Má se stát jejich novým trumfem. Tajnou zbraní, která je z té reálné naučí pálit ještě přesněji než dřív. „Že je střelba otázka hlavy? Ano, ale musí být i technicky stoprocentní, aby si hlava mohla věřit,“ říká Kateřina Emmons, nová střelecká konzultantka českých biatlonistů. V této roli už působí její manžel Matt u Američanů. A ač brala tři medaile z OH, chápe, že není puška jako puška. Právě od něj se majitelka tří medailí ze dvou olympiád učí. V čem by chtěla biatlonisty posunout? I o tom vypráví v rozhovoru pro deník Sport.
Když dorazila za českými biatlonisty v květnu na první soustředění, pečlivě zkoumala jejich střelecké polohy, diskutovala s nimi o rozdílech… A jakmile pak chtěla odjet domů, auto jí ani neškytlo. „Vybila se mi baterka, takže pro změnu museli oni pomáhat mně,“ vzpomíná pobaveně Kateřina Emmons . Má však jasno: „Každý z nich má svá specifika a styl, takže je potřeba, abych si vše zkusila a věděla, jestli by to nešlo třeba ještě efektivněji.“
Takže to nebylo tak, že jste přišla a celé to českým biatlonistům překopala?
(směje se) „To stoprocentně ne. To by bylo hodně neprofesionální, o to by neměl nikdo zájem. Je to zatím tak, že budu konzultantkou u Zdeňka Vítka a časem by se to mohlo rozšířit dál, že bych třeba spolupracovala i se ženským týmem. Ráda bych měla na starosti i přípravu mladých, protože tam se dá udělat spousta práce, než si zaryjí stereotypy, které se pak těžce přebudovávají. Jakmile se udělá nějaká zásadní změna, trvá to hodně času a musí se tomu obětovat třeba celá sezona, aby se to mohlo zlepšit.“
Co vás tedy poprvé při vzájemném tréninku udeřilo do očí? Jaká změna oproti vaší střelbě?
„Hned jsem viděla, že poloha musí být mnohem pevnější, aby odskok byl kontrolovaný. I proto, že když se do vás opře vítr, nemůžete tam vlát jak prapor. Tohle bilo do očí od začátku.“
V tréninku jste zkoumala střelbu biatlonistů i z podhledu a jiných úhlů… Co jste zjistila?
„Spíše jsem se dívala, jak to všeobecně dělají. Jsou tam totiž parametry, které musí být splněné, aby poloha fungovala správně – to se týká sportovní střelby i biatlonu. Kluci jsou vleže naučení stylu, který není úplně efektivní, ale mají to zažité jako dlouhodobý stereotyp a už s tím umí pracovat. Myslím, že když zapracujeme na tom, abychom to přeladili na pevnější styl polohy, tak výsledky budou dlouhodobě stálejší a kluci budou tam, kde by chtěli být. Budou se na to moct spolehnout, i kdyby hůř viděli nebo měli vyšší tepovku.“
Dá se v tom tedy najít a určit nějaký speciální model?
„To se nedá takhle obecně říct. Záleží na tom, jak je člověk postavený, na jakých základech jeho poloha funguje, co z ní dělá tu stabilní polohu, a to nefunguje pro každého člověka stejně. Každý má jinou délku paží, předloktí, trupu… Tím se prostě mění všechny úhly, takže záleží na tom, kolik má člověk zkušeností. Mám štěstí, že jsem se tyto technické věci naučila od Matta (Emmonse – manžela), který to má doladěné do dokonalosti. A tam bych to chtěla dotáhnout i s kluky.“
Zkoušejí vám biatlonisté vysvětlit, proč co jak dělají?
„Ano, na jednom ze soustředění, kde jsem byla, jsme si o tom i trochu víc povídali – nějaký prostor tam na to byl. Těším se ale, že si o tom budeme povídat mnohem víc. Kluky i mě baví si o tom něco říct a i za těch pár hodin mi vysvětlili spoustu věcí.“
Kdo na vás udělal největší dojem? Super profík a kulomet
Ondřej Moravec
?
(směje se) „Ondra mě hrozně baví, má až neskutečný zápřah. A jakmile se rozjede, nevnímá už nic kolem, což je geniální…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
