Šampion Krejčí přežil rozpad týmu i vlastní pochybnosti: Dvě noci jsem nespal
Zraněný trenér, chybějící bratr, voda o teplotě 32 stupňů a obrovský tlak. Kajakář Jakub Krejčí si na mistrovství světa v americké Oklahomě prošel zkouškou ohněm. Přesto se čtyřiadvacetiletý závodník vrátil domů s vytouženým titulem. Jak hodnotí tvrdou konkurenci, proč medaili z časovky nosil schovanou v kalhotách a jak vyhlíží olympiádu v roce 2028?
Na pražském letišti v pondělí přistáli vodní slalomáři po neuvěřitelném mistrovství světa v Oklahomě. Dvojnásobný medailista a světový šampion mezi kajakáři Jakub Krejčí stříbrnou medaili z časovky kayakcross nosil v kapse. „Nikdo ji nechce vidět. Je stříbrná a mám ještě zlatou,“ smál se.
Po dlouhém a náročném týdnu je zpátky doma. Oslavy vítězství musely jít po závodě bokem: „Neslavil jsem vůbec. Dorazili jsme na hotel asi o půlnoci. Měl jsem plnou hlavu pocitů a budil jsem se. Poslední dvě noci jsem nespal. Už se těším domů, až si trošku odpočinu.“
Svoji medailovou jízdu vidí jasně. „Myslím si, že byla nejlepší. Byl jsem nejvíc koncentrovaný,“ řekl Krejčí, který neměl do posledního momentu nic jisté. Dlouhou dobu se čekalo na potvrzení, zda předposlední branka byla čistá. „Už během průjezdu jsem věděl, že nedošlo ke kontaktu,“ popisoval.
Chybějící trenér i extrémní počasí
Cesta na MS pro něj nebyla jednoduchá. Do Ameriky se nepovedlo odcestovat několika nejdůležitějším osobám včetně jeho trenéra. „Začalo to tím, že Ondra Tunka neodletěl, proto jsem poprosil Honzu Vondru, mého bývalého trenéra ze žákovských sezon. Byl ochotný a hrozně jsem se na to těšil, ale bohužel po dvou dnech, co tam přiletěl, si utrhl achilovku. Takže jel zpátky,“ popisoval Krejčí.
„Nakonec se mě ujal Pavel Přindiš, který trénuje Vítka. Poskytl mi asi nejlepší péči, jakou v ten moment mohl. Byl jsem rád, že jsem měl oporu v podobě trenéra,“ doplnil.
Kromě závodních komplikací řešil i rodinné. „Všechno završilo, že brácha kvůli blbě vyplněnému číslu pasu neodletěl, takže z toho jsem byl smutný. Těšil jsem se na něj, ale věřím, že si ten čas vynahradíme,“ sliboval zlatý medailista.
V Oklahomě panovalo extrémní počasí. Na umělém kanále trápila závodníky vedra. Voda měla 32 stupňů, což je oproti Vltavě téměř dvojnásobek. Kajakáři a kaonisté si tak museli pomáhat všemi dostupnými prostředky. „Nosili jsme chladicí vesty a měli k dispozici speciální ručníky,“ přiblížil rodák z Českých Budějovic, jak se sportovci snažili nepřehřát organismus.
Obrovský tlak a nová vlna kajakářů
Nakonec se mu povedlo i přes všechny strasti dosáhnout na nejvyšší stupínek. Oproti titulu z MS do 23, který vyhrál v roce 2021, nese seniorské zlato zcela jinou váhu. „Najednou ze mě spadla hrozná tíha. Cítil jsem po Světových pohárech hrozný tlak, který jsem na sebe vyvíjel já i moje okolí. Když jsem se dozvěděl, že jsem vyhrál, cítil jsem neskutečnou vděčnost za to, že se všechny ty tréninky vyplatily. Dopadlo to nejlíp, jak to mohlo, a splnil se mi sen,“ poznamenal Krejčí.
Plány na perfektní šampionát mu zhatil kayakcross. V časovce sice vybojoval stříbro, ale v samotném závodě vyšel na rozdíl od Víta Přindiše naprázdno. „Bohužel je těžké se po úspěchu dostat zpátky do stoprocentní koncentrace na další disciplínu. Je to určitě něco, na čem můžu pracovat,“ shrnul.
Americké dějiště nabídlo Krejčímu první pohled na kanál, na kterém se pojedou závody na LOH v roce 2028. Cesta je ale ještě dlouhá. „Snažil jsem se tyhle myšlenky trošku vypouštět a spíš jsem se soustředil na bližší cíle. Čeká nás olympijská nominace, která bude dost těžká, ale přál bych si se tam postavit na start.“
Jakou by měl na olympiádě prioritu? Pokud se totiž kvalifikuje v kajaku, může závodit i v kayakcrossu a obráceně. „Mám za cíl se tam aspoň v jedné disciplíně dostat a je mi jedno, v jaké to bude, protože pak budu závodit i v té druhé. Kdybych si musel vybrat, určitě by to byl slalom,“ zakončil s úsměvem.
