Osudy vítězů ankety Sportovec roku: pilot z Nagana, bankrot či přiznání dopingu

Jan a Jindřich Pospíšilovi a jejich unikátní sbírka medailí
Jan Kodeš ovládl Wimbledon v roce 1973
Finiš závodu na 400 metrů na MS 1983. Zlatá Jarmila Kratochvílová a stříbrná Taťána Kocembová.
Eva a Pavel Romanovi
Jan Kodeš
Jan a Jindřich Pospíšilovi
Jan a Jindřich byli králi kolové
19
Fotogalerie
Ostatní
Vstoupit do diskuse (3)

Od roku 1959 volí novináři nejlepšího tuzemského Sportovce roku. Příběhy veličin nedávné minulosti jsou dobře známy, co však dnes dělají laureáti z dob československých? Hrdinky a hrdinové minulosti, včetně těch z dnes již zapadlých disciplín jako kolová či letecká akrobacie, měli pestré i dramatické osudy. Připomeňme si je.

Eva Graham Romanová

  • krasobruslení
  • 79 let
  • Sportovec roku 1962

V lednu oslaví čtyřnásobná mistryně světa v tancích na ledě po boku zesnulého bratra Pavla osmdesáté narozeniny. Po konci soutěžní kariéry působila v lední revue Holiday on Ice a provdala se za britského komika a krasobruslaře Jackieho Grahama. Společně žili na farmě v americkém Texasu a v karavanu procestovali USA. Trénovali také šimpanze Daisy právě pro lední revue. Později se jejím domovem stala Anglie, kde s manželem chovali koně a založili domov pro seniory. Dodnes žije na Britských ostrovech, ale často létá zpět do Česka. Většinou kvůli akcím spojeným s krasobruslením. V dobré fyzické kondici se udržuje nadále. Naplňuje ji péče o zahradu a sport. Hraje tenis a pětkrát týdně plave míli a půl. „Říkala jsem si, že se musím hýbat, práce na zahradě nestačí. Mám denní plán a režim. Tatínek by měl radost,“ řekla před nedávnem Romanová.

Jan Kodeš

  • tenis
  • 79 let
  • Sportovec roku 1973

Příští rok prvního března oslaví trojnásobný grandslamový šampion osmdesátiny. Na svůj věk je stále velmi vitální, každoročně navštěvuje coby bývalý vítěz grandslamové Roland Garros i Wimbledon, kde silně prožívá české úspěchy. Zasedá i v komisi, která navrhuje kandidáty do mezinárodní Síně slávy v americkém Newportu. „Práce mám pořád dost. Starám se o rodinný majetek, sleduju politiku i tenis. A věnuji se sběratelství. Samozřejmě filatelii a shromažďuji věci pro tenisové muzeum, o kterém pořád věřím, že by mohlo vzniknout. Mám podepsané rakety Nadala i Federera a mnoho dalšího,“ líčí Kodeš, jenž před jedenácti lety podstoupil transplantaci srdce a od té doby je stále ve formě. „Starám se o svoji schránku. Chodím plavat, na fyzioterapii, na procházky,“ vypráví wimbledonský šampion, jemuž dělá radost čtrnáctiletý vnuk Jan, z něhož pod trenérským dozorem táty (Kodešova syna) roste další tenista.

Karel Kodejška

  • skoky na lyžích
  • 78 let
  • Sportovec roku 1975

Byl to báječný letec, v roce 1975 na mamutím můstku v Kulmu vyhrál mistrovství světa, čímž získal vítězství v anketách Sportovec roku a Král bílé stopy. V kariéře byl i čtvrtý v celkovém pořadí Turné čtyř můstků a šestý na klasickém mistrovství světa. Sportovní dráhu ukončil po vážném pádu v Bischofshofenu v roce 1977 a dlouho se mu o létání v noci zdálo. Pracoval jako vedoucí dopravy v Akademii věd a v Lomnici nad Popelkou navázal na slavného Zdeňka Remsu a trénoval děti. V Lomnici si postavil domek, od roku 2009 je v důchodu.

