Bank (nejen) o konci u Ledecké: Po tiskovce Ester byl blázinec. Mohl jít do Švýcarska, kdyby...
PŘÍMO Z RAKOUSKA | Zařadil se mezi VIP společnost. Z pozice šéfa závodního oddělení Kästle se stal nejvýše postaveným českým zástupcem v alpských disciplínách. Lyžařský trenér Tomáš Bank v obsáhlém rozhovoru pro deník Sport poprvé popisuje svoje nové angažmá i to, že mohl vést švýcarskou reprezentaci žen. Ale nabídka přišla až poté, co kývl na novou životní výzvu… „Rozneslo se, že u Ester (Ledecké) nikdy neskončím,“ vysvětluje respektovaný odborník, jenž popisuje zákulisí angažmá Justina Murisiera. A právě konec spolupráce se STR.
Rozhovor probíhal přímo v sídle Kästle v rakouském Hohenemsu. Bank, jenž úspěšně ve Světovém poháru vedle Ledecké předtím trénoval i bráchu Ondřeje, nejdříve zkontroloval provoz, popovídal si s klíčovým konstruktérem Rainerem Nachbaurem, pak se usadil v zasedačce. A mezitím v angličtině i němčině vyřídil několik telefonátů. „Trošku blázinec,“ usmívá se 49letý Bank, jenž po boku Ledecké strávil deset let. Na konci sezony oznámili konec spolupráce.
Teď jste šéfem závodního oddělení Kästle, což je celkem prestižní funkce, že?
„Ano. Když jsme s bráchou závodili, vždycky jsme k šéfům vzhlíželi, všichni si je předcházejí. Je to celkem VIP společnost. I u větších hráčů na trhu jsou to samá zvučná jména, s nimiž se nemůžu srovnávat. Snažím se zúročit, co jsem se za pětadvacet let, kdy jsem jezdil po horách, naučil. I když spoustu dalších se musím naučit.“
Co třeba?
„Hlavně sedět v kanceláři. (smích) A naučit se věci systematicky dokončovat. Protože teď něco dělám, zazvoní mi telefon a okamžitě se musím soustředit na něco jiného. Musím si to nastavit. Ve firmě jsem byl hozený do vody, začínal jsem přesně v době, kdy všem končily smlouvy. Neměli jsme vyřešené servisáky pro Zabyho (Jana Zabystřana) a Justina Murisiera. Byl to masakr. Ale naštěstí se všechno podařilo. Máme tým a můžeme pracovat.“
Co ze svých předešlých dovedností naopak využijete?
„Schopnost organizovat lidi. Veškerou logistiku, hotely, transporty. Akreditace na závody. Je to vlastně podobná práce, jako když jsem trénoval bráchu nebo Ester (Ledeckou). Nebo když jsem byl u nároďáku chlapů.“
Jaká je vaše veškerá agenda?
„Zajišťuju účast na závodech Světového poháru. Nejen pro závodníky na našich lyžích, ale i pro ostatní lidi z jejich týmů. Musím vědět, kde jsou, co potřebují. Takže řeším hotely, přejezdy, lyžárny. Je toho dost.“
Neměl jste dilema, jestli vám nebude chybět trenéřina?
„Rozhodlo i to, že budu dál v komunitě lidí okolo lyžování. Budu jezdit po Světových pohárech, takže se toho pro mě až tolik nezmění. Po deseti letech budu i na mužském okruhu. Ale prostředí důvěrně znám, nebude problém se rychle rozkoukat.“
Nebude se vám stýskat po stavění tratí?
„To určitě ne. Navíc moje děti pořád lyžují, takže si říkám, že třeba uprostřed týdne budu mít den, dva na to, abych se dceři i synovi věnoval. Že bych jim něco postavil. Holt si zapíchám tam.“ (smích)
Měl jste i jiné pracovní nabídky?
„Před třemi lety jsem dostal vážnou nabídku z Norska. Vzal jsem si dva dna na rozmyšlenou, ale i takhle krátká doba to zkazila, protože si mezitím našli někoho jiného.“
Tvrdilo se, že u Ledecké nikdy neskončí
Měl jste vést ženskou reprezentaci?
„Ano. Pro rychlostní disciplíny. Takže třeba Kajsa Vickhoff Lie, tehdy ještě i Ragnhild Mowinckel.“
A přicházely i další?
