Zatímco některé její kolegyně se trápily, ona zaútočila ze zadních pozic. A před domácími fanoušky v Novém Městě na Moravě ukořistila ve sprintu 29. místo. „Jsem nadšená. Za poslední dobu je to určitě nejlepší výsledek a o to víc si ho cením, že je to tady,“ přiznala Lucie Charvátová. V sobotu tak do stíhacího závodu vyběhne s 80vteřinovou ztrátou na vedoucí Norku Marte Röiselandovou.
Když vám pak řekneme, že jste dosáhla prvních bodů takřka po dvou letech, jak zareagujete?
„No, je to krásné. Navíc to vyšlo do třicítky, takže jsem moc spokojená. Je to pro mě takový skoro dárek k Vánocům.“
Na trati to však muselo být v běhu náročné, že?
„Bylo to velmi bořivé tím, že před závodem sněžilo. Celkově ten sníh pak trochu zvlhnul a jsem zvědavá, co to udělá do soboty, protože v tomhle lyžovat je náročné.“
Čím to, že to tedy teď vyšlo?
„Asi jsem se na to moc těšila, protože přes to léto mě ten biatlon začal znovu bavit. Musím říct, že jsem si letos zatím každý závod užila. Jen v těch výsledcích to nebylo znát. Jsem ráda, že to klaplo alespoň teď. Je to asi takovou celkovou spokojeností, kterou v biatlonu mám.“
Pomohla vám i štafeta v Hochfilzenu?
„Ta mě taky hodně potěšila. Nemám momentálně biatlonu co vytknout a jsem moc spokojená.“
Cítíte, že se tedy po letech ústupu ta situace obrací?
„Nevím, jak dlouho tyhle vlny mohou trvat. Je pravda, že než se ke mně nějaká změna dostane, tak to poměrně trvá. Snad se to zvedá a chvilku se to udrží. Že to nebyl jen takový výkřik do tmy.“
Běžecky se cítíte postupem sezony lepší?
„Netroufnu si říct. Dala jsem do toho maximum a nevím, jak jsem na tom byla. Asi se mi vyplatilo, že jsem startovala na konci, protože mělo pršet, takže se ta trať ke konci zrychlovala. Možná to bylo až vůči těm, co startovaly trochu vepředu trochu nefér.“
Co jste pak říkala divákům?
„Ve čtvrtek nás norský trenér udivil, protože říkal, že šel ze závodiště pěšky a říkal: ´To si musíte užít jako já. To je neskutečné. Ti lidi sem přijeli kvůli vám, oni vás mají tak strašně rádi.´ Ač je takový ten český fanoušek někdy negativní, on se nás snažil naladit na pozitivní vlnu, že nám tady ti lidi fandí a že si to máme užít. Tak jsem se držela jeho slov.“
Vnímala jste pak tu podporu na střelnici?
„Určitě to svazuje, ale mi přijde, že už jsem v tom biatlonu nějaký rok a zvykla si na to. Věděla jsem, do čeho jdu, už jsem tady před dvěma lety závodila a věděla, co očekávat. Ten hluk na střelnici už jsem slyšela a bylo mi to jasné. Neznervóznilo mě to, spíš jsem byla ráda, že mi fandí.“
Co tedy do sobotního stíhacího závodu?
„Hlavně se na to pořádně vyspat. Vůbec netuším, kolik sil jsem si pošetřila. Ale dám do toho maximum a uvidíme.“
