PŘÍMO Z PEKINGU | Z tohohle bude silvestrovská historka, možná i poté, co se budou volit ty nejlepší za století. Ester Ledecká na čínských zimních Hrách v jeden moment získala své třetí olympijské zlato po finálovém snowboardovém vítězství nad Rakušankou Danielou Ulbingovou. Sama to ale vlastně nevěděla. Tak se oddala soustředění na jednotlivé jízdy, že ztratila přehled, jakou vlastně jede.
O Ester Ledecké se ví, že svá vítězství neslaví zas tak bouřlivě, radost většinou prožívá uvnitř. Za její chladnou reakcí v cíli finálové jízdy paralelního obřího slalomu v Čang-ťia-kchou ale stálo něco jiného. „Já jsem jako nějak věděla, že už jedu tu finálovou jízdu. Ale zas tak jistá jsem si nebyla,“ řekla Ledecká.
Jak to tedy bylo?
„Upřímně. Možná jste si všimli, že jsem ani moc neslavila. Já jsem nahoře jako nějak věděla, že už jedu tu finálovou jízdu. Ale zas tak jistá jsem si nebyla. Nicméně jsem si řekla, že pojedu nejlepší jízdu, jakou umím, jako každou jízdu jsem si to řekla.“
A dole v cíli?
„Tady jsem si taky nebyla jistá, jestli se pojede ještě jedna jízda, nebo ne. Tak jsem se ptala Daniely, jestli je to jako hotový. Ona říkala jako že teda jo, že teda ještě pojedou kluci. A já říkám: To je dobrý. A my už teda nepojedem? A ona: Ne, ne, my už nepojedem... Tak jo, dobrý, dobrý... Od té doby jsem to nějak začala vnímat. Předtím jsem neslavila, protože jsem nechtěla slavit předčasně, chtěla jsem zůstat soustředěná, kdybych musela ještě jednou jet nahoru.“
Program Ester Ledecké na ZOH 2022: kdy se jede sjezd a super-G? >>>
Jak se tohle může stát, že ztratíte přehled o tom, kde v pavouku vyřazovacích jízd jste?
„Já nevím... Musíte být strašný mimoň, jako já... (směje se) To já jsem. Jak jsem přemýšlela nad tou tratí, nad tím, co mám udělat líp, tak mně to nějak nedošlo. Přijela jsem do toho cíle: No, tak jsem tady...“ (smích)
Tak teď už je jasno, jaký to byl pro vás den, než jste došla přes všechny mikrofony mixzonou až sem?
„Fajn. Co pro vás? Já se omlouvám, že jsem tady tak pozdě, ale to kolečko je takové zvláštní...“
Ale na svahu jste rychleji asi nemohla, ne?
(úsměv) „Bylo to dobrý, já jsem hrozně ráda za ten celý den. Ty moje jízdy byly takové konzistentní. Jela jsem si furt to svoje, což byl plán. A myslím, že jsem ho dobře splnila. Jsem hrozně pyšná na celý svůj tým, který odvedl skvělou práci.“
Koukám na vaši přilbu, která je vyvedená podle návrhu vašeho bratra Jonáše. Vypadá, jako by rychlostí ohořela...
(směje se) „Trochu možná jo. Brácha to myslel tak, že mám i kostýmek takový battle damaged (poškozený z bitvy), tak tomu říkají v komiksech. Že to je trochu ostřílený kulkama, trochu poškrábaný a opálený. Musím mu hrozně poděkovat, bylo úžasné, jezdit zase v takovém oblečku a připadala jsem si jako superhrdinka. To mi hrozně pomáhá každou jízdu, že se před každou jízdou podívám a vidím, že jsme superhrdinka.“ (úsměv)
Když soupeřky přestanu slyšet, asi vypadly
Ve skutečnosti ale utrpěly újmu vaše soupeřky, ve vyřazovacích jízdách ani jedna nedojela do cíle...
„Takový je to sport, hodně se chybuje, jde o to, kdo těch chyb udělá nejmíň, kdo zvládne ten tlak. Přece jen je to něco jiného než u lyžování. Tam je taky tlak, ale nemáte vedle sebe někoho, kdo na vás tlačí a snaží se vás předjet. Já se soustředila celou dobu na sebe a to mi pomohlo. V tom je to trochu těžký.“
Registrovala jste aspoň periferně, že soupeřky vypadávají?
„Když je přestanu slyšet... Nechci se vůbec ohlížet, ale přestanu vnímat, že za sebou něco slyším. Ale ze zkušenosti vím, že se můžou zase hodně rychle dotáhnout. Tak se snažím hlavně rychle dotáhnout svoji jízdu až do konce, soustředit se jen na sebe, abych neudělala já žádnou chybu, jela tak, jak jsem si naplánovala. Abych to v klidu dojela.“
Sama jste na trati zažila nějakou kritickou situaci?
