Má rád hardcore. Filip Trejbal vyznává drsný styl v hudbě i v životě. Proto jezdí motokros a jeho bradu zdobí netradiční vous, který slepuje voskem. Zítra chce český lyžař podniknout další tvrďárnu.
Pouhých 19 dní po operaci slepého střeva hodlá jet slalom na mistrovství světa.
Je pohublý, místo svého klasického metráku má 194 centimetrů vysoký závodník pouze 94 kilogramů. „Devadesát procent úbytku je na svalech,“ popisuje juniorský mistr světa ve slalomu z roku 2005.
Bylo 27. ledna, když se připravoval na závod Světového poháru ve Schladmingu a začalo ho bolet břicho. Hodinu nato už ležel v nemocnici a lékaři se pustili do laparoskopie.
Nyní ve Val d´Isere, dějišti šampionátu, vypadá dobře. Bez větších potíží zvládá tréninkové sjezdovky, které se prudkým sklonem podobají svahu Bellevarde, kde se zítra strhne boj o medaile. „Jen si dávám bacha, abych nespadnul. To je zásadní věc, jezdím opatrněji a zkouším, co mi tělo dovolí,“ říká Trejbal. Zda se s oslabeným organismem vydá do závodu, bude jasné v sobotu večer.
Svéráz reprezentačního družstva, jenž ve volných chvílích jezdí v terénu na motokrosovém stroji Yamaha 450 čtyřtakt, je letos rovněž velkým smolařem.
Do sezony vlétl skvěle, když ve finském Levi obsadil 17. místo ve slalomu, ale pak šla křivka úspěšnosti dolů. Začátkem prosince stál kvůli achillovkám, o Vánocích mu život tři týdny komplikovaly opakované angíny a antibiotika. Pak se přidalo slepé střevo...
„Sezonu mi to úplně zkazilo, ale doufám, že teď budu moci závodit. Sem tam mě břicho zabolí, ale jinak je to docela dobrý,“ tvrdí Trejbal. Že má velkou výdrž, dokázal na olympiádě v Turíně, kdy po děsivém pádu ve sjezdu, dlouhém volném letu a mnoha saltech, dokázal vstát a za pár dní opět závodit.
Proto si ani teď moc neláme hlavu s případným nebezpečím. „Necháváme to na jeho pocitech. I doktoři říkali, že po deseti dnech už je možná zátěž,“ říká kouč mužů Tomáš Bank.
Závodníkovi hrozí v souvislosti s operací riziko v případě, že by špatně upadl a v jizvě po zákroku by se vytvořila kýla. Na strmé sjezdovce vypadne vždy v průměru třetina startujících. Borec z Rokytnice nad Jizerou má však ve 24letech kuráž.
I díky tomu, že jako jeden z mála ve Světovém poháru jezdí v širší stopě. To lyže udržuje na povrchu lépe i v případě, že je trať rozbitá.
„Mohla by to být moje výhoda,“ přemítá Trejbal a mne si přitom rukou stříbrnou náušnici s ostny a modrým kamínkem uprostřed – poznávací znamení milovníka tvrdé muziky.
Pod ofi ciálním oděvem týmu nosí ještě černou metalovou mikinu s kapucou a vytahané kraťasy s nápisem kap Motörhead, na krku se mu houpá těžký řetěz. „Neřadím se ale do žádné škatulky. Kromě ortodoxního punku a techna poslouchám všechno. Od rocku po blues, jazz, metal, ale nejvíc hardcore,“ říká fanda kapely Pantera.
Možná si bude jednu z jejích melodií pobrukovat i zítra na startu. To by byl hardcore...
