Ve svých rukou skrývají dynamit. Servisy z jejich dlaní letí přes 110 km/h, patří k reprezentačním oporám a teď budou jako jediní dva Češi bojovat v hvězdné italské lize! „Má Civitanova je jak Real Madrid,“ těší se Jan Hadrava. „Bacha ale na zápisné,“ radí mu zase kamarádsky Donovan Džavoronok, jehož čeká už čtvrtý rok v Monze. Čekejte od nich smeče, emoce a třeba i trofeje.
Dělí je od sebe šest let, přesto jsou rodinní přátelé do nepohody. Jejich tátové spolu vedli reprezentaci a teď se o zvuk českého volejbalu ve světě starají oni. „Jo, dá se říct, že si plánovali, že jak dorostu herně a výškově, vezme mě Honza k sobě. Tak teď už si asi řekl, že to půjde,“ směje se Donovan Džavoronok, načež Jan Hadrava jen zakroutí hlavou. „To není pravda. Možná jsme lehce odlišní, ale cíle máme stejné,“ přizná. A Džavoronok rošťáčky mrkne: „Plus má přítelkyně je jeho sestřenice, takže mě musí snášet, i kdyby nechtěl.“
Jak jste, Donovane, uvítal, když vyšla před pár týdny zpráva, že Jan Hadrava přestoupil za vámi do Itálie, jen do konkurenční Civitanovy?
Džavoronok: (rozesměje se) „Tak on to, všivák, přede mnou tajil – řekl mi to asi jen den předem. Nicméně jsem byl za něj rád. Poslední čtyři roky, co jsem byl v Itálii sám, jsme pořád vtipkovali, že by bylo skvělé se tam potkat a hrát spolu, nebo proti sobě. A teď to konečně vyšlo! Podle mě jde do nejlepšího týmu na světě, kde má velkou šanci se ukázat. Jsem za něj šťastný a moc mu to přeju.“
Stihlo dojít na nějakou vzájemnou hecovačku?
Hadrava: „Ano. Něco ve stylu: ‚Počkej, až budeš hrát proti nám‘, už proběhlo.“
Džavoronok: „Jo, to je takové to kamarádské popichování.“
Hadrava: „Já jsem navíc Donovana kontaktoval už dřív a ptal se ho, kam třeba jít a kam ne… A když pak vyšla Civitanova, byl jsem za to hrozně rád. Beru ji jako velkou zodpovědnost a výzvu. Snad se tam ukážu a zužitkuju, co jsem dosud odváděl v Polsku.“
Takže jste se, Donovane, ještě osvědčil jako agent?
Džavoronok: „My sice máme shodou okolností stejného agenta, jednoho Itala, nicméně v tomhle případě jsem dal Honzovi jen nějaké rady od hráčů, co o těch klubech vím. Civitanově však nebylo co vytknout.“
A vy jste naopak, Honzo, za svým kamarádem do Monzy jít nechtěl?
Hadrava: „Určitě ano. Donovan mi navíc slíbil, že mi to tam domluví, ale nakonec to nevyšlo.“
Džavoronok: „Snažil jsem se, ale neklaplo to. A pro Honzu asi dobře, že jsem zklamal.“
Hadrava: „Monza se mi však také líbí. Je blízko Milána, v okolí je spousta hor, za což by byla má manželka ráda… Nicméně teď budeme zase u moře. Je to jak na miskách vah.“
Musel jste, Donovane, dát Honzovi i nějaké rady a varování pro nováčky?
