Talent Hák jako Hejduk či Rosický, vyhrál souboj s Marečkem. Plecháčovou motivoval koláč
V pozici Milana Hejduka v Naganu nebo Tomáše Rosického na EURO 2000 bude na biatlonové olympiádě mladý talent Petr Hák (22). Syn dvou olympioniků se do pětičlenného mužského týmu dostal z IBU Cupu a na dálku vyhrál souboj s Jonášem Marečkem. „Nás přesvědčil, důvěru dostal. Doufám, že příležitost chytne za pačesy,“ řekl sportovní ředitel Ondřej Rybář při nominačním proslovu v České televizi.
Jeho rodiče byli dohromady na pěti olympiádách a teď se může na první dobrodružství pod pěti kruhy chystat sám. „Ideální genetická výbava po mamince a po tatínkovi, která se skloubí,“ usmívá se prezident biatlonového svazu Jiří Hamza.
Hák, to je slavné biatlonové jméno. Petrův tatínek Zdeněk reprezentoval ještě v časech československé federace na Hrách v Lake Placid 1980 a Sarajevu 1984. Maminka Eva byla na třech olympiádách na přelomu tisíciletí a v roce 1993 se ve štafetě stala mistryní světa.
„U Petra je jednoznačně vidět, že je ohromný talent,“ hodnotí Rybář. „Jsem rád, že našel cestu zpátky ke sportu. Před třemi lety byl na vážkách mezi školou a biatlonem.“
Článek pokračuje pod grafikou
Před čtyřmi lety byl Hák vlajkonošem české výpravy na Evropském olympijském festivalu ve Vuokatti, kde získal dvě medaile. O rok později vyjel stříbro na juniorském mistrovství Evropy. Koncem minulé zimy bral dva bronzy z juniorského MS. Kromě biatlonu se ovšem naplno věnuje ještě dalšímu náročnému oboru, na ČVUT studuje leteckou dopravu.
„Ohledně školy jsem s ním dlouho mluvil. Věřím, že se nám ve spolupráci s fakultou dopravní na ČVUT podaří najít model, aby se mohl biatlonu věnovat víc,“ říká Hamza. „Studuje těžký obor. Mluvil jsem s panem děkanem, aby se Petr mohl věnovat profesionálnímu sportu i škole. Má předpoklady jezdit v absolutní špičce. On je takový závodní typ. Trénink je jedna věc, když přijde závod, dokáže ze sebe dostat sto deset procent možného.“
Bez bolesti není úspěchu
To Ilona Plecháčová, která se také představí nyní v Novém Městě na Moravě a je náhradnicí na ZOH, moc dobře ví, že v biatlonu často bolí i tréninky. Jí to ale nevadí. Naopak. Jejím mottem je: „Bez bolesti není úspěchu,“ což přiznala už před pár lety v rozhovoru pro Radiožurnál.
Vedle bolesti naštěstí zažila v poměrně raném věku také úspěch. „Už jako malinká jsem jela ve Studenci závody na běžkách a jednou jsem tam vyhrála velký koláč. A to mě strašně motivovalo,“ usmívá se Plecháčová.
Koláč už je samozřejmě pouze na fotografiích, ale jinak už má doma pěknou sbírku medailí. V roce 2024 získala dokonce zlatou z vytrvalostního závodu na Zimních olympijských hrách mládeže v Koreji. „Nedokázala jsem tomu ani věřit a začala jsem brečet radostí,“ vzpomíná. K tomu se smíšenou štafetou přidala bronz. A navíc ještě byla na slavnostním zahájení vlajkonoškou.
V minulé sezoně pak milovnice snowboardingu a kola přivezla opět z vytrvalostního závodu zlato z mistrovství světa dorostenců, s nímž se jí na krku houpaly ještě dva bronzy (sprint a hromadný závod). Teď bude sbírat další zkušenosti mezi dospělými. A kdo ví, kdy se jí splní sen startovat na „velkých olympijských hrách“.
