Tajemství norského úspěchu: Jak začal Haalandův příběh a cesta k 18 zlatým na olympiádě
Norsko s pouhými 5,5 miliony obyvatel dokáže dlouhodobě porážet sportovní velmoci. Na letošních olympijských hrách získalo rekordních 18 zlatých medailí a jeho hvězdy září i mimo zimní sporty: od světového rekordmana na 400 metrů překážek Karstena Warholma přes triatlonového olympijského vítěze Kristiana Blummenfelta až po fotbalového kanonýra Erlinga Haalanda či tenistu Caspera Ruuda. Norské úspěchy paradoxně vyrůstají ze systému mládežnického sportu, který je pravým opakem toho, co známe z mnoha jiných zemí. Včetně Česka.
Pokud chceme medaile, musíme nejdříve vytvořit prostředí, které děti udrží u sportu. A pokud chceme silnou generaci, musíme jí dát prostor růst, ne ji předčasně hodnotit.
Když ředitel norského vrcholového sportu Tore Övrebö během zimních olympijských her poskytoval rozhovor pro CNN Sports, jeho hlas zněl neobvykle ochraptěle. Přiznal, že je nachlazený, ale zároveň se smíchem dodal, že na jeho hlasivkách se pravděpodobně podepsalo i něco jiného - dlouhé hodiny fandění. Norský tým totiž během her opět sbíral medaile ve velkém.
„Možná tomu napomohlo, že jsme právě vyhráli další zlato v severské kombinaci,“ poznamenal tehdy. „Měli jsme už šestnáct zlatých, což byl olympijský rekord, a doufali jsme, že ještě nějaké přibydou.“ A skutečně přibyly. V Miláně a Cortině d’Ampezzo nakonec Norsko získalo rekordních 18 zlatých, celkem 41 medailí.
Od olympiády v Pchjongčchangu 2018 až po italské hry 2026 skončili Norové v celkovém medailovém pořadí pokaždé na prvním místě. Z pohledu velikosti populace jde o mimořádný výkon: země s přibližně 5,5 miliony obyvatel pravidelně poráží státy, které jich mají desítky nebo stovky milionů, například USA, Německo nebo Čína.
Je proto logické, že sportovní svět se stále častěji ptá: Jak je možné, že tak malá země dosahuje tak velkých výsledků? A co by se z jejího systému mohly naučit jiné státy, i my?
