Česko - Dánsko 3:2. Vydřená výhra, vyčníval jen Nečas. Na Kanadu to ale stačit nebude
PŘÍMO Z ITÁLIE | Byl to velký paradox. Čeští hokejisté sice splnili úkol, zvládli v předkole vyřadit Dánsko (3:2), ale i tak zněla od trenéra Radima Rulíka i kapitána Romana Červenky kritika. Zaslouženě. Národní tým nejde do střetu s gigantickou Kanadou (ve středu od 16.40) v ideálním rozpoložení. „Musíme všechno zlepšit. Něco tomu furt chybí,“ hlásil 40letý lídr. Reprezentace nešlape. A pokud se nevyladí, skončí středeční čtvrtfinále bolavým fiaskem… Pavouk play off v hokeji na ZOH 2026 >>>
Kdo viděl výkon proti Dánům, musí se oprávněně ptát: Tohle má stačit na Kanadu? Ale kdeže… „Přál bych si, abychom ve středu předvedli náš nejlepší výkon na turnaji,“ snažil se najít kapitán Roman Červenka špetku optimismu.
Je však otázka, jestli to mužstvo v sobě vůbec má. Výkony na olympiádě jsou zatím kostrbaté, diplomaticky řečeno, ze šedi nevystoupil tým, složený z jádra zlaté Prahy, ani proti Dánsku. „Na Kanadu tohle stačit nebude. Všichni to cítí. Nevím, co na to říct,“ trefně to pojmenoval útočník, který podle očekávání hrál s Davidem Pastrňákem a Lukášem Sedlákem.
Hvězdné číslo 88 z Bostonu ožilo, ale pořád to není ono. Po utkání se z rozhovoru omluvil s tím, že musí zregenerovat. Na chvilku se zastavil pouze u zámořských reportérů. „Únava? Cítím se dobře. Nehrál jsem zatím svůj nejlepší hokej, doufám, že jsem si to šetřil na středu,“ přál si osminásobný držitel Zlaté hokejky.
Hokejisté museli dřít až do konce zápasu, takže si nemohli na repete s Kanadou pošetřit žádné síly. Byla to šichta, zvlášť v době, kdy Dánové ve třetí třetině hráli dvě přesilovky a v té druhé moc nechybělo, aby puk domlátili za Lukáše Dostála. Vyrovnání viselo ve vzduchu a už takhle dost pocuchané nervy českých příznivců dostaly další nápor.
Nakonec se Dánům nepodařilo srovnat, Češi odolali. Ale i tenhle zápas ukázal, že něco drhne. Pořád to není z českého pohledu ono. A na opravy není čas, ve středu je den D a v cestě opět zámořská velmoc.
Už po druhé třetině proti Dánsku si vzal slovo kouč Radim Rulík a od plic hráčům řekl, co o dosavadním nevalném průběhu míní. „Jsou tam emoce, to je jasný. Potřebujeme je ze všech stran a je vidět, že všem na tom záleží. Že táhneme za jeden provaz. Jedině dobře, že slyšíme, co si kdo myslí, i z realizačního týmu. Zvedne to náš výkon,“ vykládal řízný obránce Radko Gudas, jenž byl jedním ze dvou českých vyloučených hráčů ve třetí části. Což byl moment, který soupeře nakopnul. Snížil na 2:3 a hnal se za vyrovnáním.
Dlouho tomu chyběla větší energie. Možná i kvůli slabší atmosféře v hledišti. Tentokrát už národní tým neměl tak burácející podporu jako při zápasech ve skupině. Ukázalo se, že pro fanoušky je obtížné při nevyzpytatelném vývoji operativně sehnat vstupenky. Vidět bylo, že tentokrát české vlajky nezaplavily prostor za střídačkami Tam to bylo 1:1. Jedna česká, jedná dánská.
O pauze se na obří kostce objevila Martina Sáblíková, trojnásobná olympijská šampionka, která se v Miláně loučí s kariérou. A slyšela velký aplaus. Fanoušky si pak získala i tím, jak je v rodné řeči v krátkém rozhovoru s moderátorem pochválila.
„Jste skvělí a máme nejlepší fanoušky na světě!“ říkala legenda ledových oválů. I ona se ve třetí části modlila, aby se český tým dostal do trháku a o vítězství se nemusel strachovat.
Do utkání nezasáhl útočník Radek Faksa, který má zranění v horní části těla. Na dopoledním rozbruslení se byl podívat krátce v civilu. A špatná zpráva je, že ani proti Kanadě nebude nachystaný.
Češi tak čelí výzvě jako hrom. V těžké situaci se postaví rozjetému tanku. „Jestli chceme medaili, stejně musíme porazit některý ze silných týmů,“ nepropadal skepsi Gudas.
Ale hrát jako proti Dánům, udělá světová velmoc s Českem rychlý proces.
Poznámka Pavla BártyNezbývá, než věřitKaždý blbý odraz v závěru utkání s Dánskem mohl znamenat vyrovnání a předzvěst katastrofy. Osmifinálový soupeř, který loni zjara na domácím šampionátu vyřadil Kanadu, do posledních vteřin cítil šanci a věřil si. Nahrály tomu české fauly, možná neklid plynoucí z důležitosti okamžiku, anebo naopak potřeba připomenout si, že olympijský oheň dávno hoří a v turnaji jde o všechno.V shortracku, jaký tahle disciplína připomíná, měl každý tým strašně málo času dát se dohromady. Každé škobrtnutí a nesoulad jsou ještě víc znát. Ale zatímco ostatní žrali led, z českého týmu nesálalo správné nastavení, neměl šmrnc, plno věcí do sebe nezapadalo. Že umí zapnout, ukázal, až když pod nimi začal křupat led.
Jako největší hokejový propadák byl dlouho vzpomínán turnaj z jiných zimních her pořádaných v Itálii, ten z Cortiny před 70 lety. K něčemu podobnému nedojde, Češi to zvládli, jsou ve čtvrtfinále. Ale cesta dál je nejtěžší, jakou se mohli vydat. Nepřepočítali se jako Švédové, jejichž Dream Team měl podobné problémy. Nebylo v čem. Podruhé narazí na nejsilnější mašinu v olympijském závodě.
Tvrdý úder hned po startu se na týmu jistě podepsal. Ukázalo se, že natrefit na javory v prvním utkání asi nebylo to nejlepší, co mohlo výběr Radima Rulíka potkat. Kanada předvádí v turnaji nejlepší hokej, jde nadoraz, i když vede o tři délky. Hráče stála bitva s Dánskem hodně sil, museli se rvát až do konce. Co by se mělo stát, aby další střet nebyl poslední? Nezbývá, než věřit, že v turnaji, kde rozhoduje jeden zápas, se může stát fakt všechno. Šance je vždycky. |
