PŘÍMO Z TOKIA | Na olympijských hrách se mohla vodní slalomářka Tereza Fišerová předvést úplně poprvé. Její disciplína singl kanoe měla totiž v ženském podání pod pěti kruhy premiéru. Prvotní cíl dostat se do finále si splnila, pak už samozřejmě pomýšlela na medaili. Po chybách v úvodu tratě však skončila šestá a mezi novináře přicházela se slzami v očích. „Nakonec ale nemůžu být naštvaná. Myslím, že je úspěch to, že jsem sem jela, protože konkurence je sakramentsky velká a měla jsem velmi těžkou nominaci,“ uvědomuje si.
Co se vám chvíli po dojetí pralo v hlavě?
„Jsem smutná, zklamaná, ale myslím, že jsem tady předvedla výkony, po nichž budu odjíždět z olympiády hrdá.“ (řekla se zlomeným hlasem)
Šestá na olympiádě je ale krásné umístění, i když jste asi mířila výš…
„Snila jsem o medaili, ale spíš mě asi mrzí to štěně, které za medaili mělo být. Měla jsem slíbenou border kolii, když přivezu medaili. To mě trošičku mrzí, ale doufám, že si rodiče pobrečeli taky a slitují se nade mnou.“
Už nějakého psa máte?
„Zatím mám jednoho a doufám i v toho druhého.“
Když se vrátíme zpět k finálové jízdě, jaká byla? Které chyby vás nejvíc mrzí?
„Tak celkově. Vystartovala jsem, první záběry se mi jelo dobře, v hlavě jsem byla hodně srovnaná, necítila jsem ani žádnou nervozitu. Ale bohužel po jedničce jsem byla trochu víc vlevo, než jsem chtěla a ve dvojce mě nevzal váleček, což byl asi začátek konce. Ale jsem opravdu na sebe pyšná, že jsem to nevzdala hned za třetí brankou a bojovala jsem dál. Bohužel pak přišly dva doteky. Ale bojoval jsem a myslím, že mi tohle všechno přinese vzácnou zkušenost, protože určitě nehodlám končit a budu bojovat i o další olympiádu.“
Sil jste měla i v závěru dost?
„Ano, samozřejmě jsem cítila, že už jsou ruce trochu unavené, ale myslím, že za zimní přípravu jsem tohle zažila nespočetněkrát, a mohla jsem. Do cíle už jsem jela smutná, protože jsem věděla, že to nebude stačit a poslední záběr jsem vypustila. Ale celou jízdu jsem jela na 100 procent.“
Jak silově náročná je tahle trať?
„Byla hodně náročná, ale já už jsem se hlásila tím, že tahle trať mi vyhovuje. Už jsem se na ni opravdu těšila a zásadní kombinace jsem zajela fakt bravurně. Nebo jsem s tím spokojená. Ale bohužel tam byly nějaké kombinace, které jsem nezvládla.“
Když se vrátím k semifinále, na startu jste byl bledá, pak jste se po dojetí ohromně radovala.
„Já totiž vyhrála sama nad sebou. Když jsem sedla na vodu, vyjela pás a rozjela se, nevěděla jsem, jak se drží pádlo. Ale byla jsem na sebe hrdá, že jsem to ustála a dojela tak, že jsem si zajistila finále. Určitě odsud odjedu spokojená, ale teď mě to mrzí. Všichni víme, že na medaili jsem měla a že jsem to nepředvedla. Bohužel.“
Budete mít teď větší motivace pro Paříž?
„Já myslím, že holkám konkuruju. To není o motivaci, ale chtěla bych sjet ve finále takovou jízdu, se kterou bych byla spokojená. A co si budeme říkat, ty chyby tam byly a z určitých kombinací jsem zklamaná. To bude chtít do příštích závodů vylepšit. Ani ne do Paříže, ale na mistrovství světa.“
Už ve středu jste prozradila, že vám dělá takového mentora Jiří Prskavec mladší. Co vám řekl před čtvrtečním startem?
„Popřál mi hodně štěstí a řekl mi, ať to tam pošlu. Bohužel jsem to poslala až moc.“
V čem byl hlavní problém? Mohla to být třeba i přemotivovanost?
„To ne. Já jsem fakt do toho šla tak, že si jízdu chci užít. První záběry se mi pádlovaly skvěle. Bohužel jsem tam dala asi malý náklon, netuším, musím se na to podívat s odstupem času z videa. A po první chybě se to samozřejmě kupilo, doteky byly velice těsné a poslední protivoda byla spíš nepozornost.“
Dostala jste nějaké rady i od Lukáše Rohana?
„Asi ne. Spíš jsem se koukala na něj, jak to jel. Popřál mi štěstí, dal mi pěstičku. Já myslím, že když člověk nechce, aby na něj mluvili, tak na něj nemluví. To je správné, každý si musí stanovit své bariéry, jestli k sobě někoho pustí nebo ne, a to se mi daří skvěle.“
Po kvalifikaci jste přiznala, že jste poslední dny moc dobře nespala. Jak to bylo před semifinále a finále?
„Spala jsem výborně. Usnula jsem před půlnocí a vstávala po osmé, tím to taky nebylo.“
Co ve vás převládalo, kdy jste projela cílem?
„Nemůžu být naštvaná. Myslím si, že je úspěch to, že jsem sem jela, protože konkurence je sakramentsky velká a měla jsem velmi těžkou nominaci. Pro mě je úspěch to, že jsem si vyjela finále. Takže to, že jsem to neustála, to se nedá nic dělat. Ale jsem šestá, a jak říkám, budu odsud odjíždět jako vítěz.“
Co vám dá do budoucna olympijská zkušenost?
„Určitě to, že před první kvalifikační jízdou už asi nebudu tak nervózní, to by ani podle mě víc nešlo. Také mi to dá spoustu zážitků. Ať je to jakékoliv, parta je tady skvělá. To, že se sportovci mohou potkávat i v rouškách a poznávat nové lidi, to je něco neuvěřitelného.“
