Návrat bronzové štafety. Medailisté z Vancouveru na startu Jizerské 50: Lyže šly ze zdi!
Bardi z nejslavnější éry českého běžeckého lyžování se opět potkají na startu. V sobotu 31. ledna minimálně tři hrdinové slavné bronzové štafety z olympiády ve Vancouveru 2010 pojedou klasickým stylem ČT Jizerskou 10. Nejistá je jen účast Lukáše Bauera, který bude mít před následující Jizerskou 50 plno práce jako ředitel laufařského seriálu Ski Classics. Jiří Magál během přípravy vytáhl ze zdi své bronzové lyže.
Tehdy v Callaghan Valley to rozjel Martin Jakš, Lukáš Bauer dotáhl štafetu fenomenální jízdou do první trojky, kde se Jiří Magál udržel. A finišman Martin Jakš za Švédem Hellnerem a Norem Northugem svým klasickým chytrým manévrem odolal Francouzi Jonnierovi. Tři ze čtyř bronzových mužů se potkali na akci k Jizerské 50, kde se za dva týdny sejdou všichni. Bauer se kromě své významné funkce v mezinárodním seriálu stará o lyžařskou mládež v Karlových Varech. Jakš dorazí ze Šumavy, kde provozuje penzion. Další dva to mají do Bedřichova jen skok z Liberce. Magál pracuje na Dukle jako vedoucí oddělení logistiky, Koukal v softwarové agentuře.
Jaká je forma?
Magál: „Když jsem jel poprvé na lyže, vzal jsem shodou okolností ty, na kterých jsem jel štafetu ve Vancouveru. Mám je doma na zdi a jiné jsem nenašel. Takže vytáhl lyže ze zdi, odjel na nich hodinu dvacet tréninku. Já je měl naparafinované, rychle jsem to strhnul a jel jsem. Pověsil jsem je dva roky zpátky. Patřily Dušanu Kožíškovi, on mi je na štafetu půjčil. Když skončil kariéru, tak říkám: Až ty lyže nebudeš potřebovat, tak ti je vyměním za svoje. Tak mi je přinesl, já mu dal nějaké, co jsem měl. Byly někde hozené, furt jem nevěděl, jak to tam pověsím, pak jsem na to konečně přišel.“
Jak vám to na nich šlo?
Magál: „První půl hodina byla dobrá, ta mě bavila. To mně odjíždělo, cítil jsem, že to tam ještě je. Samozřejmě mi dojde, já vydržím dvacet minut a pak si to vychutnávám. Spíš mě baví ta rychlost. Když chci jet, chci jet opravdu rychle, takže se nešetřím. Ale jak jsem byl zvyklý jezdit v profilu, v Jizerkách je to pro mě ubíjející. Buď jedu pořád dlouho do kopce, nebo skopce, nebo po rovině. Když je upravená oficiální pětka na Bedřichově, jezdím radši tam.“
Kde máte bronzové lyže vy ostatní?
Bauer: „Nedávno jsem zrovna lyžoval na klasických lyžích ze Salt Lake City. Zastřešuju žáčky v Karlových Varech, tak jsem si říkal, že jsem na nich závodil deset let předtím, než se většina z nich narodila. Ale kde mám lyže z roku 2010, to vůbec netuším. Vím, že Mates (Bauerův syn a současný reprezentant – pozn red.) na nich začal.“
Koukal: „Já je mám v garáži ve vaku. Akorát jsem měl Salomon a teď už mám Rottefellu, takže nemám botičky, s kterými bych se na nich svezl. Jinak stačí je seškrábat a jsou ready.“
Bauer: „Jenže pak bys zjistil, že lyže se nemění a mění se ta forma. A to nechceš.“
Takže žádný přehnaný patos ke sportovním relikviím?
Koukal: „Medaile jsem měl někde v krabici.“
Magál: „Já taky, ale to furt někdo chodil a chtěl se podívat. Pořád jsem to hledal. Řekl jsem si, že to musím pověsit na zeď, ať mám klid. Říkal jsem: Ta medaile tam bude sama. Tak jsem tam dal číslo i lyže.“
Bronzová štafeta z Vancouveru
|
Vzpomenete si někdy na Vancouver?
