Hrát s Kanadou otevřeně je sebevražda. Expert z Edmontonu rozebírá návod pro Čechy

Šance se české reprezentaci při tvrdém vstupu do Her dávají malé či nicotné, ale s tím na Ladislava Šmída nechoďte. Každopádně bude nutné trvat na dodržování úkolů Radima Rulíka a jeho štábu. Účastník olympiády v Soči 2014 rozebírá, co by mohlo platit. „Proti Kanadě musí hráči přesně dodržovat pokyny a vědět o sobě navzájem a mít jasno, co kdo udělá. Všechno se ale stejně bude nejvíc točit okolo brankáře, od jeho výkonu se bude odvíjet vše ostatní,“ tvrdí současný asistent kouče Jana Tomajka u reprezentační osmnáctky.

Otázka s lehkou nadsázkou: Chtěl byste proti nadupané Kanadě hrát?
„Já určitě! Pokaždé, kdy můžete hrát proti takové velmoci na té největší možné akci, tak je to pocta. Kanada má velkou kvalitu, ale určitě se proti ní chcete postavit, protože si to budete pamatovat do konce života. Nepoštěstí se vám to každý den, kariérně vás to může hodně posunout. Je to svátek.“

Jak docílit toho, aby hlavně hráči z evropských soutěží netrpěli přehnaným respektem?
„Není snadné nastavit si správně hlavu, není to však nemožné. Radim Rulík si vzal s sebou tým, kterému věří a pospolu něco dokázal. O tohle se musí opřít. O týmovost. Jisté je, že se současnou Kanadou nemůžete hrát hokej nahoru dolů. Myslím, že naši si toho jsou maximálně vědomi. Potřebují se opřít o herní systém, v Praze fungoval. Jsou to už dva roky, ale kluci se dobře znají, věří jeden druhému, to je důležitý aspekt. Potřebovat rozhodně budete skvělý výkon brankáře.“

Na výběr by bylo…
„Přesně tak. Všechno směřuje k Lukáši Dostálovi, u něj bude vše začínat. Přidat se musí kluci v poli podřízením systému. A platí to i pro naše největší hráče. Pak si můžeme dát šanci i proti takovému kolosu, jakým je Kanada.“

Zcela výjimečnou součástkou kanadského výběru je Connor McDavid. Jak si poradit s eliminací jeho schopností?