Džavoronok: „Tak ono je to v každém volejbalovém klubu, že nováčka čeká zápisné. Platí se první start, střídání a mě ještě kdysi udělali v Monze naschvál kapitánem, abych platil i za tohle. (směje se) Pořád si ale myslím, že Italové na tyhle věci dávají menší důraz než Češi.“
Hadrava: „Jo, nebo jsme teď oba v televizi viděli, jaké pokuty dává Frank Lampard v Chelsea.“
Džavoronok: „To je pravda – tam třeba bylo pět tisíc liber za pozdní příchod. V tomhle jsme naštěstí v jiných cenových relacích.“
| Narozen: 3. června 1991 (28 let) Výška/váha: 198 cm/98 kg Pozice: univerzál Kariéra: ČZU Praha (2009-2011), Dukla Liberec (2011-2014), Nantes (2014-2016), Olštýn (2016-2020), Civitanova (2020-) Největší úspěchy: vítěz českého poháru (2013, 2014), 2. místo v České lize (2012, 2014), 2. místo v Evropské lize (2018) |
Místo tisíců jsou to stovky eur?
Džavoronok: „Padesátky, stovky…“
Na co se tedy naopak do Itálie těšit?
Hadrava: „Určitě již vyhlížím soutěž jako takovou a hráče, kteří v ní hrají. Civitanova je jeden z nejlepších klubů na světě, a i když jsem prošel spoustou angažmá, těším se na organizaci a profesionalismus, protože tuhle naprostou top úroveň jsem ještě nepoznal. Určitě tam bude i velký tlak, ale věřím, že mě to posune dál a budu to chtít maximálně využít ve svůj prospěch.“
A co takhle na dobré jídlo a pití, Donovane?
Džavoronok: „To jsem přesně chtěl říct – v tomhle to asi bude oproti Polsku taky velký skok. Tím, že jsme ale párkrát v Civitanově hráli a spali tam den předem, měl jsem možnosti si ji projít a je to hezké místo u moře. Na co se ale Honza může fakt nejvíc těšit, jsou spoluhráči a úroveň celé ligy.“
Civitanova se prý dá přirovnat k volejbalovému Realu Madrid, naposledy i vyhrála prestižní Ligu mistrů. Co je pak Monza? Barcelona?
Džavoronok: „No, Monza je spíš střed tabulky – něco jako Everton v anglické lize. Náš klub je založený na tom, že kupuje hlavně mladé hráče a vychovává je. To je jejich koncept.“
Jak vám sedí italská nátura a temperament?
Džavoronok: „Mně svědčí hodně. Já jsem byl už v Česku dost kritizovaný za to, že jsem emotivní, takže tady jsem zapadl. Navíc Honza bude mít výhodu, že má základy italštiny, protože se mnou se třeba i odmítali po přestupu bavit anglicky, ať se naučím jejich jazyk. Alespoň mě to ale dokopalo.“
A vy, Honzo, jste emotivní?
Hadrava: „Úplně ne.“
Džavoronok: „On to skrývá. Říká, že ne, ale vevnitř to v něm taky umí vřít.“
Hadrava: „No, to je asi pravda. Občas se nechám vyhecovat, něco mi ulítne, ale jinak se držím. Donovan je takový, že řekne hned, co si myslí, a okamžitě diskutuje s rozhodčími, kdežto u mě to chvíli trvá. Třeba i u plážového volejbalu, kde jsou lidé blíž a vím, že jsou tam děti, se to snažím kočírovat. Na druhou stranu emoce ke sportu patří a je nutné je občas vypustit.“
| Narozen: 23. července 1997 (22 let) Výška/váha: 202 cm/85 kg Pozice: smečař Kariéra: ČZU Praha (2014-2015), Karlovarsko (2015-2016), Monza (2016-) Největší úspěchy: nejlepší hráč české extraligy (2015), 2. místo v Evropské lize (2018), 2. místo ve Vyzývacím poháru (2018-19) |
Máte informace z Itálie, jak to vypadá s rozpočty klubů? Nehrozí u někoho krach?
Džavoronok: „Co vím, tak jediný klub, který bude mít problémy složit budget, je Sora, která byla teď v tabulce poslední. Navíc přišlo i nové pravidlo, že všechny týmy budou muset prokázat složení rozpočtu před sezonou, jinak nedostanou licenci. Tím se snaží chránit platy hráčů.“
Jaké jsou tedy rozpočty v italské lize?
