Jílek o parádní sezoně: Byla průlomová, ale dalo se to očekávat. Teď na kolečka
Sezonu, v níž světu předvedl, kdo je Metoděj Jílek, má český talentovaný rychlobruslař za sebou. Žádné delší volno u něj ale nečekejte, už teď pomalu plánuje cestu do Číny, kde se vrátí k disciplíně, z níž vzešel – ke kolečkovým bruslím. Jak tam vypadá maraton a proč by bylo skvělé mít v Česku rychlobruslařskou halu?
Na své konto si připsal sezonu, po které by si mnozí sportovci řekli, že teď už klidně můžou skončit. Jenže Metoděj Jílek je v devatenácti letech stále teprve na začátku. Přesto už má olympijské zlato, celkové vítězství ve Světovém poháru na dlouhých tratích, stříbro z Her a také z premiérové účasti na mistrovství světa ve víceboji. A s jeho sebevědomím a cílevědomostí můžeme očekávat, že další parádní výsledky v následujících letech ještě přidá.
Jak ale hodnotí právě skončenou sezonu? I on sám při tom, jak je na sebe přísný, uznává, že byla skvělá.
„Dalo by se říct, že průlomová. Byla to má nejúspěšnější sezona, ale to se dalo očekávat, do této formy jsem dorostl. Celá letní příprava směřovala k ZOH, všechny ostatní výsledky byly vedlejší produkt na této cestě. Určitě jsem šťastný, že trénink vyšel, šlo to hladce,“ prohlásil Jílek.
Po MS ve víceboji měl pár dnů na odpočinek, a jak sám říkal, docela si orazil, ale pár dnů to ještě chtít bude. Nejlepším relaxem je pro něj pustit si film. „Taky jít s kamarády ven, zahrát si s nimi na počítači. Něco, kde nemusím myslet na sport a můžu se nějak odreagovat,“ prozradil český olympijský hrdina.
V čem vidí výhodu?
Jenže v jeho případě nebude odpočinek až tak dlouhý, už za necelé tři týdny má odletět do Číny, aby tam zahájil sezonu na kolečkových bruslích, jeho srdcové disciplíně, která však šla v minulém roce kvůli olympiádě trochu stranou.
„Hodně se těším, dlouho jsem nezávodil. Těším se, až se vrátím do toho balíku, odkud jsem přišel, a doufám, že budu taky na špici, jako jsem byl teď na ledu. Uvidíme, co dokážu.“
V plánu má třeba i maraton, což i v jeho sportu představuje dlouhých 42 kilometrů. „Jede se to v balíku, je to podobné cyklistice a je to dost náročné na strategii, protože je tam hrozně moc úniků a taktizování. Takže je pořád na co myslet,“ usmál se rodák z Prahy.
Teď ho čeká ještě spousta povinností spojených se ziskem olympijských medailí, ale i škola. Student oboru kondiční trenér na Fakultě tělesné výchovy a sportu má co dohánět. Jak ale prozradil jeho manažer, má svým způsobem výhodu, že pak od všeho tohoto shonu bude moci utéct do Německa na trénink. Česko totiž stále rychlobruslařskou halu nemá. Bere to ale i on jako výhodu?
„Na jednu stranu ano, ale zase když pak něco potřebuju, musím zpátky do Česka, což je trochu náročnější na dopravu a plánování. Takže hala v Česku by určitě přinesla jen pozitiva,“ burcuje i on lidi, kteří v tomto tématu mohou mít slovo.
Také jeho táta je ve skupině, která se o postavení rychlobruslařského stánku zasazuje. „Byl bych hrozně nadšený, kdyby se hala povedla a mohla se tady vyvíjet nová generace rychlobruslařů, bylo by to skvělé,“ dodává závodník.
