To byl finiš! Hák šel doslova do krve. Krčmář k manželce: Je spokojená, když dělám, co umím
PŘÍMO Z ITÁLIE | Po tvrdé práci na prvních úsecích dotáhli nejmladší a nejstarší člen biatlonového týmu mužskou štafetu k druhému nejlepšímu výsledku v historii olympijských her. Tomáš Mikyska, Vítězslav Hornig, dvaadvacetiletý nováček Petr Hák a pětatřicetiletý Michal Krčmář šestým místem zůstali jen o příčku za výkonem týmu z Her 2002 v Salt Lake City. „Splnili jsme náš cíl. Myslím si, že v téhle konkurenci je to kvalitní výsledek,“ hodnotil Krčmář. Program biatlonu na ZOH 2026 naleznete ZDE >>>
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
Za zády měl ohromnou hlavní tribunu, která se v Anterselvě sice snaží dávat závodníkům tichý klid na práci, v řadě výstřelů pak ale stejně hlasitě bouří. Petr Hák stál v klíčové položce na střelnici a v rozjitřené atmosféře musel dobíjet. Poprvé. Podruhé. Potřetí.
„Rozklepaly se mi tam nohy, bylo to hrozně těžké. Lovil jsem tam,“ líčil Hák. „Bohužel jsem netrefil na poprvé. Jak tam člověk stojí a stojí, tak se mu začnou klepat nohy a je to těžší a těžší. Tak jsem moc rád, že mi spadla a nemusel jsem na trestné kolo, protože tím bych štafetu úplně pohřbil.“
Byl to jeden z rozhodujících momentů příběhu olympijské české štafety. Její ambice se během závodu propadaly a zase rostly. Na šesté střelbě se protnuly s osudem finského týmu, kterému cestu za možnou medailí odstřelil Jimi Klemettinen dvěma trestnými kolečky.
Hák svou kritickou chvilku ustál a předával štafetu Michalovi Krčmářovi na devátém místě v kontaktu a s šancí posunout se výš.
„Když se jede takhle v kontaktu, tak se dokážete vyburcovat do maxima a jet do krve. U mě doslova. V cíli mi pak tekla krev z nosu. To poslední kolo jsem fakt šel na sto procent,“ vyprávěl Hák. „Moc se mi to nestává, v té nadmořské výšce se to občas stane, když se člověk vyndá. Ale nic hrozného.“
Dvaadvacetiletý nováček, který zatím na olympiádě startoval jen ve vytrvalostním závodě, navázal na práci Tomáše Mikysky a Vítězslava Horniga. A nechal Krčmářovi šanci bojovat o místa kousek za stupni vítězů. Češi na tom byli líp výrazně líp než domácí Italové.
„Bavil jsem se s Giacomelem už na startu a Italové totálně promazali. Bylo to i vidět. Braunhofer dobíjel jen dvě rány a přitom předával s obrovskou ztrátou,“ vysvětloval Krčmář.
V posledním kole se rval se Švýcarem Niklasem Hartwegem a Finem Otto Inveniusem. Šlo o šesté místo, což by byl výrazný posun oproti katastrofě na minulých Hrách v Pekingu, kde se Krčmář ani nedostal na trať, protože byli Češi ve třetím úseku chyceni o kolo.
„Občas bych uvítal, že si můžu třeba poslední kolo dojet a pošetřit síly,“ smál se Krčmář. „Dnes bylo poslední kolo těžké. Vůbec jsem nevěděl, co od toho čekat, protože s Hartwegem ani s Inveniusem jsem moc nefinišoval. Co vím, tak Hartweg je v posledních kolech velice silný závodník. Věděl jsem, že to nemůžu nechat do cílové rovinky, protože tam už to bude složité.“
Vepředu se v boji o medaile Francouz Eric Perrot odpoutal od Nora Christiansena i Švéda Samuelssona. O šestou příčku proběhl bolestivý souboj. Inveniuse si Krčmář otestoval na kopci před stadionem. Potom začal dlouhý finiš, v kterém se tři borci vydali do dna.
„Bylo to jen o tom, kdo vydrží déle tu finišující bolest. Nebylo to o nějakém sprintu na dvacet metrů, ale o tom, že jsme jeli minutu a půl totální šponu, šrot. Já jsem to prostě vydržel o něco déle,“ líčil Krčmář. „V cíli jsme se bavili, protože já jsem to pár minut rozdýchával. Nemohl jsem se postavit na nohy, laktát jsem měl až v krku. To samé mi říkali kluci, že když jeli kolem střelnice, sotva dávali nohy před sebe. Říkali, že to bylo hrozně bolestivé.“
Šesté místo sice není medailové umístění, ale pro český tým má velkou hodnotu. Hák, Hornig i Mikyska jeli mužskou štafetu na olympiádě poprvé. Výš se nedostala ani ve slavné éře Ondřeje Moravce, Michala Šlesingra či Jaroslava Soukupa. Jen před čtyřiadvaceti lety v Salt Lake City skončili bardi Petr Garabík, Ivan Masařík, Roman Dostál a Zdeněk Vítek pátí.
„Na čtvrtém úseku mě porazil Campbell Wright, to mě trochu hlodá. Střelba vestoje ode mě nebyla úplně ideální,“ litoval Krčmář dvou dobíjení na poslední položce. „Moc jsem tam vnímal prostředí kolem sebe, jak se ten závod vyvíjí, a nedokázal jsem se zavřít do své ulity, abych se koncentroval jen na sebe. Z toho pramenily ty dvě chyby.“
Olympiáda se pro něj ale vyvíjí dobrým směrem. Na zklamání z osmadvacátého místa ve sprintu zareagoval předsevzetím jít do následující stíhačky stylem all in, čímž trochu vylekal svou manželku. Ve stíhacím závodě se posunul o deset míst a díky tomu ho po úspěšném štafetovém finiši v pátek čeká start ve výběrovém závodu s hromadným startem pro nejlepší třicítku.
„Jediné, co mi manželka řekla, že je ráda, že jsem sám se sebou spokojený. Ona na mě není moc náročná. Je vždycky spokojená, když předvedu, co umím, a dělám, co umím. Jí to stačí ke štěstí. V tomhle ohledu to mám doma docela jednoduché,“ usmíval se Krčmář. „Do masáku máme dva dny, bude to těžké. Norové a Francouzi jsou odskočení, jsou tam dva Švédové, Giacomel a Wright, kteří jsou na tom velmi dobře. Dostat se do první desítky bude obrovská kvalita a byl by to skvělý výsledek.“
