Sáblíková se vrátila na brusle a zadržovala slzy: To, jak mě všichni podrželi, bylo neskutečné
PŘÍMO Z ITÁLIE | Když přijela do arény, okamžitě se dočkala obrovské podpory od dalších rychlobruslařů. „Jsme rádi, že jsi zpátky,“ slyšela Martina Sáblíková například od kanadského týmu. Od začátku nemoci se česká legenda ve středu poprvé postavila na brusle, po tréninku předstoupila v roušce před novináře a rozpovídala se o problémech provázejících olympijskou rozlučku. Při otázce na podporu veřejnosti se jí v očích zaleskly slzy. „Pro mě je to hrozně emotivní. Jsem hrozně ráda za podporu. To, jak mě všichni podrželi, bylo neskutečné. Moc za to děkuju a jsem za to vděčná,“ prohlásila. Program rychlobruslení na ZOH 2026 naleznete ZDE >>>
Na ledový ovál se postavila poprvé od propuknutí nemoci, kolem krku měla omotaný šátek, na hlavě kulicha. Česká rychlobruslařská legenda Martina Sáblíková se před startem rozkašlala, pak spolu se svojí partnerkou Nikolou Zdráhalovou urazila několik koleček, než začala trénovat individuálně.
Na ledu strávila zhruba dvacet minut, než se zamířila k trenérovi převléct. Rozlučku na olympiádě si představovala jinak, i proto se rozhodla startovat i na trati na 1500 metrů. „Je to dalších asi osm dní, snad budu v pořádku,“ pravila Sáblíková den před pětkou.
Jak jste se v tréninku cítila?
„Jestli mám být upřímná, nebudu teda sprostá, ale bylo to hrozné. První kola byla horší než ta potom. Jsem ale hrozně ráda, že jsem se na led mohla postavit a nejdu z postele rovnou na start.“
Co od závodu očekáváte?
„Nedokážu říct. Samozřejmě nejdu do závodu s tím, že bych rozjela kolo za 35 a jen tak si to šla odkroužit. Samozřejmě to rozjedu tak, na co budu mít, a uvidíme, jak to moje tělo zvládne. Jestli začnu zpomalovat po druhém nebo až po desátém, to nedokážu říct.“
Co je největší problém? Pořád dýchání?
„Teď je to primárně o dechu. Nevím, co bych k tomu víc řekla. Je to škoda.“
Oznámila jste, že pojedete i závod na 1500 metrů, který se pojede až v pátek 20. února. Věříte, že do té doby už to bude lepší?
„Je to dalších asi osm dní, snad jo. Od včerejška to fakt udělalo zase velký pokrok. Uvidíme, snad už budu v pořádku.“
Dobře víte, že fanouškům už nic dokazovat nemusíte. Chcete to ale dokázat sama sobě?
„Právě to je pro mě nejtěžší. Odjížděla jsem sem s tím, že se samozřejmě chci poprat o nejvyšší příčky. Připravovala jsem se svědomitě jako vždycky a hrozně mě to mrzí z tohohle důvodu. Ale je to tak, jak to je. Nějakým způsobem se s tím snažím vyrovnat. Až budu na startu, rozjedu to, jak budu moct, a uvidíme.“
Jsem nervózní už teď
V uplynulých dnech jste obdržela hromadu zpráv vyjadřujících podporu. Potěšila vás některá speciálně?
„Nemohla jsem to číst všechno, protože bych tam byla asi ještě týden, chodily mi i tisíce zpráv na instagramu, takže kdybych to měla číst, asi bych start ani nestihla. Vážím si toho, byly tam zprávy od fanoušků, známých osobností, sportovců, co jsou tady i těch, co tu nejsou, z různých odvětví… Neskutečná podpora, které si vážím, pro mě to znamená eventuálně víc než placka, kterou bych mohla mít. Tohle je úplně jiný příběh, že když se člověku něco nepodaří, nebo něco stane, tak v tom není sám. To je strašně krásný pocit, je hrozně hezké to vidět.“
Byla právě tahle podpora od lidí největší motivací postavit se na start?
„Jasně že jo. Dodávali mi obrovskou sílu. Já jsem říkala, že jsem v životě nespolykala tolik prášků a neležela tři dny zavřená v posteli, že o mně nikdo nevěděl. Snažila jsem se dostat z toho nejhoršího, abych se na start mohla nachystat.“
Budete ve čtvrtek před startem nervózní?
„Jsem nervózní už teď.“
Ve vzkazu, který jste poslala v úterý médiím, jste zmiňovala, že zatím sledujete přenosy z olympiády. Bylo to aspoň příjemné strávení času při nemoci?
„Jo, bylo to super. Já za posledních pět olympiád nikdy nestihla přenosy sledovat, protože jsem se věnovala tréninku a tak dále. Když jsem teď měla čas, na něco jsem koukla a byla totální fanoušek, protože jsem pořád měla zapnutý nějaký kanál, kde jsem sledovala spoty. Dokonce jsem se naučila s multidimenzí, o čem jsem nevěděla, že existuje, že můžete sledovat víc věcí najednou. Na biatlon jsem koukala takhle zblízka, protože jsem neviděla terče. Tohle je na tom hezké, ale pak když si člověk uvědomí, že na startu mohl stát taky, ale musel zůstat v posteli, byla to trošku bezmoc.“
Sledovala jste i závod na tři kilometry, který jste musela kvůli nemoci vynechat?
„Trápila jsem se od začátku až do konce, ale dívala jsem se.“