Koukal: „Já na rok 2010 vzpomínám, to byl jeden z vrcholů mé kariéry. Byl to vrchol tréninkové skupiny, kterou postavili trenér Míra Petrásek a asistent Venca Korunků. Honza Pešina postavil fantastický servisní tým, který deset let rostl. Tohle bylo završení naší generace.“
Platí, že se všichni čtyři sejdete den před Jizerskou padesátkou v závodě na 10 kilometrů klasickou technikou?
Bauer: „Já se maximálně na poslední chvíli dostavím na start, pokud to všechno vyjde. Nechtěl jsem nic slibovat dopředu, protože program je náročný. Ale je možné, že pojedu. Já si teda budu muset předtím ve čtvrtek nebo v pátek dopoledne objet celou padesátku, abych věděl, že to všechno funguje. Budu se moct když tak omluvit na únavu, ale je možné, že se tam sejdeme.“
Budete závodit naostro?
Bauer: „Jedeme šrot! Kukín se bude šetřit, ten dědkovatí a s Jirkou si to rozdáme, viď?“
Magál: „Já spíš jedu jako doprovod. Na Jizerské desítce jsem startoval už loni, dcera řekla, že by si to chtěla objet. Já jsem si to strašně užil. Sice jsem závodil, ale pomáhal jsem dceři, aby jela co nejlíp. Za mě to bylo úplně supr. Nevím, jestli bych se donutil jet rychle.“
Koukal: „To já se donutím.“
Bauer (směje se): „Ale zvenku to nebude vidět, že to jede.“
Koukal: „To je přesně ono.“
Hektická událost krát dva
Lukáši, co vás jako ředitele Ski Classics v posledních dnech před startem všechno čeká?
Bauer: „V úterý přijedu na místo a od středy se nezastavím. Na začátku si říkáte, že je všechno v pohodě, že je všechno připravené. Pak se něco pokazí, jako že se vždycky něco pokazí. A nakonec počítáte sekundy, jestli to vyjde, jestli jste ve správný moment dotáhl všechno, co máte, a skvělé je, když v osm hodin ráno vystřelíte závodníky na start. A čeká vás jen sledování závodu v televizi, kde mám přístup na úplně všechny kamery, které existují. Sleduju, jestli závodníci dodržují pravidla.“
V čem je letošní ročník specifický?
Bauer: „Letos to bude výrazně náročnější, protože páteční sprint je taky zařazený do seriálu. Tady ta hektická událost bude krát dva. A tím, že sprint je novinka, neměli jsme možnost to nikde ostře testovat. Ladíme spoustu detailů s časomírou. A sami jsme zvědaví, jak to uděláme. Ve Ski Classics jsem se naučil, že je úplně jedno, co se během závodu pokazí, ale ven musí jít perfektní závod. A ten závod musí být dobrý, i když na sebe zrovna křičíme přes vysílačky, že něco nefunguje. To se stalo několikrát a ty závody byly vždycky skvělé. Věřím, že i z naší strany ze Ski Classics, Jizerskou 50 dotáhneme do konce a v neděli si budeme moct s pořadateli plácnout, že je další skvělý ročník za námi.“
Závody Jizerské padesátky 2026
|
Martine, vy jste byl výborný sprinter, nemrzí vás, že ve vaší éře krátké závody v maratonském seriálu nebyly?
Bauer: „Může se přihlásit! Máme dvě stě startujících a rádi mu to změříme.“
Magál: „Kilometr ještě objedeš, ne?“
Bauer: „Kilometr a půl! Ale kvalifikace je na kilometr…“
Koukal: „To by bylo peklo. Já už asi vím, kam patřím. Já už jsem to poznal loni, kdy jsem jel padesátku poprvé od doby, co jsem ukončil kariéru. Jel jsem tam s těmi soupažáky na klasických lyžích, měl jsem supr mázu, říkal jsem si: Vždyť já jsem rád, že jedu ten stříďák, já bych to tou soupaží nevyjel…. „
Bauer: „Říkal jsem, že dědkovatí…“
ZOH? Konečně v Evropě
Blíží se olympiáda, která se po dvaceti letech vrací do Itálie. Tehdejší atmosféru v běžkařském areálu v Pragelatu vystihl trenér Sanislav Frühauf slovy prach a skály. Letos se pojede na nových tratích v nádherném prostředí Val di Fiemme, co očekáváte?
