Pastrňákova zpověď: Ať nás zase vnímají jako velmoc. Je super, že mi Nečas šlape na paty

Od prvních chvil, kdy ještě jako vyjukaný mladík začal reprezentovat, s obdivem mluvil o legendách minulosti. Uctivě je oslovoval pan Hašek, pan Jágr… Čas letí. Teď už je 29letý kanonýr třetí v historickém pořadí Čechů v NHL. Vyhrál mistrovství světa, ale zůstává hladový. Odmala sní o tom, že si zahraje na olympiádě. Teď se to blíží. „Já jako kluk z Havířova dřív nekoukal po NHL. Já snil o nároďáku. A hlavně o olympiádě,“ říká osminásobný držitel Zlaté hokejky.

Už vám dochází, že dlouho očekávaný turnaj je blízko?
„Když jsem měl v nabitém programu NHL volný den, už jsem na to myslel. Ale do poslední chvíle jsme hráli, takže na to nebylo až tolik času. Až před posledním tripem jsem si říkal: Až se vrátím, bude čas na odlet. Takže jo, těším se, ale když se spolu bavíme, musím se trošku zklidnit, protože mám před sebou ještě práci v NHL.“

Ale olympiádu máte v hlavě už dlouho, ne?
„To jo. Odmala je to můj velký sen. Dá se říct, že na ni myslím celou svoji kariéru v zámoří. Bohužel to zatím nikdy nevyšlo, o to víc se těším teď.“

Nejste jediný, uteklo to třeba i Connoru McDavidovi.
„Vidíte, v hokeji nikdy nevíte, co vám osud nachystá. I on se jistě nemůže dočkat.“

Během legendárního Nagana v roce 1998 vám byly necelé dva roky. Ale fenomén slavné výhry vás asi rychle oslovil, ne?
„No jasně. Viděl jsem spoustu videí. Z plných náměstí, oslav, příletu. Koukal jsem i na pár sestřihů ze samotných utkání. Nic z toho si vůbec nepamatuju, byl jsem hrozně malej, ale úspěchu jsem si vědomý. Určitě to muselo být neskutečný, běhal mi mráz po zádech. Jak pro fanoušky, tak pro hráče. Určitě bych si přál, kdyby to dopadlo stejně. To by byla nádhera. I s tím Staromákem.“

To však bude zatraceně těžký úkol.
„No to jo. Ale každý přece musí mít takový sen! I při šampionátu v Praze před dvěma lety jsme v sobě měli víru, že se to může podařit, a všichni víme, jak to dopadlo. Spousta týmů v historii vyhrála, i když papírově nepatřily k největším favoritům. To je na sportu krásný. Jdeme do toho s obrovskou pokorou a respektem, ale nebojíme se. Každý si musí uvědomit, že o úspěchu mohou rozhodnout dva zápasy. Není to o celé sezoně. Stát se může cokoliv. Znovu chci zopakovat: jdeme do toho s pokorou, ale s maximálním odhodláním.“

Když jste zmínil Nagano, v mládí jste chtěl být brankář. Takže jste si hrál na Dominika Haška?
„Ano. Skoro každý den. Hrávali jsme tak, že jsem se po zemi válel hned za dva gólmany. A po třech minutách jsem je střídal. Jednou jsem byl Hašan, pak někdo jiný. Potom jsem zase byl v útoku. Těch hráčů jsem vystřídal víc.“

Hrával jste s bráchou?
„Ale i s kamarády. S každým, s kým to šlo. Každého jsem otravoval, ať si se mnou zahraje. V našem pokojíčku to byly velký bitvy.“

A když jste byl útočník, byl to Jaromír Jágr?
„Byl jsem pokaždé někdo jiný, ale musím se přiznat, že Jarda jsem nebyl. (smích) Vždycky jsem si radši vybíral menší hráče jako Jirka Hudler, Aleš Hemský, Martin Havlát, potom i Krejča (David Krejčí). Byli menší postavy, já jsem byl taky malinkej. Proto jsem k nim měl blíž.“

Na olympiádě v Soči před dvanácti lety naposledy nastupovali i hráči z NHL. Vám tehdy bylo sedmnáct, jak jste to prožíval?
„A jaký že to byl přesně rok?“

2014. A vy jste hrál ještě ve Švédsku.
„Jo, to bylo ještě před draftem. Popravdě musím říct, že si to moc nepamatuju. Já jsem tehdy hrál na šampionátu osmnáctek i dvacítek, takže jsem myslel hlavně na to. Ale už jsem kolikrát říkal, že odmala byl pro mě nároďák nejvíc. Když jsem vyrůstal, pro mě byl vždycky sen číslo jedna zahrát si za reprezentaci. Protože lidi v Evropě jsou zvyklí spíš sledovat evropský hokej, nemluvě o nás, Češích. Mistrovství světa i olympiády mají obrovskou tradici, celý národ usedne k televizi a prožívá to. Já jsem nebyl výjimkou. Vždycky jsem toužil zahrát si na olympiádě. Absence kluků z NHL tomu zabránily, takže jsem moc rád, že teď přichází šance.“

NHL vám v mládí až tolik neříkala?
„O ní jsem moc nevěděl, hlavně kvůli časovému posunu. Pochopitelně jsem NHL registroval, ale bylo to něco vzdálenýho. Pro mladýho kluka, který trénuje a brzo vstává, není sranda v noci vylejzat z postele a koukat.“

Nelibě jste nesl, že Česko před rokem nevzali na prestižní Turnaj čtyř, kde hrály Kanada, Amerika, Švédsko a Finsko. Berete to teď i ve stylu: My vám ukážeme, že tam patříme?
„Je pravda, že mě to štvalo. Byl bych rád,