Chlap, který drží českou vlajku. Krčmářovo olympijské loučení, co s ním bude dál?
PŘÍMO Z ITÁLIE | Podvacáté stál Michal Krčmář na startu olympijských her a vyrovnal tak zimní český rekord Kateřiny Neumannové. A velmi pravděpodobně to bylo v závodě s hromadným startem v Anterselvě na Hrách vůbec naposledy. „Není to rozhodně poslední závod kariéry, ale na olympijských hrách zřejmě ano,“ uvedl Krčmář.
Dvě minely na první střelecké položce poslaly Vítězslava Horniga do druhé poloviny pole, odkud pokukoval, jak Michal Krčmář bojuje vepředu.
„Dvakrát jsem ho v závodě viděl, vůbec jsem nevěděl pozici. Doufal jsem, že je někde vepředu a drží tam naši vlajku,“ líčil Hornig.
A tak to přesně bylo. Krčmář v královském olympijském závodě předvedl nejlepší český individuální výkon celé sezony. Do poslední střelby byl v teoretickém boji o medaili. V cílové rovince ukázal parádní finiš. Tým ho pak zvedl na ramena.
„Je to chlap, co mě strašně naučil. Za poslední roky jsem se od něj snažil si hodně vzít, už proto, že poslední dva roky spolu většinou bydlíme na pokoji. Věřím tomu, že ještě nějaký rok s námi dá, že ho tohle nabije energii do dalších let,“ říká Hornig.
Jak to bude dál, zatím není jasné. Krčmář každopádně počítá se závěrečným trimestrem sezony –závody Světového poháru v Kontiolahti, Otepää a na Holmenkollenu.
„Přemýšlím, jak pomoct českému biatlonu. Dal mi hodně a na rovinu říkám, jestli mu pomůžu víc jako sportovec nebo v nějaké jiné roli, to je jedno jaké,“ vysvětluje Krčmář. „Těch rolí je spousta. To je to, co člověk zvažuje.“
Mohlo se zdát, že tohle bude zima, v níž pětatřicetiletého bojovníka s neocenitelným charakterem převálcuje mladá vlna mužského týmu. Nakonec to byl ale znovu on, kdo svým následovníkům ukázal, jak se závodí se světovou špičkou. Sám to už zažil na čtyřech olympiádách.
Peking? Rouškové šílenství
V Soči byl jako nováček u nejslavnějších Her české historie. „Skvělá týmová atmosféra. Úžasný zážitek pro tým,“ vzpomíná.
V mrazivém Pchjončchangu už byl na forhontě, po sprintu se radoval ze stříbra. „Individuální životní highlight mé kariéry, podpora od všech kolem,“ vypíchnul.
Před čtyřmi lety v Pekingu ho mrazilo nejen z asijské zimy ale i z mrtvolné nálady bez fanoušků. „Rouškové šílenství, nejradši zapomenout, vůbec jsem si to neužil, nebavilo mě to,“ přiznává.
A jestli měl jeho poslední olympijská závod přijít v páteční Anterselvě, byl to pro něj krásný den. Ač ranní sluníčko zašlo za mraky a přišel vichr z hor, který rozfoukal střelnici. „Nádherné prostředí, skvělé připravené. Do poslední chvíle ne a ne prodat, co umím, nakonec s dobrým koncem,“ usmívá se Krčmář.
Po krásné Anterselvě se za čtyři roky chystají olympijské biatlonové soutěže v dalším tradičním středisku v Annecy-Le Grand Bornand. On ale řeší rozhodnutí pro nejbližší budoucnost.
„V tuhle chvíli se to posunulo, že chci mít během posledních závodů jasno. Prezident (Jiří Hamza) mi v cíli zakázal skončit, tak jsem mu říkal, že bude muset zavolat manželce a vysvětlit jí to. Není to jen o mně,“ vysvětluje.
„Doma to chci projít s rodinou, to je pro mě nejdůležitější, nechci to řešit po telefonu. Chci slyšet názor manželky a ve třetím trimestru si sednout s Ondrou Rybářem, případně Jirkou Hamzou. V Oslu chci vědět, jestli končím, nebo pokračuju.“