Džavoronok: „Budgety těch úplně nejlepších, což je třeba Trentino, Civitanova nebo Peruggie, jsou něco přes pět milionů eur. U nás jako u středových týmů to pak bývá kolem dvou, tří. Obecně však platí, že první věc, kterou kluby většinou odstraní, jsou zahraniční blokaři – ti stojí víc než italští a nejsou to takoví bombeři na smeči, jako jsme my s Honzou, čili tolik bodů nepřinesou. Pokud tedy týmy mají sázet na zahraniční hráče, raději si udrží útočníky než blokaře.“
Museli s vámi, Donovane, řešit v Monze i snížení platu?
Džavoronok: „Snažili se, ale můj agent jim řekl, že o tom nebude diskutovat. A tím to skončilo.“
To vy jste naopak, Honzo, podobné snižování v polském Olštýnu zažil, že?
Hadrava: „Ano, klub nejprve navrhl 20 %, my se dostali kompromisem na patnáct, ale nic dalšího se už dělat nedalo. Drželi to prakticky kartelovou dohodou a ke strhávání došlo ve všech klubech. Někde to bylo osmnáct, někde patnáct… Co vím, tak pod dvanáct a půl se nikdo nedostal.“
Takže zájem Civitanovy byl svým způsobem nabídkou, která se nedala odmítnout?
Hadrava: „Přesně tak. A když nabídka přišla, vyvážila i finanční rozdíl. Je to sice jednoroční smlouva, ale zahrát si v tomto top klubu italskou ligu a Ligu mistrů byl můj sen a něco takového může přijít jednou za kariéru. Kdybych toho nevyužil, vyčítal bych si to.“
Jak tvrdé to teď v Itálii kvůli koronaviru bylo, Donovane? Odsud z Česka to vypadalo hodně ošklivě.
Džavoronok: „Ono se o tom v Česku vypráví hodně mýtů a je fakt, že co jsem přijel zpět a pustil si dvakrát zprávy, musel jsem je zase vypnout, protože to, co šlo na některých stanicích, bylo hodně pofiderní. Fakt je, že první tři týdny, co to začalo, byli lidé v šoku, vykupovali supermarkety a všichni na sebe koukali s obavou, ať se nikdo nikoho nedotýká a nechodí blíž, ale postupem času se to zase vše zlepšilo a uklidnilo.“
Sociální izolace musela být však pro otevřené Italy dost nezvyklá, že?
Džavoronok: „To je pravda. A určitě to pro ně byl ještě větší ekonomický šok než pro nás. Jsou zvyklí se jako celá rodina sejít každý den ve čtyři v restauraci a pak jít v jedenáct domů. Navíc my jsme jako jediný tým v A1 trénovali, protože naše prezidentka zařídila, aby po nás na trénincích dezinfikovali míče, šatnu, nebo utírali kliky a dezinfikovali parkoviště. Sama pracuje jako primářka v nemocnici a chtěla tímto dát lidem zprávu, že je vše v pořádku. Takhle to trvalo asi měsíc a půl, poté jsem přijel do Česka, kde jsem vůbec prvně začal nosit roušku, dal si dva týdny karantény a už jsem rád, že mohu zase normálně žít.“
Nespráskli doma nad vámi ruce, Honzo, kam jste se to vydal?
Hadrava: „To ne. Myslím, že už se s tím všichni naučili žít. Kdo ví, jak to bude dál pokračovat, zda s námi ten virus bude dál, nebo zmizí. Možná jen děda trochu řekl: Jééé, do Itálie, tam to teď řádí. Tak jsem mu jen řekl: Dědo, to teď řádí všude.“
Džavoronok: „No, to má z té televize.“
Hadrava: „Právě, je mu 86 let, bojí se, že může být v rizikové skupině, je pořád doma a i tam chodí s rouškou. Říkal jsem si, že bych za ním mohl zajet, ale dostal jsem zákaz.“
Džavoronok: „To já za svou babičkou a dědou taky. A auto s italskou poznávačkou z Monzy jsem raději schoval do garáže, aby mi ho někdo nepoškrábal klíčem. Radši jezdím tátovým.“ (směje se)
Auto a ještě z Monzy, ta otázka se, Donovane, až nabízí: byl jste na tamějším okruhu pro F1?