Jindřich a Jan Pospíšilové

  • kolová
  • 83 a 80 let
  • Sportovci roku 1979

Rodáci z Brna řádili na palubovkách v kolové od 60. do 80. let. Poslední titul mistrů světa získali v roce 1988. Už v té době ale panovaly neshody mezi bratrskou dvojicí a tehdejším vedením Československého cyklistického svazu. Po ukončení hráčských kariér, kdy Jindřichovi bylo 46 let!, se z nich stali trenéři. Jan však odešel do zahraničí, konkrétně do Švýcarska, kde pracoval v automobilce a při tom se věnoval tréninku mládeže. Později se synem rozjel výrobu kol pro sálovou cyklistiku. Když mu bylo 60 let, vrátil se s manželkou domů do Brna. Ačkoliv tam mají s bratrem společný dům, většinu času tráví Jan se svou ženou na chalupě v Čenkovicích. Jindřich jako reprezentační kouč trénoval v Československu a jeho svěřenci byli také mistři světa Miroslavové Berger a Kratochvíl. Po nějaké době však svaz přestal mít o jeho služby zájem, a také starší z bratrů odešel vychovávat nové hráče kolové do zahraničí, konkrétně do Rakouska. Ovšem i on se po nějaké době vrátil domů do Brna.

Ota Zaremba

  • vzpírání
  • 68 let
  • Sportovec roku 1980

Když na olympiádě v Moskvě v roce 1980 zvedl nad hlavu 395 kilogramů a o zlatou medaili připravil i domácího Igora Nikitina, svět mu ležel u nohou. O čtyři roky později zapsal Ota Zaremba bronz na mistrovství Evropy, sportovní kariéru ale v říjnu 1987 kvůli zdravotním problémům ukončil. S odstupem času se přiznal k užívání zakázaných látek. „I dnes je mi jasné, že to nejde jen z normální stravy, z masa a zeleniny. Podpůrné prostředky jsou pořád stejné, jako byly za nás,“ vzpomínal pro iRozhlas.cz. Po konci kariéry pracoval jako horník, od 90. let pak podnikal ve sklenářství, jenže nedařilo se mu. Od roku 2010 se angažuje v politice, za Dělnickou stranu sociální spravedlnosti dvakrát neúspěšně kandidoval ve volbách do Evropského parlamentu a jednou do Senátu. Letos se stal členem strany Bezpečné ulice, která na činnost DSSS navazuje. Už dříve založil doma v Horní Suché vzpěračskou školu.

Jarmila Kratochvílová

  • atletika
  • 74 let
  • Sportovec roku 1981 a 1983

Dodnes drží světový rekord v běhu na 800 metrů z roku 1983, kdy také na mistrovství světa v Helsinkách vyhrála unikátní double na čtvrtku a půlku a získala i stříbro ve štafetě na 4x400 metrů. Kratochvílová nikdy nemilovala pozornost. Ve čtyřiasedmdesáti dál žije obklopena rodinou v Golčově Jeníkově a stále trénuje mladé talenty. V minulosti přivedla Ludmilu Formanovou k titulu mistryně světa.

Imrich Bugár

  • atletika
  • 70 let
  • Sportovec roku 1982

Muž spolu s Helenou Fibingerovou oceněný letošní Cenou Emila Zátopka pro sportovní legendu je dodnes velkým jménem diskařské historie. Vyhrál v roce 1983 první mistrovství světa v Helsinkách, na stupních se tehdy potkal s Gejzou Valentem, je i mistrem Evropy z roku 1982. Poslední závod odházel v roce 1995 na Julisce a šel na pivo. Na atletickém stadionu Dukly pak ale zůstal, až do loňského roku pracoval v oddělení zahraničních styků. Stále pomáhá s organizací Memoriálu Ludvíka Daňka v Turnově, kterému mítink slíbil u jeho rakve. Působí v předsednictvu Klubů olympioniků a jako předseda Unie armádních sportovních klubů.

Květa Jeriová Pecková

  • běh na lyžích
  • 69 let
  • Sportovec roku 1984

V lyžařské stopě získala tři olympijské medaile, včetně slavného štafetového stříbra ze ZOH 1984 v Sarajevu. Dlouhých 14 let pak působila jako předsedkyně Českého klubu fair play, který jí vloni udělil svou hlavní cenu za celoživotní postoj a propagaci fair play. Lidé jí v Písecké bráně tleskali vestoje. Z funkce odstoupila před pěti lety kvůli zdravotnímu stavu svého manžela, bývalého veslaře Zdeňka Pecky. Napsala také knihu vzpomínek na svou lyžařskou kariéru.

