V roce 1964 získala Věra Čáslavská na olympiádě v Tokiu celkem čtyři medaile – tři zlaté a jednu stříbrnou. Letos se po sedmapadesáti letech hry opět vrací do japonského hlavního města. A Česko i tentokrát vyšle do bojů svou zástupkyni ve sportovní gymnastice. Premiéru pod pěti kruhy zažije Aneta Holasová.
Aneta Holasová začala s gymnastikou, když jí byly čtyři roky. Dnes je ve svých dvaceti letech českou jedničkou a před dvěma lety na Evropských hrách v Minsku právě ona ukončila třináct let dlouhé čekání českých gymnastů na umístění na stupních vítězů na kontinentálních akcích.
Aby se mohla měřit se světovou elitou, obětuje tréninku naprostou většinu svého času. „Aktuálně trénuju šestkrát týdně, z toho čtyřikrát týdně dvoufázově. Aby se člověk dostal mezi špičku, musí každý den trénovat naplno a dát tomu úplně všechno,“ popisuje Holasová svou tréninkovou rutinu.
Náročnost Anetiných tréninků potvrzuje i její trenér Jiří Fiřt, který se sám účastnil v roce 1996 olympiády, která se konala v Atlantě. „Aneta kromě práce v tělocvičně musí pro svou přípravu udělat spoustu dalších věcí. Je to třeba i posilovna, zvedání činek, běhání, jízda na inlinech, samozřejmě i balet a funkční tréninky se specialisty. Není to jen o tom jít do tělocvičny a učit se nové cviky".
Jiří Fiřt zároveň připomíná, že jde o sport, který je mimořádně náročný nejen fyzicky, ale i mentálně.„Je to individuální sport. Pokud člověk udělá chybu, je to na sportovci samotném. Není nikdy kdo by pomohl jako je tomu v týmových sportech. Psychická nálož je tedy o to větší, daleko víc člověk trpí a vnímá daleko větší zodpovědnost,“ dodává.
Před olympiádou od nuly
Necelých šest týdnů před datem svého olympijského závodu v Tokiu začíná Aneta Holasová téměř z bodu nula. Přípravu na životní akci jí zkomplikovala zlomenina lýtkové kosti na pravé noze. Od pondělka už se ale vrátila k plnohodnotnému tréninku. „Můžu se snažit si z toho vzít to nejlepší. Bojuju dál!“ říká Holasová.
Bylo zrovna 1. května a Aneta Holasová s koučem Jiřím Fiřtem měli právě první výročí vzájemné spolupráce.
„Svátek práce jsme pěkně oslavili…“ ošívá se při vzpomínce Fiřt.
Jediná česká gymnastická olympionička tehdy v hale Bohemians kousek od náměstí Míru trénovala salta a obraty z tzv. air tracku s dopady do skokanské jámy.
„Přesně támhle se mi to stalo. Šla jsem křivě a pravá noha dopadla na okraj. Jak jsem to nečekala, prudce jsem ji skrčila a tím velkým nárazem to noha úplně nevydržela,“ líčí Holasová. „První myšlenky určitě nejsou nijak pozitivní, spíš se v hlavě promítá to nejhorší. Bála jsem se, co s tím bude, jestli to stihnu.“
Naštěstí nebylo tak zle. Zraněná noha putovala do speciální snímatelné dlahy, začala rehabilitace. A postupně nastupoval i omezený fyzický trénink. Závodnice Bohemians přitom využívala zázemí na resortním centru OLYMP. Začátkem tohoto týdne mohla Holasová nohu poprvé plně zatížit.
„Začali jsme sportovní zátěž, poskakovat, je i trochu v běžeckém tréninku. Byli jsme plavat, zlepšilo se to i na bradlech,“ pochvaluje si Fiřt. „Gymnastických věcí ještě nemůžeme dělat moc, ale o nohu se normální opírá. Běháme, trénujeme, což je strašně důležité.“
Status quo se každopádně změnil. V dubnu startovala Holasová na mistrovství Evropy v Basileji a jejím původním cílem bylo ještě vylepšit formu směrem k olympiádě.
„Šlo o to, aby se na každém nářadí posunula obtížnostně výš, aby mohla dostat vyšší známku a bojovat třeba o úspěch ve víceboji, který by se blížil postupu do finále,“ říká Fiřt. „Teď se to rázem změnilo na to dostat se do co nejlepší formy a ve víceboji zacvičit aspoň tu úroveň, která byla na mistrovství Evropy, možná to bude něco jednoduššího.“
Zranění do přípravy Holasové zásadně zasáhlo, ale to hlavní platí. Česká gymnastika bude mít díky ní v olympijském závodě zastoupení. „Na olympijské hry se samozřejmě těším, i když budou v souvislosti s covidem a různými opatřeními jiné, než bývaly. Po závodě budeme muset po 48 hodinách opustit Japonsko, takže se ani nemůžeme podívat po Japonsku, ale olympiáda byla vždycky můj sen,“ říká Holasová.