„Potom se rozneslo, že u Ester (Ledecké) nikdy neskončím. Že sice každý rok říkám, že je to poslední sezona, ale pořád jsem u ní dál.“
Přišlo to až letos.
„A když jsem dal na Facebook na konci dubna status, ve kterém jsem Ester poděkoval za spolupráci, okamžitě se mi ozval trenér Švýcarek. Hledal trenéra pro rychlostní tým. Jsme kamarádi, takže jsem mu odpověděl: Vždyť jsem ti říkal, že budu končit. A on na to: No jo, ale to říkáš každý rok, my jsme ti nevěřili. (smích) Jenže to už jsem byl domluvený v Kästle. Ozval se mi taky Sasha Rearick, který dřív trénoval Teda Ligetyho, jenž byl ve své době absolutně nejlepší. Teď se stal šéfem alpského týmu mužů. Napsal mi, jestli hledám práci… Ale to už jsem byl v Kästle.“
Nemrzí vás to?
„Ne, tahle pozice je taky zajímavá.“
Ale mít možnost vést ženskou švýcarskou reprezentaci, v niž je i hvězdná Lara Gutová-Behramiová, to by byla výzva, ne?
„To ano, všechny ty holky znám. Ale už to nemá cenu řešit, pracuju teď pro Kästle a nic jiného neřeším.“
Jak vám pomáhají kontakty?
„Právě o nich to je. Zrovna nedávno, když jsem sháněl servismana pro Murisiera. Mysleli jsme si, že ho bude dělat Tschunti (Guntram Mathis), jenž byl u Ester, ale u Kästle po určitých neshodách skončil. Takže jsme najednou byli v časovém presu. Lidi, kteří se starají o lyže, se většinou do konce dubna rozhodují, kde budou působit dál. Jenže já jsem k tomu přišel pátého května. Zažil jsem tady hodně intenzivní týden.“
Jak jste ho nakonec sehnal?
„Obvolal jsem všechny známé, které jsem měl. Ti to řekli těm svým… A rozkřiklo se, že někoho sháníme. Takže se nám ozval.“
O koho se jedná?
„Jmenuje se Alex Martin. Shodou okolností začínal ve fabrice Kästle jako mladý kluk, dělal v produkci lyží. Postupně se vypracoval na servisáka. Když jsme ještě byli ve svěťáku s bráchou, tak dělal lyže Tedy Ligetymu, o němž už byla řeč. Tehdy patřil k absolutní špičce.“
Jak je servisman pro závodníka klíčovou postavou?
„Hrozně moc. Možná je ještě důležitější než trenér. Ve svěťáku jsou špičkoví závodníci, kteří už toho hodně umí. A rozdílová věc může být právě dobře udělané lyže. Nejen v konkrétním závodu, ale během celého procesu. Když má závodník lyže, na které se může spolehnout, neznamená, že se zlepší hned první jízdu. Ale tím, že získá sebedůvěru a může si na nich dovolit víc. Zlepšuje se, protože lyžím věří, víc si dovolí. Získává společně s nimi sebevědomí.“
Takže se vám ulevilo, že jste pro Murisiera sehnal špičku v oboru?
„Ano. Vím, že dělal u Rakušanů, potom byl zaměstnancem firmy Head. Takže jsme ho přetáhli. I pro Zabyho (Jana Zabystřana) máme nového servisáka. A ještě jedna důležitá věc. Dobře vím, že pro Kästle je klíčová postava Rainer Nachbaur, což je legendární konstruktér. Legenda. V minulém roce to trošku haprovalo mezi ním a bývalou šéfkou, ale pro mě byla jasná priorita, aby pro nás dělal dál. Pro konstrukci lyží je klíčový. Takže jsem rád, že teď má lyže pod palcem znovu on. Na rostoucí kvalitě to jistě bude znát.“
Co musíte hvězdě typu Murisiera nabídnout, aby k vám přešel?
„Adekvátní materiál plus servisáka. To je základ. Protože nikdo k vám nepůjde, pokud nebude přesvědčený, že lyže jsou nejlepší. K tomu musíte uhradit veškeré náklady pro člověka, kdo se stará o lyže. Včetně cestování, ubytování.“
Bylo těžké švýcarského vítěze sjezdu z Beaver Creeku v roce 2024 zlákat?
