Kollerova premiéra na Jizerské, dojel na 580. místě: Nemám tak vychytanej styl
Fotbalový kanonýr Jan Koller má za sebou premiéru v seriálu závodů Jizerské 50. Závod na 10 kilometrů klasicky zvládl za 1:18:49 hodiny a v cíli byl na 580. místě. „Nevěděl jsem, do čeho jdu,“ líčil rozesmátý Dino v cíli.
Doba, kdy fotbalisti v zimě místo cesty za teplem trénovali na běžkách, Jana Kollera minula, ale k desetikilometrové trati na Bedřichově se odhodlal.
„Start byl takovej divokej, bylo tam hodně lidí, takže se nedalo moc jet. Ale pak se to roztrhalo, chytnul jsem si svoje tempo a musím říct, že jsem si závod užil a bylo to dobrý,“ pochvaloval si Koller. „Nevěděl jsem, do čeho jdu. Začínal jsem někde zezadu, takže jsem zůstal viset v chumlu. To bylo trochu nepříjemné, ale pak po třech kilometrech jsem se z toho dostal.“
Koller vyrazil se svými víc než dvoumetrovými lyžemi a měl profesionálně namazáno od servismanů značky Swix, která v Jizerských horách podporuje přechod na bezlfuorové vosky. Dlouho obvyklé vosky s per- a polyfluorovanými látkami (PFAS) jsou od loňska při Jizerské 50 zakázané.
„Jedná se o nejhorší kontaminant, jaký kdy lidstvo vyrobilo,“ varuje profesor Tomáš Cajthaml z Ústavu pro životní prostředí PřF UK. „Nacházíme je i v odlehlých horských oblastech, kde nemáme továrny, skládky ani čistírny jako ve městě, a tak jsou zde jediným zdrojem kontaminace fluorové vosky.“
Závod na 50 km? To si ještě rozmyslí...
Perfluorované látky se samozřejmě dostávají do životního prostředí i jinými cestami – z průmyslu, obalů, hasicích pěn či textilu. V běžeckém lyžování však už fluorové prášky škodit nemusí. Během víkendu si v Bedřichově všichni mohou u stánku závadné šarže vyměnit za ty čisté. Koller dostal na skluznici mázu od slavného norského servismana Smevolda a byl nadšen.
„Jely dobře, to byla maximální spokojenost,“ pochvaloval si. Zatím však stále není rozhodnutý, jestli někdy zkusí i legendární závod na 50 kilometrů.
„No, to si ještě rozmyslím,“ rozesmál se. „Nechám tomu trochu odstup... Při představě, že bych to měl jet ještě čtyřikrát, tak no... Na padesátku bych musel rozhodně pořádně potrénovat.“
Desetikilometrovou trať zvládnul bez výraznějších potíží. Téměř osmdesát minut práce ve stopě však na jeho těle známky zanechalo.
„Jen mě bolejí záda. Ještě asi nemám tak vychytanej styl, jinak ruce, nohy, dech – všechno v pohodě,“ hodnotil Koller.