Petr Jirmus

  • letecká akrobacie
  • 67 let
  • Sportovec roku 1985

Dvakrát se stal mistrem světa i Evropy v letecké akrobacii. Na Štěpána oslaví 68. narozeniny, ale letectví mu zůstalo pod kůží dodnes. Ještě před necelými třemi roky pracoval jako pilot dopravních letadel. Začínal v druhé polovině osmdesátých let na dvoumotorovém stroji L-410. Když před nedávnem končil, měl pod palcem Boeing 737. Poté, co definitivně opustil kokpit coby profesionál, se přestěhoval zpět do Jižních Čech, odkud pochází. Úplný klid ale nemá a nechce. Do penze odešel dobrovolně a stále působí jako letecký inspektor mezinárodní komerční aerolinky. Působil také jako pilot vládního speciálu a v roce 1998 dopravil zpět do vlasti zlaté hokejisty z olympiády v Naganu. Stále tu a tam na nějaké exhibici diváky potěší svým leteckým uměním. „Dneska už lítám jen takovou dědkovskou akrobacii a vylezu úplně hotovej,“ líčil na podzim v rozhovoru pro Český rozhlas.

Jozef Pribilinec

  • atletika
  • 65 let
  • Sportovec roku 1986 a 1988

Pribilinec si získal slávu jako nejúspěšnější člen chodecké éry trenéra Juraje Benčíka, který v Banské Bystrici vytvořil velkou medailovou partu. Vyhrál na dvacetikilometrové trati olympiádu v Soulu, mistrovství Evropy 1986 a byl také dvakrát stříbrný na MS. V roce 1990 byl zvolen do tehdejší Sněmovny lidu Federálního shromáždění za KSČ, ale na mandát rezignoval. Po vzniku Slovenské republiky působil jako poslanec za Stranu demokratické levice. V minulosti byl ambasadorem obuvnické firmy ZDA Partizánske. Rád sleduje biatlon, s kterým začínal.

Jiří Parma

  • skoky na lyžích
  • 62 let
  • Sportovec roku 1987

Mistr světa na středním můstku 1987 a olympijský medailista s českým týmem z Albertville 1992 se dostal do titulků v roce 2003, když při opravě lanovky ve Frenštátě pod Radhoštěm spadl z plošiny a utrpěl vážná zranění. Dal se však dohromady, v horské obci Ostružná v Jesenících provozuje hotel. U skoků stále působí jako bodový rozhodčí.

Attila Szabó

  • rychlostní kanoistika
  • 50 let
  • Sportovec roku 1989

Federální předchůdce dnešního šampiona Josefa Dostála. Szabó v roce 1989 vyhrál v kategorii K1 1000 metrů mistrovství světa v Plovdivu, na olympiádě 1992 mu ze čtvrtého místa v čtyřkajaku těsně unikla bronzová medaile. Po kariéře si rychle zvyknul ve světě podnikání, s bratrem založil stavební firmu, která se zabývá montováním rodinných domů. Na amatérské úrovni hrál i fotbal. V roce 2022 byl uveden do Síně slávy slovenské kanoistiky.

Jozef Lohyňa

  • zápas
  • 62 let
  • Sportovec roku 1990

Velikán československého zápasu. Tím je Jozef Lohyňa, bronzový medailista z olympijských her v Soulu z roku 1988. Rodák z malého slovenského města Zlaté Moravce si připsal další triumf o dva roky později, když vyhrál mistrovství svět ve volném stylu. Tehdy mu nejcennější kov vynesl také cenu Sportovce roku. O rok později se zápasník, jemuž se přisuzovala obrovská mentální odolnost, vrátil na kolbiště mistrovství světa, aby vybojoval další, tentokrát stříbrnou, medaili. Lohyňa stál na stupních vítězů MS a ME celkem osmkrát. Zápasnickou kariéru završil v roce 2005 v německé Bundeslize, načež začal podnikat v hokeji, který hrají oba jeho synové. Dnes ve svých dvaašedesáti letech buduje novou generaci slovenských zápasníků ve vlastním týmu Lohyňa Wrestling Academy a pořádá tréninkové semináře po celém Slovensku.

Robert Změlík

  • atletika
  • 56 let
  • Sportovec roku 1992

Tenhle muž rozjel velkou éru českého desetiboje. V roce 1992 vyhrál olympiádu v Barceloně, v roce 1997 se stal v Paříži halovým mistrem světa v sedmiboji. Další kariéru mu pokazily zdravotní problémy. V novém životě se rychle rozkoukal a zažil ohromující úspěch s firmou s potravinovými doplňky. Pak mu však nevyšel byznys s levnými telefonními tarify a nakonec skončil v osobním bankrotu s dluhy ve výši 1,7 miliard korun.

Vstoupit do diskuze (3)

Doporučujeme

Články z jiných titulů