Bauer: „Vloni jsem se dostal do Pragelata na seminář technických delegátů FIS. Byl jsem tam poprvé od olympiády a dýchlo to na mě. Vrátila se mi spousta zážitků. Ve Val di Fiemme jsme trávili výrazně víc času, včetně Tour de Ski. Já se těším hodně, pojedu se tam i na tři dny podívat. Doufám, že se podívám na Matyáše, který se snad nominuje. Olympiáda v Itálii je velkou výzvou pro spoustu lidí, všichni to mají blízko.“
Koukal: „Já se určitě budu dívat, já se moc těším. Jsem ten magor, který sleduje všechny závody, co dávají. Když to nedávají v České televizi, tak to dávají v jiné. Když to náhodou nevidím, stejně přijdu domů a pustím si záznam a prohlídnu výsledky.“
Magál: „Za mě je úplně supr, že to je konečně v Evropě. Lyžování, zimní sporty sem patří. Jsem rád i za naše sportovce, že se na olympiády, co teď budou v Itálii a ve Francii, za nimi můžou podívat třeba rodiče, jak o tom mluvil Lukáš.“
Lukáši, osobním trenérem vašeho syna Matyáše je váš osudový kouč Miroslav Petrásek, nemluvíte mu do práce?
Bauer: „Já se snažím do toho vůbec nepovídat, protože si myslím, že není dobře, pokud do toho sportovci mluví víc lidí. Podle mě máte mít jednoho trenéra. I když ne se vším úplně souhlasím, tak beru, že je v dobrých rukách. Mimo reprezentační soustředění trénuje s Mírou Petráskem, který trénoval mě mnoho let, byl dlouhou dobu i reprezentačním trenérem a je podepsaný í pod výsledkem, který jsme měli jako štafeta ve Vancouveru. Jsem rád. Beru, že mojí úlohou je podporovat, držet palce, a to se snažím dělat.“
Jak se vám líbí výkony českých závodníků v olympijské zimě? Michal Novák a Kateřina Janatová jezdili minulou sezonu skvěle, ale teď zatím na špičku ztrácí.
Koukal: „Taky jsem čekal, že to bude veselejší. Vloni na mistrovství světa v Trondheimu to Michalovi vyšlo, ale v případě Katky, ta tam úplně top výsledek sezony neměla. Myslím si, že by to mohlo být tak, že to bouchne na té olympiádě. Kdybych měl říct, kdo mě baví, a jezdí výborně, to je Jirka Tuž. To je supr. Mates do toho vlítnul kolem třicítky v Ruce, teď nevím, jestli je zdravý…“
Bauer: „Byl dlouhodobě nemocný. Teď zdravý je, vrací se do závodění. Samozřejmě bychom všichni byli rádi, kdyby český nároďák od začátku sbíral vavříny, ale já sám si moc dobře pamatuju, že olympijská sezona je vždycky speciální.“
Jak to myslíte?
Bauer: „Byť si to člověk úplně nepřipouští, tak někde vzadu v kebuli má, že letos je vrchol v únoru. Já jsem přesvědčený, že našim sportovcům to tam bouchne, zejména Michalovi a Katce, kteří měli možná slabší vstup do sezony, než doufali, ale nemyslím si, že by Katka byla někde daleko za tím, co je její standard. Jak řekl Martin, Jirka Tuž má úplně skvělé výsledky. Loni to bylo několik výsledků úplně snových. Letos už tam taky je. Vidím zlepšení u Ondry Černého, který jezdil vždycky výborně kvalifikace. Teď jsem viděl i dost závodů, kdy i v rozjížďkách pokračoval a neměl v dalších jízdách výkonnostní propad. Já to vidím pozitivně. Sezona se hodnotí po olympiádě. Tyhle svěťáky nebudou nikoho moc zajímat, jakmile přijedu s dobrým výsledkem z olympiády. Věřím tomu, že s ním přijedou.“
