PŘÍMO Z RAKOUSKA | Ve stíhacím závodě v Hochfilzenu se stala stíhačkou dne. Na startu dvaatřicátá, v cíli osmá! „Je to pro mě určitě jeden z těch nejlepších závodů. Jednou jsem se vytáhla ze 45. na 20. místo, ale tohle je skok do desítky,“ vyprávěla Eva Kristejn Puskarčíková. Stala se již třetí českou ženou ze čtyř, která do ní na startu sezony nakoukla. Český ženský tým nyní připomíná vícehlavého draka.
Jak byste závod sama hodnotila?
„Byl to opravdu náročný závod – jak fyzicky, tak psychicky. Hlavně na té poslední položce jsem si říkala, že jestli to pokazím jako už několikrát, tak že mě to bude hodně mrzet. Jsem ale ráda, že to dopadlo na nulu, protože se to v této části hodně vyseparovalo a udělalo to hrozný skok.“
To se vám povedl tedy odvážný kousek. Vždyť ideální je před střelbou na takovéto věci nemyslet, že?
„Přesně tak, jenže ono to není úplně snadné. Jinak ale musím říct, že jsem si jela své flow a nějak nad tím nedumala. Až teprve na té prostřední ráně, kterou jsem odložila... a při té poslední se mi už klepaly nohy. Bylo to na hraně.“
Co si představit pod vaším flow?
„To, že si jedu ve svém tunelu a nic nevnímám. Vždy jsem byla navíc ráda, že tam byl někdo, za koho jsem se zaháčkovala a tak nějak to dojela.“
Je tenhle pozitivní výsledek i motivací do další práce?
„Rozhodně. Poslední dva roky jsem se hrozně trápila a letos jsem se už konečně začala cítit o něco lépe i na té trati. Doufám, že to půjde ruku v ruce se střelbou.“
Čím to je, že se vám najednou běhá nyní lépe a rychleji?
„Těžko říct, možná odpočinek a změna tréninku.“
To říkala i Lucie Charvátová, že jí sedl trénink Egila Gjellanda.
„Taky v to doufám. Já jsem k Egilovi přeci jen přestoupila už jako trochu starší závodnice, takže to asi chvíli trvalo, ale jsem ráda, že se to nyní projevilo. Doufám, že to bude pokračovat.“
Co říkáte na to, že jste nyní v týmu i tak výkonnostně srovnané a vždy nějaká z vás vyletí?
„Jsem za to strašně šťastná. Jsme tam čtyři, které mohou závodit o dobré umístění, a myslím, že jsme všichni spokojení, že to není na bedrech jen jedné. Můžeme se teď vzájemně prostřídávat a podporovat.“
Navíc i vy prý pomáháte vtípky ke skvělé atmosféře.
„To nevím, jestli jen já. Je to taková celoskupinová práce i s trenéry. Je tu hrozně skvělá atmosféra a jsem za to ráda.“
Někde jste i říkala, že vás už z neustálého smíchu bolí břicho.
„Jo, to je pravda. A taky jsem říkala, že ho nemusím posilovat, protože ho mám namožené z toho, jak se furt chechtáme. Někdy si i říkám, jestli už to není přes čáru, ale budiž.“
Stará dobrá Eva Puskarčíková je tedy zpět?
„Je to Puskarčíková středního věku, řekněme.“ (směje se)
To bylo myšlené samozřejmě jinak.
„Já vím. Kéž bych tedy byla zpět, byla bych ráda.“
