Krčmář o síle diváků v Novém Městě: Rozdělme bronz na šestiny, jedna patří fanouškům!
Je to zvíře! Slova norského experta na běh v českých službách se opět potvrdila. Michal Krčmář znovu finišoval českou smíšenou štafetu, a znovu ji dovezl na medailovém umístění. Před šílícími tribunami novoměstské Vysočina Areny z toho byl bronz. „Když to vezmu z pohledu emocí, je to pro mě tady před domácím publikem víc než medaile z mistrovství světa,“ přiznal muž, který opět české biatlonové fanoušky dostal do varu. Program SP v Novém Městě na Moravě najdete ZDE >>>
Když vyjížděl do závěrečného okruhu současně s Američanem Maximem Germainem, bylo jasné, že mezi nimi proběhne souboj o bronz. Vítězslav Hornig, který jel úsek před Michalem Krčmářem, byl prý už ale v klidu, protože ví, co jeho parťák a spolubydlící ze závodů dokáže. „Ale na druhou stranu Terka (Voborníková) mi tolik nevěřila, protože ta po svém druhém úseky tady hodila startovní číslo divákům. Takže se to vyvažuje,“ smál se sám Krčmář. Více čtěte ZDE>>>
Co takovému výsledku před domácími fanoušky říkáte?
„Nepopsatelné, úžasné. Zopakuju to, posuzuju výsledky podle emocí, podle toho, co prožívám během závodů. A možná se někdo bude divit, ale já to řadím víc, než jsou medaile z mistrovství světa.“
Na pódium jste si vzal i syna Viktora a dceru Tamaru. Jak jste si to s nimi užil?
„Je to třešnička na dortu. Zažil jsem, když tu Michal Šlesingr nastupoval na pódium s dcerou Viktorkou. Viděl jsem ty fotky, jaké odsud má a v koutku duše jsem si říkal, že by bylo někdy v budoucnu moc hezké mít to také do rodinného alba. A letos se to povedlo. Je to třešnička na dortu a jsem moc rád, že to mohu prožívat s těmi nejbližšími. A nejen s nimi, ale i lidmi tady. To, co jsem prožíval v cílové rovince, ta energie mezi námi… Wow, nepopsatelné. Já bych to hrozně rád popsal a předal, co prožívám, ale to nejde. Přál bych to každému, ať to zažije.“
Jak byste okomentoval závěrečné kolo a finiš?
„Když jsme vyjížděli ze střelnice, tak mi Maxim Germain říkal: Ty vole! Tak jsme se na sebe usmáli a věděli jsme, že si to rozdáme. To kolo jsem jel lehce zadrženě, šetřil jsem síly a nechával jsem to všechno na poslední kopec. Tam jsem prostě nechal všechno. Musel jsem tam nechat všechno. A jsem rád, že to vyšlo.“
Kolik procent síly vám dodali v posledních metrech fanoušci?
„To vůbec nevím, ale přišlo mi, že když jsem ten kopec vyjel, že bych mohl jet ještě další kilometr. Atmosféra je tak elektrizující, že necítíte nějakou bolest nebo něco takového. Jsme čtyři, plus realizační tým, který je třeba pátý, a oni jsou šestý hráč. Tak to rozdělme na šestiny a jedna šestina je fanoušků.“
V pátek jste oslavil 35. narozeniny. Je to dodatečný dárek?
„Všechno beru, všechny dárky jsou dobré. Takže klidně jo.“ (smál se)
Smíšená štafeta otvírá i biatlonový olympijský program. Je to příslib do ní?
„Zase zůstaneme nohama na zemi. Za prvé, olympiáda je úplně nový závod. Bude se to vyvíjet úplně jinak. Je tam opačný gard, holky finišují, my startujeme. To ty karty také rozdává trochu jinak. Za druhé, historie se na to ptát nebude, ale já to chci zmínit: Týmy tady nebyly v nejsilnějším složení. My jsme ale dnes využili příležitosti a za to jsem rád.“
Řekly vám něco děti?
„Ještě moc ne. Oni spíš tak sledují ten rambajs tady, co se kolem mě děje. Já jsem rád, že nebrečí, že nejsou vyděšení. Takže si to aspoň doma v klidu pak budeme muset zhodnotit.“
Bylo ve finiši rudo před očima?
„Musel jsem tam nechat všechno. Umřít na trati. Ano, mohl bych prohrát, ale ne tak, abych se něco… Já jsem tam prostě nechal vše a vyšlo to. Jsem za to rád.“
Když vám Američan Germain říkal: Ty vole, tak asi věděl, co ho čeká. Jaké to je mít takový respekt?
„To byste se museli zeptat jeho, jak mě má načteného, nebo co ode mě čekal. Ale je to hezké. Cítíte z těch lidí už i na startu, že si to tu rozdáváme na férovku. A nikdo není naštvaný nebo ukřivděný, když to nevyjde. Mně se tohle strašně líbí, že dojedete do cíle, a přijde za vámi Doro Wiererová. Ona vyhraje a řekne, že je strašně šťastná za nás, že se nám to podařilo na domácím závodišti. To jsou momenty, kterých si člověk váží a je rád, že v této komunitě může trávit svůj čas.“
Víťa Hornig říkal, že byl po střelnici v klidu, že věděl, že už to dotáhnete. Těší vás důvěra od týmových kolegů?
„Zase na druhou stranu Terka (Voborníková) hodila číslo fanouškům, takže ta mi moc nevěřila, že půjdeme na stupně vítězů. Takže se to trochu vyrovnalo. Po bitvě je každý generál. Mně by zajímalo, kdybyste se ho zeptali přímo po té mé stojce, co by říkal. Zase pozor, ke každému soupeři přistupuji s obrovským respektem v posledním kole. Vůbec jsem si nemyslel, že je tam něco loženého. Měl jsem k němu obrovský respekt a dal jsem si záležet na provedení posledního kola a cílové rovinky.“
Proč je tohle pro vás víc než medaile z MS?
„Ty emoce, co jsem prožil. Já to posuzuju podle toho, co jsem prožil, protože prožitek ve mně zůstane. Medaile jsou strašně hezké věci, ale to co máte uvnitř, to už jsem říkal po Pchjongčchangu, to je něco, co si pamatuju z cíle mnohem víc, než to, že mám doma stříbrnou olympijskou medaili. Přesně kvůli tomu to řadím výš, protože jsme si to s těmi fanoušky užili a prostě se to do mě zapsalo hlubokým písmem.“
