Úkol si stanovil jasný. Zase jednou být lepší než táta. Jiří Prskavec starší byl před dvaceti lety na ME v Roudnici nad Labem čtvrtý. Jeho syn, bronzový medailista z olympiády v Riu de Janeiro 2016, mistr světa a trojnásobný mistr Evropy Jiří chtěl tento výsledek opět na kontinentálním šampionátu v Česku ještě vylepšit. „Asi ho to mrzí,“ smál se kajakář, který v sobotu do své sbírky přidal další evropský bronz. A mohlo to být zlato, nebýt jednoho zpropadeného šťouchu.
Věděl jste o tom šťouchu, kvůli kterému jste dostal dvousekundovou penalizaci?
„Přiznám se, že jsem o něm nevěděl. Až kluci mi o něm dole řekli. Já si říkal, že se mi to konečně povedlo sjet čistě. Dojížděl jsem do cíle a byl jsem překvapený, že mi to neukazuje první místo, protože ta jízda byla super. A pak když mi řekli, že jsem tam měl malýho šťoucha, tak jsem si říkal: Jo, dobrý, jel jsem nejrychleji. A pak jsem musel čekat. Nakonec to klaplo, tak jsem byl rád, že se mi to zase jednou doma povedlo.“
Cíl být lepší než táta jste tedy splnil.
„To je pravda, sice s tím za mnou nepřišel, přišel mi jen pogratulovat, ale asi ho to mrzí.“
Říkal, že vám to přeje.
„No já věřím, že jo.“
Když je v Praze nějaké mistrovství, mají Češi dvě medaile, jednu vy, jen parťák se vám mění. Jak to vnímáte?
„Ono je to vždycky sladší, když jsme tam dva a nejsem tam sám. Teď nám to teda trochu vyfoukl Slovinec, ta hymna neseděla, ale jinak dobrý.“
Máte tři zlata, teď bronz.
„Potřeboval jsem to dorovnat, mám tři zlata, teď tři bronzy, tak ještě tři stříbra a můžu jet nanovo. Ne, já myslím, že každá medaile je skvělá, zvlášť v téhle konkurenci. A se šťouchem je každá ještě o to sladší.“
Pojďme ještě k samotnému závodu. Když byly první jízdy finále rychlé, říkal jste si, že budute muset přidat?
„Ano. Ale pak jsem se byl rozjezdit a jasně jsem viděl, že nám trochu klesla voda, tak jsem věděl proč. To mě docela uklidnilo a věděl jsem, že si mohu dovolit riskovat víc, což se mi i povedlo, jel jsem přesně to, co jsem chtěl. Jen těch pár centimetříků chybělo. Ale já už to jednou čistě sjedu.“
Vnímal jste atmosféru v Troji?
„Bylo to skvělý, a právě proto jsem byl rád o to víc za jízdu, kterou jsem dokázal předvést. Většinou mě to dotlačí k tomu, že fakt hodně makám, ale teď ta trať byla na to pohlídat si nějaká místa a pak to tlačit spíš ve spodní části. A já jsem rád, že jsem se nenechal unést atmosférou a jel jsem, co jsem chtěl - a dole mě pak hnali do cíle a tam se to tlačí, co to jde. Jsem strašně rád, že jsem to takhle ustál.“
Ondřej Tunka, který nepostoupil do finále, nazval trať nepublikovatelným slovem. Jak se líbila vám?
„Mně se nelíbilo, že to bylo asi trochu účelové a jsem rád, že se to Polákům, kteří ji stavěli, trochu vymstilo, že nepostoupili ze semifinále. Bylo to fakt postavené hodně na ně. Aspoň se ukázalo, že takhle se to dělat nemá a ten osud je vytrestal, takže já věřím, že tohle se dál dít nebude a příště už bude zase trať fér pro všechny.“
