Na světových šampionátech získala čtyři medaile, v roce 2007 ve švédském Åre i historicky zlatou. Všechno ve slalomu. Bronz vybojovala i na olympiádě ve Vancouveru. Ale od konce kariéry v roce 2017 to v sobotu bude poprvé, co si Šárka Strachová u televize vychutná celý mistrovský závod. „Jsem pozvaná do studia v České televizi, odkud se utéct nedá,“ usmívá se. Někdejší vládkyně svahů pro iSport hodnotí i šance Petry Vlhové nebo pokroky Ester Ledecké.
Po konci aktivního ježdění, vyšperkovaného pěti medailemi z vrcholných akcí, ji naplno zaměstnává starost o svoji kliniku VO2max a tříletou dcerku Emu. Lyžování tedy sleduje už zpovzdálí, ale když je mistrovství světa, vždycky pookřeje. „Vzpomínky jsou pořád živé,“ přiznává Strachová, jenž celkem sedmnáctkrát v rámci Světového poháru byla na pódiu.
Co jste stihla sledovat ze současného mistrovství?
„Nějak mě to míjí, moc jsem nestíhala. Přečtu si články, výsledky, neplánovaně se mi naskytla možnost vidět Ester (Ledeckou) jak v super-G speciálu, tak i potom do kombinace. Přehled si pořád udržuju. V sobotu jdu do studia České televize spolukomentovat slalom, takže i kvůli tomu se držím v obraze.“
Zmínila jste Ester, tak co jste říkala na její jízdy v super-G?
„Pamatuju si, jak jezdila, když jsem ještě závodila, takže to můžu porovnat. A v pojetí jízdy udělala neskutečný pokrok.“
Je to fenomén, někdo říká, že by jednou mohla vyhrát i velký křišťálový globus. Co vy na to?
„Jako vyhrát celé hodnocení Světového poháru?“
Ano, třeba to prohlásil někdejší lyžař Bohumír Zeman. Ale musela by se vzdát snowboardu.
„Upřímně nevím, jestli by to mělo takový vliv, kdyby se věnovala jenom lyžování a nejezdila na prkně. Vždyť už teď se lyžím věnuje hodně. Naopak mi přijde, že si při snowboardu vyčistí hlavu, tělo vypadne ze stereotypu a pak se jí lépe vrací k lyžím. Pro ni je to dobře. Má velký potenciál v rychlostních disciplínách, takže bych souhlasila s tím, že by mohla být ve hře o křišťálový globus za vítězství ve sjezdu nebo super-G.“
Ale za celkové hodnocení těžko?
„Nejsem si úplně jistá, jestli má takový potenciál v točivých disciplínách. A když chcete velký globus, je to hodně i o nich. O slalomu a obřím slalomu. Záleží i na konkurenci a na tom, kdo se všestrannosti věnuje. To by musela jezdit na stupních v rychlostních disciplínách a ještě si tam často přidat nějaké ty technické… Velký globus je podle mě ještě daleko. Nějaký malý je určitě ve hře, protože Ester jistě bude pokračovat v cestě, kterou načala.“
Vy sama jste dřív také jezdila super-G, občas i kombinační sjezd, takže víte, jak náročné je to skloubit.
„Často to pro mě byl oddych od stereotypu. Ale pokud to někdo chce dělat pravidelně, je to obrovský zápřah. Jde i o to, že je to jiná zátěž. Technické disciplíny chtějí dynamiku, ty rychlostní statickou sílu, vytrvalost. Svaly jsou jinak nastavené.“
V minulosti bývalo všestrannějších lyžařů mnohem víc než teď.
„To ano. Ono je to totiž hrozně náročný i na trénink, na čas. Navíc někde musíte ubrat i odpočinku, regeneraci. Může to být znát na pohodě, na energii. Mikaela Shiffrin se jednu sezonu snažila stíhat všechno, ale dělala to vlastně jenom rok, pak se rozhodla zase více věnovat obřáku a slalomu. Protože je to fakt strašně těžké. Závodnice, které do toho jdou, si zaslouží velký obdiv.“
Velký záběr si naordinovala i slovenská hvězda Petra Vlhová. Ale tenhle šampionát ji zatím nezastihl v TOP formě. Může to být právě tím, že zkouší jezdit od začátku sezony všechno?
„Jak už jsem říkala, je to strašný nápor. Ale počkejte, mně přijde, že se obecně bere za to, že nemá formu. Ale vždyť má stříbro z kombinace, ne?“
Ano. Ale v obřím slalomu skončila jako obhájkyně dvanáctá.
„Tam to nevyšlo více favoritkám. Pokud jde o super-G, vím, že v něm dokázala v sezoně zajet výborně, byla i na stupních jednou. Ale nikdo nemůže chtít, aby rovnou měla placku i na mistrovství. Obří slalom se jí nepovedl, ale tak to prostě chodí. Jednu medaili už každopádně má, navíc její královská disciplína je pořád před ní. Takže bych to vůbec nehodnotila negativně.“
Spíš šlo o to, že i ona sama z toho zatím nemá dobrý pocit.
