Do Světového poháru se vrací po měsíční pauze, v níž pilně doháněl tréninkové manko po dvou nepříjemných zraněních. Běžec na lyžích Lukáš Bauer je před sobotním startem Tour de Ski v německém Oberhofu odhodlán bojovat vysoko. „Někde v koutku duše je cíl postavit se na Alpe Cermis na stupně,“ připomíná rozhodující výstup do prudké sjezdovky ve Val di Fiemme.
Jaké podmínky jsou v Oberhofu těsně před startem?
„Je tady teplo, dá se říct počasí jako v Čechách. A teplo má být i podle předpovědi. Očekávám hodně špinavý sníh, těžký, hrabavý. V době závodu má být plus jeden, možná nula. Pak to bude ve sjezdech hodně rychlé a v zatáčkách zajímavé. Uvidíme v reálu.“
Celý prosinec jste trénoval, co všechno se vám podařilo dohnat po nevydařeném létě, kdy vás trápila zranění?
„Léto doháním pořád. Dobrý pocit mám zejména z klasiky. Celou prosincovou přípravu jsem ukončil dvěma závody, oba jsem vyhrál. V žádném případě to nepřeceňuju. Top konkurence tam nebyla. Na obou závodech jsem měl povinnost vyhrát. Ale i podle tepů jsem se dostával výš než při prvních závodech Světového poháru ve Skandinávii. Je to o stupínek lepší, ale nemyslím, že bych byl v super top formě, to určitě ne. Jsem ale připraven Tour slušně absolvovat.“
Jaké máte ambice?
„Snažím se to dohánět postupnými kroky do mistrovství světa. Uvidíme. Není to tak, že bych sem jel s tím, že můžu aspirovat na stupně vítězů. Na druhou stranu, nebojím se.“
Jak je to s vaším cílem dostat se na stupně vítězů, který jste si před měsícem po návratu ze severu pro Tour de Ski dal?
„Pořád je to hodně vysoká meta. Říkám i teď, že někde v koutku duše je cíl být do tří, znovu se postavit na stupně vítězů na Alpe Cermis. Nemyslím si úplně, že teď je to výrazně reálné. Ale proč říkat, že se spokojím s desátým místem? Nechávám to otevřené, neměním cíle. Jedu tam s tím, že v duši vidím stupně.“
Kde máte po letním zranění ještě rezervy?
„Měl jsem výpadek s patou, ale mnohem větší problém bylo svalové zranění na konci srpna. Chybí mi síla, protože jsem nemohl běhat. Cítím nedostatky v síle nohou při prudkých stoupáních. V klasice je to výraznější než v bruslení. V prudkých kopcích vždycky strašně bojujete, ale teď o to víc, protože nemám jistotu a sílu se dobře odrazit. Jinak ale cítím pokrok. Od začátku prosince už jsem běhal. Výrazně by mi pomohl super vydařený závod, pak se kebulí dostanete trošku výš.“
Je pro vás výhodou, že v programu Tour de Ski je letos jediný sprint?
„V normální konstelaci by to bylo lepší. V každém sprintu musím počítat, že odcházím minimálně s minutovou ztrátou. Oni ale zase zkrátili dvacítku ve Val di Fiemme na patnáctku. Bude tam o nějakou bonifikaci méně. Trošku se to srovná. Ale v normální konstelaci je to výrazný posun. Půjde ale o to, jak zaperlím v distancích. V každém ročníku platilo, že abych dohnal ztrátu ze sprintu, musím předvádět zázraky v distancích. To platí i teď.“
Kde byste se rád viděl po úvodních dvou etapách v Oberhofu, sobotním prologu a nedělním stíhacím závodě?
„Hlavně, abych měl co nejmenší odstup, pořadí je skoro jedno. Jde o čas. Počítám, že pravá Tour začíná Itálií, kde je první etapa z Cortiny do Toblachu. Letošní Tour je zvláštní tím, že máme dvě etapy, den volna, sprint, den volna a pak jsou nasekané čtyři etapy za sebou. Na začátku to může být jakoby procházka a síly budou odcházet v dalších etapách. Prolog absolutně nerozhoduje.“