Džavoronok: „Ano a byl tam takový blázinec… Jsem sice z Brna, takže vím, jak to vypadá, když se koná MotoGP, ale tohle je ještě desetkrát víc. Hotely tam jsou dvacetinásobně dražší a nedá se tam hýbat. Rovněž jsem byl i na zápasech AC nebo Interu Milán, a byť jsem za dvě utkání viděl jen jeden gól, mám z toho hezké zážitky, protože Italové jsou fanatici do všech sportů.“
Jaké další záliby oba máte?
Džavoronok: „Honza je motorkář, kdežto já jezdím na skateboardu.“ Hadrava: „No, teprve si dělám papíry. A taky si rád chodím zastřílet ze zbraní.“
Opravdu?
Džavoronok: „No jasně, on má doma i nějaké pistole, magor.“ Hadrava: „Občas si o nich čtu časopisy, specializované weby, sjíždím YouTube kanály nebo poslouchám různé influencery, ale je to jen hobby. Prostě si sem tam zajdu zastřílet a tím to končí. Stejně tak mě baví různé filmy nebo hry na konzolích.“
Z čeho nejšílenějšího jste si tak vystřelil? Z bazuky třeba?
Hadrava: „To ne. Mám však od kamaráda slíbeného Desert Eagla, tak snad to stihnu, než pojedu do Itálie. Doma pak mám dvě pistole, Glocka a AR15, k tomu jsem střílel například z malorážky, brokovnice nebo myslivecké kulovnice. To nejšílenější mě ale ještě čeká. Ten Desert Eagle.“
Další zbraní jsou nicméně vaše ruce. Máte naměřeno, jakou rychlostí umíte zasmečovat?
Džavoronok: „Spíše jde o podání – tam mám 121 km/h.“
Hadrava: „Tak to má asi Donovan víc. Já mám zhruba 115 km/h.“
Džavoronok: „No, to mám taky jako průměr. Jen jednou mi to ulítlo na 121.“
Hadrava: „Jasně, ale já mám třeba průměr tak 105, 107 km/h.“ Džavoronok: „A to jdeš za hráči, kteří dávají i 130!“
A co se týče vašich maxim v posilovně?
Džavoronok: „Honza je v tomhle asi větší hovado než já, ale jinak trénujeme podobně. Obecně platí, že každý klub má svého kondičáka a ten cílí na to, co je pro vás důležité. Pokud bych byl v Civitanově, dělám asi lehce jiné cviky než v Monze, nicméně jádro je všude stejné. Na hlubokých dřepech se sériemi zvládnu například 120 kilo, ale bench nám zakazují, protože je pro útočníky špatný na ramenní klouby. A jiný trénink máme my a jiný zase nahrávači a libera.“
Máte i nějakou skrytou vychytávku, jak držet tělo fit v téhle ohromné zátěži?
Džavoronok: „V tom je právě důležitá posilovna. Bez ní to už dneska nejde a bez tréninku přichází zranění. Není to ani o tom, abychom se kdovíjak zlepšovali, musíte jen najít svůj limit, jenž potřebujete držet, a ten se pak automaticky stává i prevencí pro vaše ramena a kolena.“
Hadrava: „Přesně tak. Nechodíme tam budovat svalovou hmotu, abychom byli nabušené korby. Je to o tom, aby byl váš sval výbušný, měl široký rozsah a vy jste zvyšoval svou sílu a kondici. Žádný z volejbalistů nemá kdovíjaké bicáky, je to spíše šlachovitější sport.“
Džavoronok: „Co se ale týče vychytávek, v tom se Honza hodně vyzná. Kdežto já za ním vždy po roce přijdu, nechám si poradit anebo si něco od něj koupím, když už to nechce a má něco nového.“
Itálie? Volejbalová NBA
Co tedy frčí nejnovějšího?
