Martin Fuksa: Až dcera mě zbavila tlaku. Děda prozradil, co z něj udělalo šampiona
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
Do patnácti let hrál hokej a snil o tom, že jednou nastoupí za New Jersey Devils. Jako jeho idol Patrik Eliáš. Osud ale nakonec Martina Fuksu nechal klečet v kanoi, na níž se stal světovým vládcem. Olympijským vítězem i pětinásobným mistrem světa v nejprestižnější disciplíně. V dalším dílu podcastu Branky, děti, rodiče popisuje tajemství svého příběhu s dědečkem Josefem, hlavou úspěšného rodinného klanu. „Konec zlatého olympijského závodu jsem neviděl. Probulel jsem ho jako štěně,“ přiznává stále vitální 79letý trenér, jenž ho vede s tátou kanoistické ikony.
Jsou úspěšným rodinným klanem. Takovým, jemuž se podařilo to, co jiným ne. Spojit vrcholové výsledky s pevnými a zdravými vztahy.
„Držíme opravdu pohromadě. Byl bych nejradši, kdybychom žili všichni v jednom velkým domě,“ usmívá se Josef Fuksa, kanoistický matador a trenér ze staré školy, který se však neustále vzdělává, studuje moderní trendy, je v kontaktu se světem a na chytrém telefonu zabrousí občas pro inspiraci i na sociální sítě.
V předešlých dílech podcastu jsme několikrát řešili, kdy spojení otec jako trenér narazilo. Jsou případy, kdy sport rozvrátil celou rodinu.
Jak je možné, že v případě Fuksů to tak funguje? „Ani nevím, já jsem nad tím vlastně nikdy nepřemýšlel. Věděl jsem, že kanoistiku dělají děda s taťkou, přišlo mi přirozený, že mě povedou. A proč bych je měnil, když jsou to nejlepší trenéři na světě?“ hlásí olympijský šampion z Paříže, jenž na kilometru přes tři roky neprohrál…
„Hádek bylo víc, ale nikdy to nepřerostlo do osobní roviny. Bývám naštvaný akorát v případě, když mi špatně změří úsek. Nebo zapomenou, co jedeme. Jak se tohle může trenérovi stát?“ naoko se zlobí 33letý kanoista.
Vnukův zlatý finiš na olympiádě neviděl
„To děláme, abychom zjistili, jestli závodník ví, co má jet!“ pohotově zareaguje dědeček, jenž v podcastu popisoval také to, jak emotivně prožíval vítězný pařížský závod svého vnuka. Jak brečel jako štěně…
„Ruce jsem měl na tváři a vůbec jsem neviděl, jak projíždí cílem. Musel jsem si to pustit až potom,“ vykládá šéf rodinného klanu. „Taková šedá eminence,“ usmívá se Fuksa nejstarší, který si během více než hodinového podcastu posteskl i nad tím, že se mladým moc nechce makat…
„My si tam sami topíme, nosíme dřevo. Ale že by se někdo přidal? Ne. To děláme já a Petr,“ zmíní syna.
„Ani já nepomáhám, já vždycky říkám, že musím předvádět výkony na ledě, nemůžu tahat dřevo,“ vysvětluje olympijský šampion, na něhož pochopitelně kritika nemířila. Naopak. Dědeček obdivuje jeho neuvěřitelnou tréninkovou píli.
Proč skončil s hokejem?
Nemrzelo by dědu, kdyby nedělal kanoistiku?
Proč si oba chodí zdřímnout po obědě?
V čem šampiona změnilo narození dcery?
Jaké mají rady pro rodiče?
Nejen o tom mluví zástupci úspěšného rodinného klanu v podcastu, v němž je zpovídali Zdeněk Janda a Lukáš Tomek. Najdete ho na všech podcastových aplikacích i na YouTube.
