Olympiáda na šesti různých místech: logistická výzva, jakou Češi ještě nezažili
Šest míst a olympijských vesnic, vedle toho spousta ubytovacích kapacit i mimo ně. Dvaadvacet aut dovezených a půjčených, k tomu další z jednotlivých sportovních týmů. Rekordních 115 českých sportovců. Pět medailí. Dojemné loučení rychlobruslařské královny, která svému nástupci předala symbolicky štafetu s českou vlajkou na závěrečném ceremoniálu. Zimní olympijské hry v Miláně a Cortině 2026 byly plné příběhů. A vzhledem ke konceptu organizačně jiné než předchozí.
Rychlobruslařka Martina Sáblíková si přišla do kanceláře olympijské výpravy v Miláně pro dárkovou tašku. Pak ji naplněnou a přeloženou přinesla zpět.
„Máš místo v batohu?“
Drobný balíček skrýval dárek, který sedminásobná olympijská medailistka nechala vyrobit doma ještě před odjezdem do Milána.
Tak jistá si byla tím, že devatenáctiletý Metoděj Jílek vyhraje olympijský závod, že taštičku chtěla mít na rychlobruslařském oválu při závodě na 10 000 metrů.
„O Metym jsem nepochybovala,“ říkala těsně po závodě na ploše uprostřed stadionu, kam s sebou i přes zátaras dobrovolníků provedla všechny členy výpravy, kteří byli v tu chvíli kolem.
Tu zlatou radost nechtěla promeškat.
Metoděj Jílek z tašky vytáhl tričko s nápisem Golden Boy.
Legenda mu předala štafetu.
„To byl pro mě nejdojemnější okamžik her – předání toho trika na ploše, kde jsme tedy navíc neměli co dělat. Nás tam organizátoři pustili díky Martině, která je v rychlobruslařském prostředí obrovská žijící legenda a všichni ji mají moc rádi,“ říká Martin Doktor, šéf olympijské výpravy.
Při výběru vlajkonošů na slavnostní zakončení měl snadnou volbu - nejúspěšnější český sportovec letošních her Metoděj Jílek šel po boku dámy, která se loučila na svých šestých olympijských hrách.
Výpravu zajistilo i 35 medicínských pracovníků
Zimní olympijské hry 2026 skončily ceremoniálem v amfiteátru ve Veroně, na sedmém místě, kde probíhaly. Sportovalo se v Miláně, Val di Fiemme, Livignu a Bormiu, Cortině d‘Ampezzo a Anterselvě. A tak s přesunem do Itálie a zpět do Česka najezdil šéf výpravy Doktor v Itálii za měsíc pobytu 7000 kilometrů.
„Z pohledu diváků doma u televize to musely být krásné hry. Byly určitě i hezké pro fanoušky na místě, kulisy v horách jsou nádherné. I za mě byly hry pěkné. Ale celkově pro týmy národních olympijských výborů, které zajišťovaly jednotlivé sporty v daných místech, byly složité – jak personálně, tak logisticky, protože je na zajištění potřeba víc lidí, řeší se doprava osob i materiálu do víc míst. Na druhou stranu zase sportovci paradoxně cestovali méně, protože byli přímo v daných oblastech. Největší cestování čekalo sportovně v Miláně,“ líčí Martin Doktor.
Jeho tým přivezl z Česka 11 aut, dalších 11 se využívalo z flotily organizátorů. „A k tomu další, kterými přijely sportovní týmy přímo do horských středisek i do Milána.“
Výpravu zajišťovali v každé vesnici (Milán, Cortina, Livigno a Predazzo) tři lidé. Další tým se staral o komunikaci a spolupráci s novináři. „A v rámci medicínského zajištění jsme měli 35 lidí. Zdá se to jako velké číslo, ale byli rozstrkaní na šesti místech. A navíc se snažíme primárně vždycky o to, aby sportovci měli servis od lidí, kteří s nimi pracují v průběhu sezony. Ne vždycky to jde vzhledem k počtu akreditací, takže někdy třeba jeden fyzioterapeut pečuje o dva sporty. Za přípravou lékařského týmu je spousta práce. Aby všichni měli potřebné informace a všechen materiál, co mají mít s sebou. Řeší se i specifika olympijských her třeba ve smyslu antidopingu. Medicínští pracovníci si museli udělat docela obtížný kurz. To jsou všechno věci, které navenek nejsou úplně vidět.“
