Chlapík po návratu: Nejhezčí zápas, co jsem kdy zažil. Olympiáda? Neskutečné dva týdny
Od rozhodujícího úderu Mitche Marnera na 4:3 pro Kanadu v prodloužení olympijského čtvrtfinále neuplynulo ani čtyřiadvacet hodin, když na ranvej v pražských Kbelích dosedl speciál s částí českého týmu. Krátce po čtvrté odpoledne z něj vyšlo i devět hráčů, včetně Radka Faksy, který se zranil a v Dallasu dostal ještě pár dní volna. „Věděli jsme, že vítězství bylo blízko, hodně to bolelo,“ přiznal Filip Chlapík. Do Milána byl povolán dodatečně, ale zapadl skvěle. Pavouk play off hokeje na ZOH 2026 >>>
Na ledě nechali ve čtvrtfinále všechno, nejsilnějšímu a do té doby nejlepšímu týmu turnaje pod pěti kruhy zatápěli a dostali ho na pokraj krachu. Nakonec prohráli, převládlo zklamání, zvlášť když k postupu do bojů o medaile chybělo pár minut a milimetrů. „Nechtělo se mi moc pryč, když vím, že turnaj ještě pokračuje. Ale myslím, že postupem času mi dojde, jak obrovský zážitek byl zápas s Kanadou,“ řekl Filip Chlapík.
Původně jste do Milána neměl jet, cítíte aspoň jako satisfakci, že se vám turnaj povedl?
„Zadostiučinění to je. Člověk je napřed ze všeho vyjukaný. Ale pak jste tam den dva a už se těšíte na zápas, chcete pomoct týmu. Jsem rád, že jsem dostal šanci, že jsem se jí chopil a už ji nepustil.“
S Martinem Nečasem a Davidem Kämpfem jste se sladili, jaké bylo s nimi hrát?
„Pro mě skvělé. Oba jsou neuvěřitelní hráči, speciálně Neči, což dokazuje v NHL. Snažil jsem se mu vyhovět, aby mohl dělat své věci. Moc jsem si to užíval a doufám, že to vyhovovalo i jim.“
Co se ve vás odehrávalo po porážce ve čtvrtfinále?
„Po zápase to bylo špatné. Věděli jsme, že vítězství bylo blízko, hodně to bolelo. Přemýšlíte, co mohlo být, kdyby. Nechtělo se mi moc pryč, když vím, že turnaj ještě pokračuje. Bylo to nepříjemné, ale postupem času nám asi dojde, jak obrovský zážitek byl zápas s Kanadou. Jak pro nás, tak pro všechny lidi.“
Přehrával jste si ho pak zpětně?
„Přišel mi nekonečný a moc si z něj nevybavuju. Ale fakt nejhezčí zápas, co jsem kdy zažil. Přijdou momenty, kdy si říkáte, co jsme mohli udělat jinak, jak to mohlo dopadnout. Ale už se stalo. Myslím, že si zápas pustím ještě jednou, abych všechno zažil znovu.“
Co gól na 3:2, kdy na ledě bylo šest českých hráčů?
„O tom jsem vůbec nevěděl a zjistil to až po zápase, když jsme se bavili v kabině. Ale někdo si na ledě všiml, že se jich radovalo asi sedm a jeli ke střídačce.“
Návrat do NHL? Kdyby něco přišlo...
Co pomohlo k tak skvělému výkonu proti nabušené Kanadě?
„Dost věcí. Měli jsme zkušený tým, sešlo se hodně osobností. Víte, že po zápase s Dánskem něco proběhlo, něco jsme si řekli my, hráči. Věděli jsme, o co hrajeme a na koho jdeme, a když každý nepodá výkon na sto dvacet procent, nemáme šanci. To jsme všichni měli v hlavách. Předvedli jsme nejhezčí hokej, zápas byl skvělý ve všech směrech. Některá utkání předtím jsme neměli ideální, ale musíme si uvědomit, jak byly všechny týmy kvalitní. Jsem rád, že jsme s Kanadou hráli, jak jsme hráli.“
Kanaďané turnajem procházeli hladce. Nečekali, jak se jim postavíte. Cítili jste z nich neklid?
„Docela brzy vedli 1:0 a víme, jak to je. Možná mysleli, že to bude jednoduché. My zase věděli, že když budeme hrát to svoje a dáme do toho úsilí a všechno, můžeme dosáhnout dobrého výsledku. Myslím, že se pak hodně klepali. V takové situaci ještě nebyli, určitě se jim nehrálo příjemně.“
Párkrát jste se šťouchal s Tomem Wilsonem. Měli jste něco mezi sebou?
„Já si vždycky vybírám ty největší. (usměje se) Ale ne, tohle mi tam trošku chybělo. Věděl jsem, že on a Marchand se do toho pustí. Doufáte, že pak udělá blbost nebo ho trošku vykolejíte.“
Olympiáda je něco jiného než další turnaje. Jaký ve vás zanechala dojem?
„Za mě skvělé. Sedíte v jedné místnosti a jsou tam všichni skvělí sportovci. Zážitky, na které nikdy nezapomenu. Už první zápas, kdy jsem nehrál a koukal se z hlediště. Vidíte věci z jiného úhlu, strašně jsem si to užil. Celkově byly ty téměř dva týdny neskutečné.“
Co převládá? Zklamání, nebo pocit, že jste si zahrál jeden z nejlepších zápasů, jaký kdy byl?
„Teď určitě převládá zklamání. Ale postupem času si to asi uvědomím. Tým, co tam Kanada měla, byl asi jeden z nejlepších, co kdy postavila. A že jsme se jim takhle dokázali vyrovnat, bylo skvělé. Jenže jsme vypadli ve čtvrtfinále a turnaj pro nás skončil.“
V neděli hrajete se Spartou extraligu v Mladé Boleslavi. Budete turnaj sledovat dál?
„Nejspíš ano. Teď se ale musím nachystat do extraligového módu. Musím zase přehodit hlavu, mentálně se přepnout. Jsem zpátky ve svém týmu a chci zase odvést maximum.“
Napadlo vás, jestli byste se mohl vrátit do NHL?
„Těžká otázka. Kdyby něco přišlo, člověk se nad tím musí zamyslet, ale je tam víc faktorů. Mám manželku, dvě děti. Muselo by to dávat smysl po všech směrech. Teď jsem šťastný na Spartě, kde mi nic nechybí. A těžko něco hodnotit, když o ničem nevím.“