Džavoronok: „Masážní nohavice. Říkám jim kosmoboty.“
Hadrava: „Lymfordrenážní nohavice. I v těch už jsem ale přešel na nový level.“
Džavoronok (skočí mu do řeči): „Jo a mně dal ten starý.“ (směje se)
Hadrava: „Tyhle fungují na studené kompresi. Sice nemají takový výkon, jako klasické plněné vzduchem, ale fungují jak na studené, tak teplé bázi. Do toho mám své masážní válce, gumy, expandéry a teď jsem si pořídil i posilovací klec. I kdyby to mělo prodloužit kariéru o jeden rok, je to investice, která se vrátí. Snažíme se dělat z našeho těla dobrý pracovní nástroj.“
Když proto znovu vezmeme Itálii, je to nejvíc, čeho jde ve volejbale dosáhnout?
Džavoronok: „Ano, italská liga má nejvyšší úroveň a je to taková volejbalová NBA. Přesto i v ní jsou ještě tři stupně – nižší, střední a top týmy, načež Hadrák se dostal do toho top. Já jsem zatím ve středním, takže mám před sebou ještě jeden krok, ale za mě už asi víc ve volejbale není.“
Hadrava: „Silné je i Cruseiro nebo v minulých letech byl výborný Zenit Kazaň, jenže jeho éra teď padá a nejvíc se toho dá dosáhnout skutečně v Itálii. I Wilfredo León, nejlépe placený hráč světa, hraje nyní v Perugii.“
Džavoronok: „Druhý nejlepší je jeden z tvých spoluhráčů, ale i ten bere oproti Leonovi jen půlku.“
A když se vrátím zpět na začátek a Donovanovu marnou snahu, jak přemluvit šéfy, aby vás, Honzo, angažovali, zkusíte teď vy něco podobného pro svého kamaráda v Civitanově?
Džavoronok: (jen gestem naznačí dát slovo Hadravovi)
Hadrava: (culí se) „Budu je k tomu tlačit. Bylo by hezké, kdyby to vyšlo, ale rovněž záleží, jakou pozici si tam vybuduju a jak silné budu mít slovo. Kdyby tam Donovan přišel a já už tam nebyl, tak by to bylo už o prdu. O něj nicméně strach nemám – ten si bude z dalších nabídek vybírat.“
Vládli na strahovském písku
|
Jan Hadrava a Donovan Džavoronok vyhráli na pražském Strahově úvodní turnaj Českého poháru v plážovém volejbalu. Reprezentanti v šestkové hře ve finále porazili Jiřího Sedláka s Patrikem Maňasem dvakrát 21:19. Po druhém společném vítězství počítají se startem ještě na třech dalších. „Beachvolejbalový turnaj jsme vyhráli patrně po šesti letech a znovu na Strahově. Moc nás to těší, krásně jsme si zahráli. Ukázalo nám to, že se s českou špičkou můžeme poměřit,“ uvedl Džavoronok. Specialisty na halovou obdobu volejbalu nezastavil ani déšť. „Naopak nám pomohl. Mokrý písek ztvrdne a můžeme skákat výš a rychleji se pohybovat. Podmínky jsou podobnější palubovce,“ vysvětlil Džavoronok. „V sobotu to bylo horší ve vedru,“ podotkl Hadrava, který nedávno přestoupil z polského Olsztynu do týmu úřadujících vítězů Ligy mistrů i mistrovství světa klubů Civitanovy. Třetí skončili v roli nasazených jedniček David Schweiner s náhradním spoluhráčem Adamem Štočkem. Obvyklý Schweinerův parťák Ondřej Perušič musel turnaj vynechat kvůli zranění. |
