Královna Maděrová: Vyřadí její sport ze ZOH? Nervy nemám, jsem přesvědčená, že tam budeme
Po jedenácti letech je Královnou bílé stopy někdo jiný než Ester Ledecká či Eva Adamczyková. Alpská snowboardistka Zuzana Maděrová převzala korunku v tradiční anketě díky životnímu vítězství na Hrách v Livignu. „Olympiádu každý rok vyhrát nemůžete,“ usmívala se.
Bez tepláků či kombinézy ji v Radlické kulturní sportovně známí ani nemohli poznat. Zuzana Maděrová dorazila jako princezna v zářivé bílé róbě a lodičkách.
Jak se v šatech cítíte?
„Cítím se dobře. Ráda se hezky někam obléknu. Vyhlášení byla skvělá příležitost a těšila jsem se, jak si to užiju právě trošku jinak, než mě lidi normálně znají – tedy v kombinéze nebo v teplákách na tréninku.“
Pořád vám tu někdo gratuluje. Děje se vám to stále často?
„Ještě se mi to stává často, ale už samozřejmě méně než po olympiádě. Spoustu lidí jsem ještě ani nestihla potkat. Ale je to skvělé.“
Jaká pro vás byla tahle zima?
„Životní. Už teď můžu říct, že půjde o jednu z nejlepších sezon, co jsem v kariéře měla. Olympijské zlato každý rok vyhrát nemůžete. Něco neskutečného. I kdyby se něco takového třeba podařilo zopakovat, tak tohle je pořád první olympijská medaile.“
Kdybyste měla vybrat jeden obrázek z olympiády, jaký by to byl?
„Když jsem dole projela cílem, stála jsem v něm s otevřenou pusou, křičela a měla celý modrý jazyk od pití, které jsem celý den pila. Úplně si vybavuju ten moment a štěstí. Projela jsem cílem, věděla jsem, že jsem vyhrála. Všechno, co jsem celý život chtěla – porazit na světě úplně všechny – se povedlo na největším závodě.“
Jak zvládáte první měsíce jako olympijská šampionka?
„Je toho hodně, ale všechno mi pomáhá zorganizovat ségra. Dva dny po olympiádě jsem všechnu komunikaci přehodila na ni. Moc mi s tím pomohla. Díky ní mám i dost prostoru na svůj trénink. Mám třeba tři týdny přípravy, pak tři dny jen média. Ale tím zvládneme všechno, co je potřeba. Je to super rozdělené, zvládáme to dobře. Je to i hodně o tom, že mě lidi poznávají na ulicích.“
Je to příjemné?
„Je. Zatím vždycky to bylo v dobrém. Všichni mi chtějí přát a gratulovat. Na to se ani nedá koukat špatně, když vám někdo jde popřát, že jste v něčem dobří. Doufám, že kdyby se jednou nedařilo, což se může stát, jsme lidi, tak to fanoušci pochopí a nebudou potkávání na ulici horší.“
Pořád chci víc a víc závodit
Jak se vám líbilo v podcastu iSportu Branky body rodiče s Šárkou Strachovou a Lukášem Tomkem?
„Moc jsem si to užila. Všechny rozhovory si užívám. Je toho sice hodně, ale zatím si je všechny zvládám užít.“
Dokázala byste spočítat, kolik rozhovorů jste dala?
„Asi nedokázala. Třicet určitě.“
Berete večer na Králi bílé stopy jako definitivní tečku za sezonou?
„Určitě. Krásné zakončení. Je krásné, že se všichni potkáváme trošku jinak, takhle slavnostně oblečení a ne v kombinéze na kopci.“
Jakou máte motivaci dál?
„Zatím jsem nikdy neměla problém, že bych nechtěla. Pořád chci víc a víc závodit a být nejlepší. I teď to je tak, že se strašně těším na další zimu, až budeme závodit. Budeme mít mistrovství světa, Světové poháry, na nichž bych chtěla přidat co nejlepší umístění v celkovém hodnocení – ideálně medailové. Je toho ještě spoustu, co bych chtěla ještě dokázat. Navíc sezona se už v podstatě blíží. Už zase trénujeme na sněhu.“
Za dva týdny MOV rozhodne o olympijské budoucnosti alpského snowboardingu. Sledujete situaci?
„Jsem optimista. Věřím, že tam budeme, ale žádné informace nemám.“
Jsou to nervy?
„Ani ne. Upřímně jsem vnitřně přesvědčená, že tam budeme. Ale vlastně jsem nad tím vůbec nepřemýšlela, že bychom tam nebyly.“
Nemáte záložní plán, co by se stalo?
„Určitě ne. Jak říká moje ségra, tak nikdy nemám záložní plán. Kdo má plán B, nevěří plánu A.“