„Je pravda, že je důležité, jak se závodnice cítí. Ale co jsem mohla Petru zažít už z dřívějška, tak vím, že k sobě byla vždycky kritická. Chtěla víc, byla na sebe přísná. V tomhle je tedy upřímná. Ale v mých očích to ještě může zvrátit, pořád má před sebou slalom. Asi by bylo pro její pohodu lepší, kdyby se jí obřák povedl, ale ona má tolik zkušeností, že se přes to dokáže přenést a půjde do toho s čistou hlavou.“
Jak se těšíte na její souboj s Mikaelou Shiffrinovou?
„Hlavně se těším na to, že si po letech k tomu opravdu sednu a vychutnám si to. Částečně i proto, že ze studia České televize není úniku. (smích) Podívám se od začátku do konce, což se mi od té doby, co jsem skončila, asi ještě nestalo. Jsem zvědavá i na sjezdovku, kde se pojede, musím si ji nastudovat. Dlouho se tam slalom nejel. Favoritek tam je celá řada, na velkých akcích je moc hezké i to, že do pořadí promlouvají ti, s nimiž se až tolik nepočítá. Nejsou svázaní tlakem ani očekáváním.“
Když se vrátíme k Shiffrinové, jak moc se změnila od doby, kdy ještě závodila s vámi?
„To nechci moc soudit, protože to nemám úplně nakoukané. Už není tak suverénní jako dřív, ale to je logické. Není v silách nikoho, aby deset let vyhrával každý slalom a ještě k tomu jezdit rychlostní disciplíny. Prošla si těžkým obdobím, kdy ji zemřel tatínek. Postupně se ale vrací do pohody. Díky tomu, že už nevyhrává o dvě vteřiny a není tak suverénní, je to i divácky atraktivnější.“
Slalomu dlouhodobě vládne Američanka právě s Vlhovou. K jakému pojetí jízdy máte blíž?
„Víc se mi líbí technika Mikaely. Je to ladnější, ne tak silové. Podobnou techniku jsem mívala i já, i když tím samozřejmě neříkám, že jsem ji měla jako ona… Ale není to tak upracované a silové. Je to jenom můj pohled, navíc vždycky to nejdůležitější je čas v cíli.“
Co říkáte na Švýcarku Laru Gutovou- Behramiovou, která ovládla podle očekávání super-G, ale zlato přidala i v obřím slalomu?
„Ona měla dřív obřák jako královskou disciplínu, ale jak to bývá, měla v kariéře období, kdy se jí tolik nedařilo. Tentokrát má formu jako hrom. Když vlítnete do stavu flow a daří se, jste v pohodě, nic neřešíte. V super-G získala svoje první zlato na velké akci, takže už do toho pak šla uvolněněji. I tohle bylo hrát roli.“
I vy jste zažila podobnou formu? Kdy jste cítila, že se všechno daří?
„Třeba kolem mistrovství světa v Santa Caterině v roce 2005. Získala jsem bronz ve slalomu, byla jsem pátá v kombinaci, výborně jsem zajela i obřák. Cítila jsem se perfektně. Pak jsem získala juniorský světový titul, v rámci Evropského poháru jsem vyhrávala i obřáky, z toho jsem byla sama paf. Nebo v roce 2007 v Åre. Všechno se v tu chvíli daří, ani nevíte proč. Jenom se snažíte to ničím nenabourat. Moc nad tím nesmíte přemýšlet, a nechat to plout.“
Funguje to i naopak, že? Nejde to, ať děláte cokoliv.
„Záleží i na podmínkách v daný den, jak se cítíte, jaký je sníh, počasí. Třeba atleti mají dráhu pořád stejnou. Nebo plavci, bazény jsou podobné. Kdežto v lyžování hraje roli strašně moc faktorů. Trať se mění, podmínky jsou rozdílné. Někdy se to prostě celkově nesejde a sami hledáte důvody proč. Okolností je víc.“
Co říkáte na to, že Martina Dubovská, nejlepší česká slalomářka, bohužel z rodinných důvodů startovat nebude?
„Je to velká škoda, ale moc držím palce, aby se maminka dala do pořádku. Je to rozhodnutí, které každý naprosto chápe. Protože v lyžování je hrozně důležitá i pohoda. A za těchto okolností je to pro ni velký zásah. Tady jde sport stranou, jedná se o zdraví. Sezonu má úžasnou, zdálo se, že by se mohla dostat na šampionátu do losované patnáctky. Což je úžasné. Ale teď jsou důležitější věci.“
Ona v rozhovoru pro Sport Magazín vzpomínala i na společné tréninky. A moc hezky o vás mluvila.
„Tak to je milé. Je to moc fajn holka. Pozitivní, usměvavá, vždycky jsme si rády vyšly vstříc. Jsem ráda, že u lyžování vytrvala, protože měla i období, kdy se jí nedařilo. Ale převládla u ní motivace se s tím porvat a konečně prolomila tu barikádu. Doufejme, že na to jenom naváže.“
I tak se zdá, že si Česko na zlato v rámci mistrovství světa bude muset ještě nějaký čas počkat…
„Uvidíme, co Ester. U ní není nic nemožné. Na Martinu bych nekladla zbytečné nároky. Ona to bere postupně, krok za krokem. Bylo by super, kdyby se ve svěťáku zabydlela kolem patnáctky, měla by zas motivaci do další práce. Je jí osmadvacet let, takže určitě ještě může pokračovat, pokud sežene sponzory a bude mít pořád chuť. Moc jí držím palce. Teď hlavně přeju mamince, aby se dala zdravotně do pořádku. To je to nejdůležitější.“
