Táta Jílek o synově motivaci i šestém smyslu: Co mu jede pod nohama, to mu prostě jede
Metoděj Jílek během olympijských her v Miláně a Cortině pobláznil Česko. Zlato a stříbro udělalo z devatenáctiletého rychlobruslaře nejvýraznější osobnost výpravy. Úspěšný teenager je všestranným sportovcem, který kouzlo ledu objevil poměrně nedávno. Než si Metoděje převzal Kalon Dobbin, vedl ho jako trenér tatínek Ondřej Jílek. Ten pro magazín COACH a web iSport vypráví jeho příběh.
Ledová výzva
„Nejdřív jsme byli spojení se shorttrackovým oddílem v Benátkách nad Jizerou, a právě tam jsme začali jezdit i short track. Když jsem se zpětně díval na nějaké fotky, je to tak čtyři, čtyři a půl roku, Metoděj jel závod v klasickém rychlobruslení na dlouhé dráze v Polsku, aby si to vyzkoušel. Neměl ani brusle na dlouhou dráhu, takže jsme se tenkrát domluvili ještě s panem Paříkem, že to odjede na shorttrackových bruslích. Když jsem pak Metoděje viděl, přirovnal bych to třeba k tomu, jako kdyby někdo jel slalom na lyžích a pak si zkusil obří slalom. Navíc se mu dráha a ten pohyb zalíbily. Řekli jsme si: OK, pojďme zkusit dlouhou dráhu, protože je to super doplněk i obráceně ke kolečkům. Někde v pozadí byla i vize do budoucna, ale na začátku to nebyl úplně primární motor. Postupně jsme pořídili longtrackové brusle, začal jsem s ním jezdit do Polska na tréninky a postupem času se jeho cesta rozvinula až k olympiádě.“
Proč nevyhrál short track
„Problém byl asi v tom, že se short trackem začal už moc pozdě. A podle zkušeností by pro něj bylo hodně těžké perfektně doladit zatáčku a celkovou shorttrackovou techniku. Zvládnutí špičkové techniky short tracku se totiž odehrává už v mladším věku. Dlouhá dráha je víc podobná kolečkovému bruslení. A pak je tam ještě jeden parametr. Když přijdete na velký ovál, působí na vás úplně famózní atmosféra. To ale neznamená, že short track je méně hodnotný, ten je zase úžasný v jiném parametru. Filip, mladší syn, pořád trochu lavíruje, protože short track má úplně jinou dynamiku než dlouhá dráha. Takže to nebylo tak, že by si vybral jedno a druhé zavrhl. Metoděj si vybral to, co mu v daném okamžiku dávalo větší smysl.“
Technika z kolečkového bruslení
„Myslím si, že short track byl důležitý mezistupeň. A druhá věc je, že mu to pod nohama jede. Má na to nějaký šestý smysl. Co mu jede pod nohama, to mu prostě jede: kolo, běžky, brusle. Metoděj dlouhou dobu lyžoval na sjezdovkách. Bylo to doplňkové, ale pak se na jednom soustředění zranil, poranil si koleno. Rozhodli jsme se, že už se bude profilovat víc do bruslení, protože i mně to dávalo větší smysl. Začali jsme v zimě víc jezdit běžky místo sjezdovek, zase mu to jelo. Takže to vnímám tak, že má přirozený cit pro skluz.“
Hledání cesty ke zlepšení
„Můžu to vztáhnout na dobu, kdy jsme spolupracovali. Když jsme třeba viděli, že má problém s rychlostí, tak jsme si to pojmenovali. Já jsem si věci studoval, absolvoval různé kurzy, probírali jsme možnosti, jak to posunout dál. A na slabší části jsme začali pracovat v nějakém konceptu, aby zapadl do celkové přípravy. Teď už trénuje s Kalonem Dobbinem v Geisingenu a fungují na stejném principu. Zjišťují slabá místa a snaží se je napravit. Vidíme třeba rezervy v technice a hledají cesty, jak zlepšit jednotlivé části - start, rychlost, technické provedení, aby bylo opravdu špičkové.“
