Ticháček v nominaci nevěřil, pak byl nadšený. Proto hrajeme hokej, říká před ZOH
Spolu s Tomášem Kundrátkem šlo dost možná o největší překvapení české olympijské nominace. Obránce Jiří Ticháček zaujal výkony v Kärpätu i na reprezentačních turnajích a řekl si o místo mezi osmičkou nominovaných zadáků. Jako jeden ze šesti hráčů, kteří nezažili zlatou Prahu, se pokusí úspěšný tým ještě vylepšit. „V Praze jsem nebyl, ale s kluky už se trošku znám. V tom je to pro mě jednodušší. Nemůžu si na nic stěžovat,“ vykládal třiadvacetiletý bek na startu předolympijského kempu. Program hokejového turnaje na ZOH 2026 >>>
K účasti pod pěti kruhy došel postupnými kroky. Jiří Ticháček v Kladně vyrostl už ve 21 letech v nejproduktivnějšího obránce extraligy a po další výrazné sezoně a debutu na mistrovství světa si řekl o šanci v zahraničí. Ve finské Liize se hned při premiérové sezoně procpal mezi desítku beků s nejvíce body, přestože Kärpätu se nedaří podle představ.
„V tomhle je to hodně těžká sezona, hodně specifická,“ přikyvoval bek předposledního týmu finské ligy. Po letech záchranářských starostí s Kladnem řeší stejné problémy na severu Evropy. „Je to blbé, ale situace je dost podobná tomu, co jsem už zažil. Není to nic příjemného, nejsem z toho nadšený. Už jsem se to ale naučil házet za hlavu, druhý den jít zase na trénink a makat, co to jde. Se zápasy už nic neuděláme, snažím se koukat dopředu,“ popisoval.
Díky tvrdé práci se stal pevnou částí národního týmu. Trenér Radim Rulík ho chtěl vyzkoušet už v listopadu na Finských hrách, tehdy ale nevysokého obránce zastavilo zranění. Do reprezentace se Ticháček vrátil až v prosinci a na švýcarském turnaji zaujal. Na ledě dostával velký prostor, zaujal dobrým pohybem i odvahou tvořit a realizační tým přesvědčil, že si zaslouží místo v Miláně.
„Zezačátku jsem moc nevěřil, že by se to fakt mohlo povést. Byl jsem nadšený, spadlo to ze mě a přišla úleva, že to vyšlo. Je to neuvěřitelné, asi největší pocta, co může sportovec mít,“ sypal ze sebe Ticháček.
Přednost dostal před někdejším spoluhráčem z dvacítky Davidem Jiříčkem, který už sbírá starty v NHL, i před zkušenějšími Liborem Hájkem, Janem Ščotkou, Jakubem Krejčíkem nebo Janem Košťálkem. „Náznaky jsem neměl, snažil jsem se odehrát to nejlepší, co ve mně bylo. Byl jsem nadšený, když mi pan Židlický volal, že pojedu,“ líčil produktivní zadák.
Na posledním turnaji nastupoval v páru s Janem Ruttou, první trénink v Karlových Varech absolvoval po boku náhradníka Ščotky. Finální složení obran dají trenéři dohromady až v Miláně, kde se k týmu připojí i hráči ze zámoří. Ticháčka každopádně čeká největší zkouška kariéry. Už v prvním duelu nastoupí Češi proti favorizované Kanadě.
„Zatím jsem si to nepředstavoval. Samozřejmě ale víme, co za hráče proti nám bude stát, co dovedou. Když se na to bude člověk soustředit, není to dobré. Respekt tam určitě je, ale že bych se jich bál, to asi ne,“ říkal Ticháček.
Proti hvězdám z NHL se postaví bez předchozí zámořské zkušenosti. Předloni po životní sezoně dostal od legendárního Jaromíra Jágra jako dárek výlet za oceán a v Pittsburghu se setkal s Mariem Lemieuxem nebo Connorem McDavidem. Ikonické číslo 68 tehdy chtělo předvést v Americe další klenot z kladenské hokejové školy. Cesta do NHL ale zůstala Ticháčkovi prozatím zavřena, s největšími hvězdami se bude moci měřit až teď pod pěti kruhy.
„Jedu tam reprezentovat naši zemi. Vůbec se na sebe nechci koukat. Je to výzva, proto hrajeme hokej. Abychom mohli hrát proti nejlepším. Jsem moc vděčný, že můžu být součástí týmu, a uvidíme, jak to bude,“ hlásil Ticháček ze západu Čech, odkud pochází.