„Je to šest jízd a ne vždy se povede předvést šest úplně dokonalých jízd. Určitě tam nějaké chyby byly, ale jsem ráda, že jsem se z nich dokázala rychle dostat, když už jsem tu chybu udělala. Tolik jsem tím neztratila a dokázala se vrátit do svého rytmu a dojet jízdu rychle.“
Máte za sebou tiskovky, později vás čeká ještě medailový ceremoniál, pak rychlý přesun do lyžařské olympijské vesnice v Jen-čchingu, budete mít čas si úspěch vychutnat?
„Asi to bude náročné. Takhle to ale je. Když to tak vezmete, tak jsou to všechno příjemné povinnosti. Jsou spojené s tím, že jsem vyhrála, což je skvělé. Stavím se k tomu tak, že jsou to věci, které k tomu patří. Doufám, že rychle sbalíme, že mi kluci trochu pomůžou. Mám na pokoji ne binec, ale není to úplně zorganizované... Bude trošku trvat, než to narveme do tašek. Hlavně asi budu potřebovat více tašek, protože tady furt dostáváme dárečky a už se to kupí. Nemám to kam dávat. Budu si muset koupit novou tašku.“
Říká se, že obhájit vítězství je těžší než ho získat poprvé. Vnímáte to tak po dnešní zkušenosti, kdy jste zvládla zopakovat svůj snowboardový triumf z Pchjončchangu?
„Já nevím. Možná včera nebo předevčírem. Dnes vůbec. Upřímně, pro mě je vždy divné takové to čekání, jak člověk nějak přijede a třeba to tam nezná. Hotel a podobně… Já jsem v tomhle trošku autista, chci mít svoje věci připravené. Když jsme na kopci, tak jsem doma a jsem nejvíc v klidu, co jsem. Jak při závodě, na lyžích nebo na snowboardu. Jakmile jsem na kopci, jsem šťastná.“
Co říkáte na to, že jste svou třetí zlatou medailí v českých medailových statistikách z OH vyrovnala Martinu Sáblíkovou a Jana Železného a před vámi jsou jen Emil Zátopek a Věra Čáslavská?
(úsměv) „Ještě pár lidí šikovných tam je. Hodně. Ale já to vnímám tak, že každý úspěch je skvělý sám za sebe. Samozřejmě je skvělé, pokud máte těch medailí více, to je samozřejmě lepší. Neznamená to, že když máte v uvozovkách jen jednu nebo dvě medaile, tak že je to menší úspěch. Je to paráda pokaždé a já si strašně vážím toho, že teď mám třetí zlatou z olympiády. Strašně si toho vážím a budu doufat, že v budoucnu se mi podaří ještě nějaké nasyslit, nastřádat. Samozřejmě budu furt vzhlížet k lidem, kteří ty úspěchy měli a mají. Je za tím obrovská dřina a není to jen tak.“
Zprávy ze dne 6. února 2022
SKOKY NA LYŽÍCH: nejzkušenější český skokan Roman Koudelka se v olympijském závodě na středním můstku vyšvihnul v prvním kole na jedenácté místo. Místo útoku na top ten ale ve finále spadl o sedm míst. I tak je to pro české skoky světlý moment. „Mám chuť, baví mě skákat,“ říká Koudelka k dalším čínským závodům. Více čtěte ZDE >>>
CURLING: Nejznámější český curler, trenér a propagátor tohoto sportu Karel Kubeška podrobně analyzuje dnešní utkání s Kanadou. Pro všechny fanoušky curlingu to byl opravdový svátek – český tým nastoupil proti Kanadě a jejím mimořádným curlerům Vicky Persingerové a Christopheru Plysovi. Manželé Tomáš a Zuzana Paulovi dostali hru do devátého extra endu a byli blíž vítězství. Měli na výběr mezi dvěma variantami, zvolili tu se zvýšeným rizikem, a výsledkem byla výhra Kanady.
HOKEJ: Nedělní trénink českého národního týmu...
SANĚ: Michael Lejsek obsadil v Pekingu při své olympijské premiéře 30. místo. Před závěrečnou čtvrtou jízdou pro dvacet nejlepších vede Němec Johannes Ludwig. Třiadvacetiletý Lejsek dnes v olympijském korytu v Jen-čchingu zajel nejpomalejší ze svých tří jízd. Poprvé v soutěži se dostal přes jednu minutu a o jednu příčku si pohoršil oproti postavení po polovině závodu. K postupu do elitní dvacítky chyběly českému reprezentantovi téměř čtyři sekundy.
SKOKY NA LYŽÍCH: Roman Koudelka skončil v olympijském závodě na středním můstku osmnáctý. Zlato slaví Japonec Rjoju Kobajaši, který se stal poprvé olympijským vítězem. Čestmír Kožíšek obsadil 29. pozici. Překvapením je stříbro Rakušana Manuela Fettnera a bronz vybojoval Dawid Kubacki, z jehož úspěchu měl z pozice hlavního trenéra polské reprezentace radost bývalý český skokan Michal Doležal.
