Plecháčová po životním výkonu: Jsem v sedmém nebi! Gratulovala jí i hvězda
Když projížděla cílovou rovinkou, zaplněné tribuny v novoměstské Vysočina Aréně šílely. Teprve devatenáctiletá juniorka Ilona Plecháčová předvedla ve zkráceném vytrvalostním závodu na střelnici výkon s jedinou chybou a ve svém prvním individuálním závodu v rámci Světového poháru v domácím prostředí si dojela pro 18. místo. Za páskou se sesunula na zem, a když se zvedla, byly v jejích očích vidět slzičky štěstí. „Tohle nepůjde jen tak zapomenout,“ hlásila. Program SP v Novém Městě na Moravě najdete ZDE >>>
Zatím figuruje v roli náhradnice. Není divu, vždyť devatenáctiletá Ilona Plecháčová je teprve juniorka. Nyní zaskočila při domácím Světovém poháru v Novém Městě na Moravě místo Markéty Davidové, kterou opět trápí bolesti zad. Ačkoliv na takovou konkurenci a světoznámá jména ještě stále není zvyklá, vůbec se toho nebojí. „Sice když jsem se ráno probudila, říkala jsem si: Ty vogo, já jsem fakt hodně nervózní. Ale po startu to opadlo,“ prozradila studentka sportovního gymnázia v Jilemnici.
Osmnácté místo před domácími fanoušky, asi paráda, že?
„Jsem strašně šťastná, že to takhle dopadlo. Bude se mi špatně usínat, protože na tohle nepůjde jen tak zapomenout. Myslím, že mi chvíli potrvá, než to všechno zpracuju, protože tohle bylo fakt úžasné.“
Co pro vás znamená to, že jste na střelnici udělala ve čtyřpoložkovém závodu jen jednu chybu?
„Strašně moc si takové střelby vážím, protože jsem se to celé léto snažila pilovat a jsem ráda, že to takhle dopadlo. Musím poděkovat i svému trenérovi Jindrovi Šikolovi, protože mě táhl tak daleko on a bez něho bych tady nebyla.“
Na čem jste v létě pracovala?
„Vleže jsem měla často rány výškově nahoře, dole. Tak jsem se snažila na tom pracovat, a musím zaklepat, že teď je to dobré“
V cíli bylo vidět, jak jste dojatá. Ukápla i slzička?
„Ano, slzičky byly. Je to hrozně hezké, jsem moc ráda, že tu mám takovou podporu, svoje nejbližší, že mohli být u toho a všechno vidět. Jsou strašně nadšení a já jsem moc šťastná.“
Je to pro vás povzbuzení i směrem k olympijským hrám, kde jste nyní náhradnicí?
„Jsem hrozně ráda, že jsme si vyjela takový výsledek. Protože kdyby na to náhodou došlo, tak myslím, že tam mám své místo.“
Co jste si řekla po poslední střelecké položce, když jste věděla, že máte na kontě jen jednu chybu?
„Vůbec jsem nad tím nepřemýšlela. Jen jsem dostala informaci, že jsem patnáctá, tak jsem se to snažila v posledním kole udržet. Sice síly hodně docházely, ale měla jsem skvělé lyže, které mi taky moc pomohly. Chtěla bych poděkovat servisu, odvedl skvělou práci.“
Říkala jsem si: Uklidni se, nějak to dopadne
Jaké to bylo v cílové rovince, kdy už jste dojížděla z posledních sil a tady burácely tribuny?
„Bylo to skvělé. Dojela jsem do cíle a vůbec jsem nevěděla, co se děje. Pak jsem se zvedla a musela jsem všem zamávat. Fakt jim strašně moc děkuju za podporu.“
Při příjezdu do Nového Města jste zmiňovala, že před závodem budete asi nervózní. Jak to tedy bylo?
„Byla tam hrozně velká nervozita. Už ráno jsem vstala a říkala jsem si: Ty vogo, já jsem fakt hodně nervózní. Dopoledne jsem dělala ještě suchou střelbu a strašně jsem se klepala, tak jsem si říkala: Uklidni se, nějak to dopadne.“
Když jste vyrazila na trať, opadlo to?
„Když jsem vyrazila, snažila jsem se soustředit na to, na co mám, a dobře to dopadlo.“
Než jste přišla za novináři, objímala jste se tady se svými blízkými. Kdo všechno za vámi přijel?
„Mám tady celou svou rodinu: mamka, taťka, ségra, babička s dědou.“
Co vám říkali na váš výkon?
„Že je to neskutečné, že to byl nejlepší zážitek a fakt úžasný závod. A že jsou na mě hrozně pyšní.“
Jaké to bylo moci zase závodit mezi elitou v SP?
„Pro mě je to furt něco hrozně velkého, jsem moc ráda za tuhle zkušenost. Myslím, že mě to jen posílí.“
Jeden z rozhovorů jste dávala vedle Franzisky Preussové, celkové vítězky SP z minulé sezony. Všimla jste si toho?
„Jo, všimla. I Julia Simonová mi gratulovala v tunelu, takže jsem úplně v sedmém nebi. Fakt splněný sen.“