„Lyže si vyzkoušel, byl s nimi spokojený. Podrobný test probíhal s italským nároďákem, kde byl i Giovanni Franzoni a další hvězdy. Lyže byly konkurenceschopné. Předtím měl značku Head.“
Což je pro vás úspěch, že přešel k vám. Máte velký sen dostat značku zpátky na vrchol?
„Nemám žádné velké vize, že bychom někdy měli deset závodníků, kteří budou vyhrávat ve svěťáku. Ale už jenom to, že se nám daří zpátky etablovat ve špičce, je super.“
Získat Odermatta je nereálné
Sníte o tom, že jednou uvidíte i Marco Odermatta, jak po vítězství drží v ruce Kästle?
„Vzhledem k tomu, že jsem zodpovědný za náš rozpočet, tak si to nedovedu představit. (smích) Jak už jsem o tom mluvil – v první řadě musí být lyže tak dobré, aby pro něj bylo zajímavé na nich jezdit. To je základ. Pořád je klíčové, že materiál musí být prvotřídní. Jinak můžete nabídnout cokoliv, ale proč by na nich někdo jezdil? Doufám, že Zaby s Murisierem udělají výsledky a pak bude jednodušší získávat další. Vybavovat švýcarské závodníky je drahé, funguje poolový systém, takže jejich svazu musíme platit za to, že jejich reprezentant závodí na naší značce.“
Jaká je mezi výrobci konkurence?
„Zrovna mezi Head a Kästle až tak velká ne. Head je obrovská značka a oni v minulosti profitovali z toho, že Kästle sídlí tady v Hohenemsu. Protože před třiceti lety byly Kästle daleko větší. Ale na začátku devadesátých let firma ukončila činnost v závodním lyžování. Koupil ji Benetton, propojil ji se značkou Nordica a přestěhoval závodní oddělení do Itálie. Jenže servisákům se z téhle oblasti nechtělo stěhovat, všichni tedy přešli do Headu, který sídlí kousek vedle. On se tudíž stal největší značkou až poté, co skončilo Kästle. A my jim teď servisáky trošku přetahujeme zpátky… Ale oni jich mají tolik, že to ani nepoznají. Naše vzájemné vztahy jsou kladné, manželka šéfa závodního oddělení Headu, což je bývalý závodník Rainer Salzgeber, vyhrála na Kästlích olympiádu.“
Kdo to je?
„Anita Wachterová, slavná postava světového lyžování. V roce 1988 v Calgary získala zlato v kombinaci.“
Nebojujete trošku s tím, že nejste z lyžařské velmoci?
„Uvidím, jak to bude vypadat na mítinku šéfů závodních oddělení. Mám dojem, že v minulosti v téhle pozici nikdo z Česka nebyl. V běžeckém lyžování ano, tam je Petr Kutal za Kästle. U nás ve firmě je to v pohodě, nemám dojem, že někdo řeší, odkud jsem.“
Těžíte z toho, že máte za sebou úspěšnou trenérskou kariéru?
„Asi jo. I z toho, že Ondra v začátcích Kästle, když značku koupil Tomáš Němec, hodně pomáhal. Byl u toho, když se vyvíjely první lyže, které měly ambice prorazit ve Světovém poháru.“
Pomáhá vám i teď?
„Zatím ne, ale možná se něco najde. Aktuálně řeší spíš věci u nás doma, máme na Dolní Moravě rodinný penzion, kde je třeba spousta věcí pohlídat a já vůbec nemám čas, jak jsem do toho narychlo spadl.“
Časově jste si příliš neulevil, že?
„Doma jsou rádi, že jsem tak jednou za čtyři dny doma. Což dřív nebylo. Druhou fabriku máme v Novém Městě na Moravě, takže i tam dojíždím. Musím pendlovat, ale něco jsem schopný vyřídit z domova.“
Můžete trenérům z pozice šéfa závodního oddělení radit?
„Myslím, že jo. Snad u nich nějaký respekt mám. Je součást mojí práce udělat maximum, aby naši závodníci byli co nejrychlejší.“
Vnímáte, že respekt celé značky stoupá?
