Davidová: Jsem zase v bojovnější náladě. Ale nerada bych zabírala místo
PŘÍMO Z ITÁLIE | Je toho na ni dost. Biatlonistka Markéta Davidová na olympiádě v Anterselvě bojuje s bolestí v zádech, pochybnostmi i kritikou po svém nevydařeném úseku ve smíšené štafetě. Ve středečním vytrvalostním závodě dostane volno, ale další starty jsou stále ve hře. „Byla bych moc ráda, aby to nebyl můj poslední olympijský závod. Nerada bych ale závodila za každou cenu,“ říká Davidová. Program biatlonu na ZOH 2026 naleznete ZDE >>>
V Anterselvě je někdejší mistryně světa a dlouhodobá tvář českého biatlonu bolavá a oslabená. Bojuje nicméně dál, odmítá se vzdát a dává svou vůli ve prospěch týmu. Stále je přesvědčená, že mu na olympiádě ještě může pomoct. V úterý zvládla další trénink.
Jak tělo drželo?
„Já bych řekla, že nějak normálně. Fakt jsem neuměla z tréninku poznat, že to bude až takhle hrozné, protože ty tréninky tak hrozné nejsou.“
Jak je možné, že se dobré pocity proměnily ve štafetě v takovou kalvárii?
„Těžko říct. Zpomalit se o minutu, to se nestane, když máte deset dní volno. Myslím si, že buď jde tělo proti, nebo tam byl ještě jiný problém. Teď mě dost bolely nohy, třeba i to mohlo hrát roli. To jsou ale všechno spekulace. To asi není nikdo schopný rozluštit.“
Jak vám bylo, když jste zjistila, že to tentokrát bude velké trápení?
„Popravdě jsem čekala, že to asi nebude úplně skvělé. Na druhou stranu si nemyslím, že jsem se tím nechala semlít hned první metry. Myslím, že jsem byla připravená bojovat, a až v posledním kole, když mě předjížděly holky, které normálně předjíždím, to už jsem trochu zlomená byla. Ale to už bylo jedno, jestli budeme deváté nebo jedenácté. Nevzdala jsem to, opravdu ne. Ale bohužel to nebylo ono.“
Nemůže hrát roli, že byste kvůli v bolesti v zádech měnila techniku?
„Já si to popravdě nemyslím. Rozebírali jsme i některá videa s Perem Torvikem, který nám dělá rozbory, a ani on mi nepsal, že bych jezdila zásadně jinak. Myslím, že na tuhle otázku nikdy nedostaneme odpověď, co se stalo, nebo co se děje. Můžeme fakt jen spekulovat. Bohužel už to nevrátíme.“
Bolela vás záda během nedělního závodu?
„Nebolela. Ani před závodem. Já jsem říkala, že kdybych se na to před závodem ráno necítila, své místo přenechám. Holky byly ready jet místo mě. Určitě nejsem blázen, abych tu chtěla za každou cenu závodit. Myslím, že každý kdo kdy závodil, to nechce dělat takhle, jako jsem ten závod jela já. Kdybych věděla, že to bude takové, dobrovolně bych do toho nešla.“
Jak jste si závod rozebrali v týmu?
„Nikdo mi do očí neřekl, že by mi to vyčítal. Tak doufám, že se to neděje za mými zády. Ale nemyslím si. Musím říct, že na mém Instagramu se strhla vlna pozitivních zpráv. Hrozně mě to překvapilo a potěšilo, že tam mám takovou komunitu, která za mnou stojí, i když se nepovedlo vše, co se mohlo nepovést. Moc si toho vážím a moc jim za to děkuju, protože si myslím, že to není samozřejmost, aby za mnou ti lidé takhle stáli. Za to jim moc děkuju. Nezvládla jsem si přečíst vše, ale pár zpráv jsem četla a fakt si toho moc vážím.“
Dává vám to sílu bojovat dál?
„Asi zjišťuju, že věci jen tak nevzdávám. Potřebovala jsem se z toho na chvíli oklepat, ale už jsem zase v bojovnější náladě. Samozřejmě ale nechci zažit to, co jsem zažívala na trati teď. Musíme si to asi s čistou hlavou zhodnotit, jestli to má smysl nebo ne. Byla bych nerada, kdybych tu někomu zabírala místo. Je nás tu pět, jsem ráda, že si zítra zazávodí i holky, které by asi, kdybych byla zdravá, asi nejely. Můžeme závodit jen ve čtyřech. Myslím, že si nás tu všech pět zaslouží být, tu nominaci jsme si vyjely. V tom to vidím pozitivně, že vidím, že dostanou také šanci. Na druhou stranu bych byla moc ráda, kdyby to nebyl můj poslední olympijský závod. Nerada bych ale závodila za každou cenu.“
Vynecháte středeční vytrvalostní závod, jaký plán pro sobotní sprint?
„Je ještě relativně čas. Sprint se jede v sobotu, takže není potřeba rozhodovat se hned. Myslím, že se uvidí a myslím, že je ještě dost času to vyzkoušet. Ale prostě se občas cítíte dobře při tréninku, pak přijde závod a není to ono. Moje paní psycholožka mi včera napsala dobrou větu: Za každé rozhodnutí musíme pak nést zodpovědnost. Což je pravda. Pokud bych do toho šla a nevyšlo to, holt... Budu vědět, že jsem pro to udělala všechno. Což jsem udělala i doteďka a některé věci fakt nejsou předvídatelné.“
