Zlatá hrdinka Maděrová: Vítězové se nerodí ze strachu! Prostě to nakopla… Prezident jí děkoval
PŘÍMO Z ITÁLIE | Seznamte se. Je jí 22 let, její trenér ji vede od osmi let. Je hrozně paličatá. A teď je olympijská vítězka! Sympatická Zuzana Maděrová, která se snad neumí mračit. Dlouho trvalo, než přišla na rozhovor. Každý se s ní chtěl vyfotit. O to víc, že právě ona sesadila z trůnu královnu STR. Snowboard má novou vládkyni. „Pořád tomu nemůžu věřit, neskutečný,“ zářila nová národní hrdinka. Program snowboardingu na ZOH 2026 >>>
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Nejdřív se zdravila s rodiči, početnou rodinou, potom ji zdrželi členové olympijské výpravy. Gratulace, selfie, úsměvy… A tak pořád dokola. Maděrová před osmi lety u televize tatínkovi oznámila: Hele, tohle jsou poslední Hry beze mě! Měla pravdu. A hned ty druhé vyhrála.
Jak se cítíte jako olympijská šampionka?
„Neuvěřitelné, pořád tomu nemůžu uvěřit. Neskutečný.“
První velké vítězství pro vás, a hned na olympiádě!
„V Davosu v prosinci při Světovém poháru to bylo hodně blízko, rozhodoval fotofiniš, tak jsem si říkala, že by to mohlo vyjít. Ale nevyšlo. V hlavě jsem měla, že přijde další příležitost. A přišla tady. Od začátku do konce mi seděl sníh, bylo to perfektně připravené, tratě vyrovnaný. Bylo to krásně postavený, sedělo mi to. Od rána jsem si říkala: dnes, nebo nikdy, prostě si pro to jdi. A tak jsem to udělala.“
Šest dokonalých jízd, ne?
„Byla tam chybička. V první finálové jízdě dole na traverzu před cílem, odjelo mi to v měkkém sněhu. Chvíli jsem přemýšlela, jestli nezměním tratě, protože modrá byla delší dobu na sluníčku. Už po kvalifikaci jsem si je prohlížela a říkala jsem si, že je modrá dole měkčí. Nakonec jsem si řekla, že zůstanu v tom, co mám zajeté. Všechny ostatní jízdy už byly bez chyby.“
Jezdíte riskantní styl, co nejkratší cestou k bráně. Neříkala jste si, že musíte být opatrnější?
„Naopak. Řekla jsem si, že dnes to tam prostě pošlu a nějak to dopadne. Vítězové se rozhodně nerodí ze strachu. Buď to půjde, nebo ne. Lepší jet rychle a být diskvalifikovaná, že jsem přejela tyčku, než jet pomalu a být někde vzadu.“
Co se vám honilo hlavou po kvalifikaci, kde jste ukázala své možnosti?
„Že tenhle závod mám za sebou a teď začíná nový, zase se startovním číslem dvě.“
Prezident mi řekl, že děkuje za Českou republiku
Jak vás potěšila přítomnost prezidenta Petra Pavla?
„Neskutečný, viděla jsem ho hned po první jízdě a pak už po každé, jak fandí a raduje se.“
Co vám řekl po finále?
„Že děkuje za Českou republiku a že mi moc gratuluje a je to skvělé.“
Vy jste hodně paličatá, že?
„V dlouhodobém hledisku se to projevuje hodně, ale myslím si, že dnes jsme měli všichni stejný cíl a nikdo mi ho nerozporoval. Asi přišlo to definitivní razítko, teď už si asi nikdo nedovolí odmlouvat. Dokonce i můj tatínek, máme speciální rituál, tak říkal, že se mu asi povedl. Měl radost, byl nadšený.“
Prozradíte rituál?
„Radši ne.“
Jak se vám líbila atmosféra, kterou podpořili čeští fanoušci?
„Bylo to neskutečné. Hodně i díky Ester. Měli jsme tu krásnou podporu, moc si toho vážím.“
Co jste říkala na to, že Ester Ledecká vypadla už ve čtvrtfinále?
„Stála jsem nahoře na startu, moc jsem tomu nevěřila. Jenom jsem viděla, že to bylo o kousek. Vedle se potom radovali Rakušani, tak jsem si říkala, že to asi nevyšlo. Bylo mi to líto. Fakt jsem jí přála, aby byla na bedně. Bylo by to úplně neskutečné, kdybychom se potkaly ve finále. To by bylo úplně úžasné, takže mi to bylo líto.“
Věřila byste si na ni?
„Já bych jela jako proti všem soupeřkám. Prostě to, co jde. Ve výsledku je jedno, kdo na tom startu stojí. Prostě musíte jet. Když chcete vyhrát, musíte stejně porazit úplně všechny. Jestli by to vyšlo, nebo ne, samozřejmě nevím. Určitě bych do toho šla naplno a třeba by to dopadlo.“
Budu se muset naučit pořádně slavit
Chtěla jste českou parťačku ve finále pomstít? A porazit její pokořitelku?
„Takhle bych to asi úplně neřekla. Já jí přeju, přeju jí výsledek, a aby měla medaili. To je jasné, jsme obě Češky. Ale zároveň mstít ji, já o tom takhle moc nepřemýšlím, soustředím se hlavně na sebe.“
Nakoplo vás, že jste věděla, že je STR mimo pavouk?
„To ne, to si nemyslím.“
Kdy byly emoce nejsilnější?
„Když jsem postoupila do vekého finále. To už byla jistota medaile a to bylo neskutečné.“
Jak se vám bude žít jako olympijské vítězce? Jste připravená na změnu?
„To uvidíme. Zatím si to neumím představit, ale asi to brzy zjistím. Možná už ve Špindlu při Světovém poháru. Nebo možná už příští týden na Dolní Moravě, kde jedu na mistrovství republiky. Možná už tam to pocítím.“
Vy jste před osmi lety řekla tatínkovi, že na příštích olympiádách už budete! Tehdy moc nevěřil, že?
„Ne, že by nevěřil, samozřejmě mě podporoval a říkal pojď si pro to. Ale byl ve stylu ona si to představuje jako Hurvínek válku, není zas tak lehké se na olympiádu dostat. Samozřejmě mě podporoval a celou dobu mě podporuje. Chtěl, abych se tam dostala.“
Vy spolupracujete s Marianem Jelínkem, že? Uznávaným mentálním koučem.
„Byli jsme v kontaktu i během závodu. Volali jsme si přes videohovor posledních čtrnáct dní a ode dneška od rána vlastně po každé jízdě.“
Byla to velká pomoc?
„Ano, velká. I minutka s Marianem mě strašně zvládne uklidnit, protože on už ví jak na mě. Jenom tři slova mi řekne a můžu jet, čistá hlava.“
Jak budete slavit?
„To ještě nevím, já nejsem zrovna slavící typ, tak se budu muset naučit pořádně slavit. Ale mám tady rodinu, myslím, že něco vymyslí.“
Nahlas jste si řekla, aby vaše disciplína zůstala na olympiádě, že?
„Myslím, že jsem udělala maximum a fakt strašně doufám, že tenhle sport na olympiádě bude i dál, protože je to podle mě nejlepší zimní sport, co existuje. Je to skvělá disciplína a fakt by mi bylo líto, kdyby tam nebyl.“






























