Libanonec na běžkách: spadl z útesu, lékaři mu předvídali invalidní vozík. Teď je na ZOH
Desetikilometrový závod běžců na lyžích sice dokončil až ve druhé stovce výsledkové listiny. Přesto je to pro Samera Tawka skoro srovnatelný úspěch jako vítězství pro Johannese Klaeba, za nímž zaostal o víc než devět minut. Libanonský běžec však svůj závod vyhrál už dávno, když se zotavil z těžkých zranění po pádu ze čtrnáctimetrového útesu. Program běhu na lyžích na ZOH 2026 >>>
Zatímco Johannes Hösflot Klaebo vybojovával zlaté medaile na všech možných frontách, Libanonec Samer Tawk sváděl úplně jinou bitvu. Nejprve na jednotce intenzivní péče, potom dlouhé roky na různých rehabilitacích, než se mohl znovu postavit na sníh.
Před sedmi lety měl totiž při lyžování hodně těžkou nehodu. „Byl jsem mladý a hloupý, lyžoval jsem v Libanonu někde, kde jsem neměl, a spadl jsem z výšky 14 metrů,“ vyprávěl sám sportovec před italskou olympiádou.
Při tomto pádu z útesu pokrytého sněhem si přivodil řadu zlomenin rukou a nohou, a nejen to. „Zlomil jsem si kyčle na čtyřech místech. Moje levá noha byla z 40 procent ochrnutá. Měl jsem natrženou močovou trubici, vnitřní krvácení, zlomený loket a ruku,“ vypočítal Tawk následky své nerozvážnosti.
Víc než týden po úrazu strávil na jednotce intenzivní péče, prodělal devět operací. Když jej lékaři přesunuli na běžné oddělení, řekli mu, že jeho úplné uzdravení je vysoce nepravděpodobné.
„Nejprve jsem přemýšlel o tom, zda přežiju, a pak o tom, zda budu postižený.“
Vzdát se ale rozhodně nehodlal. Rehabilitoval, každý malý krůček pro něj znamenal velký skok. A úspěchy se dostavovaly. Už v prvním roce se snažil postavit zase na běžky. „Ale nedokázal jsem ujet víc než 10 metrů, moje levá noha to nezvládala a pořád jsem padal,“ líčil Tawk.
Ještě další dva roky trvalo, než mohl zase začít trénovat jako normální sportovec. Jenže to chtělo ještě další čas, než se sám ve sportu cítil pohodlně.
„Trochu jsem lyžoval, ale moje technika byla mnohem horší. Trvalo to dlouho. Teprve po třech a půl letech jsem si řekl: OK, můžu zase trénovat a brát svůj cíl vážně.“
A trpělivostí a tvrdou dřinou také svého cíle dosáhl. Znovu se ukázal na olympijských hrách. Poprvé to bylo v roce 2018 v Koreji, kde byl prvním libanonským běžcem na lyžích. A teď v Milánu a Cortině. V závodu na 10 km s intervalovým startem sice skončil až 107., přesto na sebe může být hrdý.
