Asi je dobré mít sny. Volejbalista Daniel Čech je důkazem, že se mohou vyplnit. „Vyrůstal jsem v Opavě, kde v té době působil v mužském áčku Kuba Janouch. Byl jsem žáček, obdivoval jsem ho. Říkal jsem si, že si s ním musím jednou zahrát,“ popisuje 24letý smečař. Od léta budou sdílet stejnou kabinu. Vytáhlý borec se stal posilou pražských Lvů, kde je kapitán reprezentace „dirigentem“. „Jde o našeho nejlepšího nahrávače. Jeho styl by mi mohl sedět. Kuba se navíc dovede svým smečařům přizpůsobit. A umí je na hřišti i správně řídit,“ chrlí superlativy na adresu persony.
Čech hrál posledních pět sezon za zlínskou Fatru. Z učedníka se stal oporou. Jeho ambice však přerostly možnosti klubu. „Už jsem stagnoval, potřeboval jsem nový impulz,“ vypravuje. Cítil, že právě v metropoli najde ideální podmínky pro výkonnostní posun. „Lvi mně vyšli ve všem vstříc. Mluvil jsem s trenérem, řekl mi, jaká bude osa týmu, jakou v něm budu plnit roli. To mě přesvědčilo,“ líčí borec, jenž za další důvod uvádí evropské poháry.
Byla to láska na první pohled. Trenér a sportovní ředitel Lvů Tomáš Pomr o hráči, jehož služby si pojistil na dvě sezony, hovoří s respektem: „Dana jsme sledovali delší dobu. Cítíme u něj obrovský potenciál. Má dobré skokanské dispozice, kvalitní servis, umí útočit a v poslední době zlepšil i přihrávku, která byla jeho slabší činností.“ Taková slova musejí znít v Čechových uších jako rajská hudba. „Moc mě potěšila. Důvěra je důležitá,“ zdůrazňuje.
Čech se prý nebojí ani konkurence na smečařském postu. Lvi přitom disponují dvojicí reprezentantů – Australanem Lukem Smithem a Srbem Stefanem Skakičem. „Kouč říkal, že nás vnímá jako vyrovnané smečaře a chce nás pravidelně točit. Rozhodne forma,“ prozradí podstatu rozhovoru vedeného mezi čtyřma očima. Kvalitu svých spoluhráčů vítá. „Dodají mi onen impulz. Boj o sestavu vás nutí daleko více makat. Vím, že mám hodně rezerv. Chci se zlepšit,“ zdůrazňuje.
S trenérovou poznámkou, že musí pilovat především přihrávku, souhlasí. Jasno má i v tom, čím může být Lvům prospěšný. „Třeba svou pracovitostí. Od Boha jsem dostal do vínku tělesné dispozice a snažím se je co nejvíce využívat ve prospěch týmu,“ vypráví volejbalista, jenž se na svět dívá z téměř dvou metrů. „Mohl bych pomoci třeba s bodovými balony, v horších nahrávkách se cítím paradoxně lépe, než v dobrých,“ překvapuje.
Do metropole zamíří sám. „Bude to pro mě zásadní změna. Zlín je v porovnání s Prahou malým městem. Chtěl bych ji začít objevovat, poznávat život v ní,“ spřádá plány Čech. Lvy vnímá jako velký klub. „Všechno pro mě bude větší,“ směje se. Už jen Unyp arena, kterou nelze se stařičkou halou ve městě obuvi vůbec srovnat. „Splňuje všechny evropské parametry, nastupovala v ní reprezentace. Mně se v ní hrálo dobře a drobné problémy s orientací se vyřeší během pár tréninků,“ těší se na nové domácí prostředí.
Hlavně aby v moderní hale Lvi vyhrávali. Tím se dostáváme k dalším tužbám Daniela Čecha. „Chci co nejvíce zlepšit svůj herní projev a dosáhnout výborných výsledků. Ambice máme nejvyšší. Všichni kluci touží po titulu,“ říká volejbalista. Teď se soustředí jen na Lvy, za dva roky by ovšem mohl být v ideálním věku na zásadní přestup do ciziny. „Pokud trváte na nějaké destinaci, kde bych si rád zahrál, pak nebudu vůbec originální. Snem každého volejbalisty je Itálie nebo Polsko. Ani já nejsem výjimkou,“ doplňuje.
