jsem začínala měla jsem pravidlo, že nechci jít víc než dvojnásobek kilometráže, kterou jsem šla předešlý týden. Ten první jsem tedy naběhala něco okolo patnácti kilometrů, druhý týden třicet a třetí přes padesát. Pak už jsem najela na můj standardní trénink. Třeba minulý týden jsem naběhala celkově okolo 100 kilometrů.“
To je tedy rychlý návrat. Sportovala jste i během těhotenství?
„Ano, běhala jsem do konce osmého měsíce. Bez toho by to pravděpodobně tak rychlé nebylo. Můj doktor mě ujistil, že je miminko zdravé a neměla jsem ani žádné jiné problémy, takže jsem mohla běhat i v pokročilejším stádiu těhotenství. Řídila jsem se hodně i vlastním pocitem, nikdy jsem nešla do žádného extrému nebo přes bolest. Hledala jsem si i různé informace o běžkyních, které otěhotněli. Samozřejmě se tím nedá stoprocentně řídit, ale byla to dobrá inspirace. Já jsem hrozný závislák na běhání, takže jít se na 50 minut proběhnout pro mě bylo opravdu osvobozující.“
Teď je ale asi docela náročné skloubit tréninky se starostí o syna.
„Když mám trénink, hlídá Filip a naopak. Díky tomu, že i on dělá atletiku, máme výhodu, že si můžeme vše plánovat tak, jak potřebujeme. Občas zaskočí taky moje mamka nebo Filipovi rodiče. Skrz omezení spojená s koronavirem to teď ale není úplně jednoduché. Když se stane, že máme s Filipem trénink ve stejnou dobu a nikdo nemůže hlídat, bereme Kaapa s sebou. Musím zaklepat, že pokaždé, když jsme ho dali do kočárku nebo vajíčka, byl tam hrozně hodný a většinou spal, takže jsme mohli v pohodě odtrénovat.“
Jak si na novou roli zvyká váš partner?
„Úplně v pohodě. Hned když jsme přijeli z porodnice, Filip si malého vzal a přebalil. Já sama jsem se bála Kaapa držet. Byl hrozně malinký a bylo to pro mě úplně nové. Když jsem ale viděla, jak k němu přistupuje Filip a že se k tomu staví tak, že se o něj staráme oba, uklidnilo mě to. Občas mívám po tréninku ještě regeneraci, což se protáhne i na čtyři hodiny. Nemám ale nejmenší strach odejít z domu a nechat s ním Filipa samotného. Vím, že to všechno zvládne a postará se o něj úplně stejně jako já.“
V dubnu čeká český atletický tým soustředění v Itálii. Chystáte se tam taky?
„Tam jedeme celá rodina. Budeme bydlet na hotelu, takže se nemusíme alespoň starat o jídlo. To je velká výhoda. Jinak to bude asi docela podobné tomu, když jsme doma. Každý budeme chodit na své tréninky, případně na něj vezmeme i Kaapa. Už se na to docela těším. Je opravdu štěstí, že máme hodné dítě a díky tomu odpadá spousta problémů.“
Řešíte kromě tréninků i stravu?
„Já jsem ze svého jídelníčku nevypadla ani když jsem byla těhotná, takže u mě není víceméně žádná změna. Není to ale rozhodně nic striktního, nepřejídám se, nejím zbytečně nezdravém věci, ale když mám na něco chuť, prostě si to dám. Tím, že máme tréninky dvakrát denně, máme extrémní výdej. Když občas zahřešíme, hned to vytrénujeme Myslím, že i tento přístup ke stravování mě udržuje v psychické pohodě. Ale jednu zásadu přece jen mám – nejíst sladké večer. Přes den si občas něco dám, večer už opravdu ne.“
Jste teď už na své původní váze před těhotenstvím?
„Před otěhotněním jsem vážila zhruba 53 a přibrala jsem asi 10 kilo. Dva týdny po porodu mi váha spadla na 56, což mám i teď. Váhu mám tedy zhruba pořád stejnou, ale hodně se mi mění stavba těla. Po porodu jsem neměla téměř žádnou svalovou hmotu, ale teď už se to začíná vracet do původního stavu. Je opravdu zajímavé, jak se tělo mění, a že váha vlastně nic neznamená. Nejvíc jsem si toho všimla na lýtkách. Ne, že bych tam před tím měla nějaké obří svaly, ale po porodu tam nebylo prostě vůbec nic. Pak to samozřejmě bylo poznat na břichu. Je to ale opravdu proces a trvá to.
Jste aktuálně se svojí kondicí spokojená?
„Neběhám sice ještě tak, jak jsem byla zvyklá, ale je to každý trénink lepší. Když vidím, že jsem zase o něco rychlejším, mám hroznou radost. Mezi jednotlivými týdny jsou v mé výkonnosti opravdu velké rozdíly. Jsem zvědavá, kdy se to zastaví a nepůjde to takovým tempem jako teď. Nejsem tedy teď úplně ještě spokojená, ale ty pokroky mi dělají hroznou radost.“
Čekala jste, že to půjde takhle rychle?
„Je občas hodně těžké ustát názory vašeho okolí a já jsem si toho vyslechla opravdu dost. Říkali mi, že to nepůjde a když jo, že návrat bude těžký. Já jsem docela tvrdohlavá a snažila jsem se to ignorovat, ale samozřejmě to stoprocentně nejde. Začalo mě napadat, že to asi opravdu bude běh na dlouhou trať. Mám tedy opravdu radost, že i když mi devadesát procent lidí nevěřilo a stále nevěří, ty pokroky tam jsou. Je totiž pár lidí, kteří mi věří, což mi v tom všem neuvěřitelně pomáhá. A samozřejmě mi pomáhá i Kaapo, který je opravdu zlaté miminko.“
Kristiina Mäki
|