„Ano, i když jsme pořád malí. Ale ve finále svěťáku nám jely čtyři holky, podívejte se na Zabyho, jak dokázal vyhrát ve Val Gardeně. To bylo neuvěřitelné. V pořadí značek jsme mezi ostatními jako Völkl, Blizzard, Nordica. Pochopitelně Atomic, Head a Rossignol jsou výš. Ale my jsme ve druhé vlně.“
Konec u Ester? Říkal jsem si, co se děje
Když se vrátíme k odchodu od Ester, tehdy kolem vás bylo rušno, že?
„Docela jo. Byl to jednodenní blázinec poté, co měla Ester tiskovku a řekla, že my jako trenéři končíme.“
Ale tam to neřekla, až s odstupem během dne to vydala v tiskové zprávě.
„To šlo mimo mě, já to zaregistroval díky tomu, že jsem měl hrozně telefonátů od novinářů. Říkal jsem si, co se děje… Potom jsem dal post na Facebook, kde jsem jí poděkoval. Protože těch deset let s ní byla neuvěřitelná jízda. Ester mi taky poděkovala, dokonce dřív než já. Vím, že se v novinách psalo, že zareagovala až na ten můj post na Facebooku, ale ona ten svůj zveřejnila minimálně o deset minut dřív. Poděkovali jsme si navzájem, určitě budeme mít ještě spoustu příležitostí se potkat. Jak už jsem zmiňoval, nerozešli jsme se ve zlém. Ester budu vždycky vděčný za společné roky.“
Takže celkově budete vzpomínat v dobrém?
„No jasně. Přepsalo to má trenérská dogmata, která jsem sám v sobě měl. Spoustu věcí dělala tak, že jsem si myslel, že to nejde. Ale šlo. Ukázala, že to jde jinak. Jsem o deset let zkušenější, takže na to vždycky budu vzpomínat rád a s vděčností.“
V kuloárech se říká, že Ledecká nebude dál jezdit na lyžích Kästle. Co k tomu můžete říct?
„Čekáme na její rozhodnutí. Mám dojem, že testuje jiné lyže. A pokud jí jiná značka zajistí stejný nebo lepší servis, tak odejde.“
Bylo by to pro vás hodně mrzuté?
„Bereme to jako realitu. Bylo by pro nás zajímavé mít závodníka, který je schopný jezdit na stupních vítězů, ale záleží na ní. Já věřím, že s novými trenéry i impulsem zase bude Ester dosahovat umístění na bedně.“
Jste dál v kontaktu?
„Jsem ve spojení hlavně s jejími novými trenéry. Za deset let spolupráce mám spoustu materiálů, natočených videí, takže to postupně předávám. Všechno probíhá v klidu.“
Na vašich lyžích dál jezdí slalomářka Martina Dubovská. Věříte, že se jí bude dařit?
„Na konci sezony předváděla nejlepší jízdy kariéry. Doufám, že v tomto trendu bude pokračovat a projeví se to i v nadcházející sezoně. Na začátku měla velké zdravotní problémy, ale konec byl velmi dobrý. Zdá se, že jí funguje materiál. Měli bychom na to navázat. Teď trochu bojuje se startovními čísly. Ale až se prokouše zpátky nahoru, mohla by jít dopředu. Podepsala s námi smlouvu na dva roky, takže věřím, že vydrží.“
Jak moc je pro Kästle důležité, že majitel Tomáš Němec je lyžařský srdcař?
„To je klíčové. Nebýt jeho, značka už v závodním lyžování nejspíš není. Možná by vyráběla limitované edice lyží. Ale kdyby do toho Tomáš nebyl zapálený, těžko bychom byli schopní se zpátky úspěšně vrátit do závodního segmentu. Protože to je tak drahá záležitost… Jistě to má pozitivní vliv na prodeje, ale je otázka, jestli se investované peníze vrátí. My doufáme, že ano, ale pochopitelně je pro nás klíčové, že Tomáš je sám vášnivý lyžař, který se v oboru dokonale orientuje.“
Možná je to v jeho případě rozhodnutí srdce. Než čistého byznysu.
„Ano. On to má opravdu rád, navíc je vidět, že lyžování rozumí. Za což jsme moc rádi. V rozhodovávání ve firmě je ponořený dost hluboko na to, jaké procento zisku v portfoliu jeho dalších firem to vytváří. Jestli vůbec… A tráví s tím opravdu dost času.“
