Stříbrná máma Adamczyková slavila s rodinou: Syn měl malý knírek. Kam ho manžel odložil?
PŘÍMO Z ITÁLIE | Takhle jezdí nejrychlejší máma ve vesmíru! Eva Adamczyková dokončila obdivuhodný comeback po téměř dvouleté mateřské pauze. V Livignu na své třetí olympiádě získala třetí medaili a těsným stříbrem na vítěznou Australankou Josie Baffovou doplnila svou medailovou kolekci. Po zlatu ze Soči a bronzu z Pchjongčchangu má česká snowboardcrossařka teď i druhý nejcennější kov. A na místě slavila se svými nejbližšími. Program snowboardingu na ZOH 2026 ZDE>>>
Rodinu na dosah a Eva Adamczyková k ní po svém stříbrném olympijském závodě hned pospíchala. Malého synka Kryštofa ale ve zmatku hned nenašla.
„Já jsem je přivítala, ale malý tam nebyl. Byl někde u Britů, někam ho Marek odložil,“ smála se Adamczyková. „Pak jsem ho už viděla, to bylo super. Měl namalovaný malý knírek. On z toho nemá vůbec rozum. Je super, že tady můžou být. Nikdy jsem na olympiádě neměla tolik fanoušků a kamarádů.“
Adamczyková je první českou maminkou, která získala olympijskou medaili na zimních Hrách, od slavného vítězného finiše běžkyně na lyžích Kateřiny Neumannové v roce 2006 v Turíně. Její dcera Lucie, dnešní závodní atletka a influencerka, jí tehdy v cílovém prostoru ve své růžové bundičce skočila do náruče. I přesto, že to bylo proti pravidlům o přístupu akreditovaných osob. Adamczyková strávila čas v Livignu se svým manželem Markem i synem Kryštofem, o kterého se starala chůva.
„Před rokem jsme si nemyslela, že budu vůbec jezdit. Je zvláštní, že tady člověk je. Byla jsem strašně ráda,“ líčila Adamczyková. „Během posledního roku se toho stalo hodně. Původně jsem touhle cestou nechtěla jít. První trénink jsem měla v květnu a říkala jsem si: Uvidíme… Nechtěla jsem rodinu dostávat do divné pozice. Byla to opravdu krásná cesta. Všechno do sebe zapadlo. Manžel přestal pracovat, abych mohla závodit. Syn byl hodný, dobře spal, zvládal cestování. Bez podpory rodiny, chůvy a týmu bych tu nebyla. Znamená to pro mě hodně.“
Adamcyzková byla jednou ze tří maminek na trati snowboardcrossového závodu spolu s Američankou Faye Thelenovou a Francouzkou Chloe Trespeuchovou.
„Všechny tři jsou velmi soutěživé. Jsou velmi inspirativní. Ukazují, že je možné mít rodinu i závodit,“ řekla o nich vítězná Australanka Josie Baffová.
Právě s ní se Adamczyková rvala celý průběh olympiády. V trénincích se střídaly v nejrychlejších časech. Kvalifikaci Češka suverénně vyhrála a Australanka skončila po chybě sedmnáctá. Rozpis rozjížděk ale určil, že dvě nejrychlejší závodnice stráví od osmifinále celý závod spolu.
„My se známe dost. Jeden z jejích trenérů je Čech. Dělal si srandu: Klokanice se Samicí!“ smála se Adamczyková. „Je to klasika. Upadla v kvalifikaci, tím se to posunulo, jinak by tam nebyla. Hlavně, my jsme si to prohodily. Já jsem byla první na mistrovství světa 2023 a ona byla druhá. Skvěle jezdila celou sezonu. Je to prostě čím dál tím těžší. Už člověk nemůže jezdit vteřinu před všemi na pohodičku, protože se holky dotáhly. O to je to, že člověk má pocit, že si to víc zaslouží, že to není jednoduché.“
Finále prohrála Adamczyková s Baffovou o pouhé čtyři setiny. Kritickou chvilku ale zažila už v osmifinále. Na první pohled v klidu jela na postupové pozici, ale v posledních metrech ji málem předjela Švýcarka Sina Siegenthalerová. Rozhodlo jen šest setin sekundy.
„Tady se na konci hodně vyváželo, cíl je hodně prudký. Prostě si myslela, že tam je v pohodě. Říkám: Evko, Evko, prosím tě, opatrně! Vždyť tam byly dvě desetiny? Ne, šest setin... Jé, ty vado! To já si dám bacha!“ vyprávěl reprezentační trenér Marek Jelínek.
A co bude dál?
Adamczyková zažila i další adrenalinové chvilky. V semifinále se propadla na třetí nepostupové místo, ale udržela si rychlost a ještě včas střihla Francouzku Julii Niraniovou-Pereiraovou. Ve finále v podobném manévru chytře předjela mladou Švýcarku Noemie Wiedmerovou. V posledních metrech měla větší rychlost než vedoucí Australanka Josie Baffová. Cílová čára byla ale o čtyři setiny blízko.
„To je peklo. Nervozita je obrovská, protože toho ve čtyřech nemá zase tolik naježděno,“ hodnotil Jelínek. „Evka má za sebou tři návraty v posledních čtyřech letech. Ty čtyři roky byly hrozně složité. Zlomené kotníky, božský návrat, tančení, zase návrat, těhotenství, rok a půl neježdění, zase návrat. Je to Bohyně! Bylo to super. Byli jsme strašně nervózní, ale je to trošku za námi…“
Adamczyková se stala třetí sportovkyní české historie s kompletní medailovou sbírkou ze zimní olympiády. Připojila se ke Kateřině Neumannové a Martině Sáblíkové. Po zlatu ze Soči a bronzu z Pchjongčchangu jí scházelo právě stříbro.
„Já za to můžu, protože jsem si z toho furt dělala srandu, že bych chtěla stříbro, protože stříbro ještě nemám. Takže jsem si to zasloužila. A ještě tou chybou po čtvrté klopce jsem si to zasloužila,“ smála se Adamczyková. „Ne, je to úžasný. Byl to strašně dlouhý den, před poslední jízdou jsem byla dost unavená. Ještě to teplo tady člověku vezme síly. Ale říkala jsem si, že už je to jen jedna jízda, že to tam člověk nahulí za jakoukoli cenu.“
Adamczykovou teď čekají zbývající závody sezony Světového poháru. A co bude dál? Sama se dívá jen do dubna, kdy jí začíná dovolená. V případě jejího zájmu o pokračování kariéry, bude její kouč Jelínek připraven.
„Bude to na ní, jestli bude chtít nebo, nebude chtít, pokračovat. Já bych si to moc přál, protože tak stará, v uvozovkách, není. Olympijské vítězce před ní bylo třicet šest,“ připomněl Jelínek případ Američanky Lindsey Jacobellisové z Pekingu. „A kolik je Evce? Třicet dva? No tak!“
