Pro osazenstvo tiskové místnosti byla novickou. V minulých letech už medaile sbírala, jen v této sezoně ne. Ten hlavní útok si ale Markéta Davidová schovala na úplný vrchol. Na světový šampionát do Pokljuky! „Neuvěřitelné,“ smála se na tiskové konferenci. Před třemi lety tu brala ve vytrvalostním závodě první medaili v SP. Nyní ve stejné disciplíně urvala zlato z MS.
Řekněte, jaké emoce vám proběhly hlavou, když jste dojela do cíle?
„Já jsem byla už ráda, když jsem zastřílela čtyři nuly, a jakmile jsem vyjížděla ze střelnice, tak jsem se i trochu usmála. Nicméně pak přišel menší kopec a úsměv byl pryč. Byla jsem však šťastná, že jsem střílela čistě.“
Co jste si pomyslela před poslední střeleckou položkou, kdy už jste měla tři nuly?
„Byla jsem překvapená, že jsem celkem O. K. a vnitřně v pohodě. Snažila jsem se tedy dál dělat svou práci a střílet jako při první stojce. Po té devatenácté ráně jsem ale už začala být nervózní a tlačila hlavu, abych to tam dostřelila.“
Kolik energie vám pak zbylo do posledního kola?
„Jak jsem říkala, po poslední střelbě jsem byla šťastná, ale je fakt, že to poslední kolo pro mě bylo velmi těžké. Byla jsem ráda, že jsem měla náskok, protože jsem byla fakt mrtvá.“
Poslední českou mistryní světa je Gabriela Koukalová. Jaké to je na ni navázat?
„Ona byla skvělá a pro český biatlon toho udělala hodně. Tím, že byla tak neskutečná, je pro nás těžké na ni navazovat. Ale snažíme se.“
Tím, že je vaše dosavadní sezona hodně nahoru dolů, jak jste se na tenhle závod připravila?
„Snažila jsem se hlavně zapomenout na sprint a stíhačku. Snažila jsem i trochu zapomenout na biatlon. Večer před závodem jsem tak dělala nějaké věci do školy a tak.“
