Soukalová o Jizerské 50: Mám k ní respekt. Na startu bych se nechtěla jen tak plácat
Na stadion do Bedřichova to mají všichni jen několik set metrů. Rodiče biatlonové legendy Gabriely Soukalové už v centru Jizerské 50 léta bydlí a dcera je během zimy pravidelně navštěvuje. Před třemi lety si zajela firemní štafetu. Z hlavního závodu má ale pořád respekt.
Začátkem týdne se Gabriela Soukalová vydala do bedřichovské stopy, a když stoupala zledovatělým kopečkem do startovního prostoru, zaslechla od procházejícího lyžaře: „Hodně štěstí!“
Nahoře v mazací buňce si její tatínek Karel Soukal právě dával klobásu ve chvilce pauzy. V deštivý den moc běžkařů nechodilo a tak měl čas. Když se z ranní vyjížďky vrátila bývalá reprezentantka Zuzana Kocumová, chlapi z buňky si s ní chvíli povídali o norském fenoménu Johannesu Hösflotu Klaebovi, který, ať díky lyžím nebo svému stylu, oproti ostatním na běžkách letí.
„Držím pořadatelům palce, aby to všechno zvládli,“ přeje si Soukalová. „Poslední roky je to čím dál těžší. U Jizerky se mi zdá, že kromě toho ročníku před dvěma lety, který byl zrušený, se jim to vždycky nějak sešlo. Podmínky byly hratelné, že to uspořádali. Měli štěstí. Tak snad ho budou mít i letos.“
Přípravy běží podle plánu. Na tratích je sněhu dost, na místě je už sám ředitel Ski Classics Lukáš Bauer. Počítadlo registrovaných účastníků se v posledních týdnech blížilo 9 000 lyžařů.
Kromě hlavního nedělního závodu je možné se do všech doprovodných závodů registrovat na místě. Běžkařský svátek začíná už ve čtvrtek závody na sedmnáct a třicet kilometrů bruslením.
Soukalová bude letos pracovně mimo, a do budoucna se ještě stále nerozhodla, jestli se někdy postaví na start hlavního závodu, jímž je klasická padesátka.
„Mně by se padesátka jet nechtěla. Nemám úplně tolik času na trénink, abych tam odvedla důstojný výkon. Zase nejsem taková, aby mi bylo jedno, že se tam plácám,“ usmívá se Soukalová. „Pro mě bylo vždycky těžké nastoupit na tu celou vzdálenost. Proto jsem to nikdy neudělala. Moje mamka vyhrála padesátku třikrát v životě. Nechci udělat rodině ostudu…“
