Chirurg Šebek otevřeně: Od 60 let už jen umíráme. Jakých pět věcí to může změnit?
Podle známého chirurga Tomáše Šebka Češi nežijí ve zdraví zdaleka tak dlouho, jak by mohli. V podcastu Branky, děti, rodiče mluvil o dětech, pohybu, obezitě, obrazovkách, rodičovské odpovědnosti i vlastních chybách. „Lidé mají často pocit, že my doktoři jsme bozi, a když budou mít nějaký zdravotní problém, vyřešíme ho. My ale bozi nejsme. Zdraví nevzniká v ordinaci,“ říká.
V šedesáti jsme podle Tomáše Šebka mrtví. Ne doslova. Ale z hlediska skutečného zdraví často ano.
„V 60 jsme mrtví, protože 20 let už jenom umíráme. Už jsme ztratili plné zdraví,“ říká chirurg, účastník zahraničních misí Lékařů bez hranic, autor knihy Objektivní nález a zakladatel iniciativy Ministr zdraví v podcastu Branky, děti, rodiče.
Mluví tím o takzvaném healthspanu — tedy o letech, která člověk prožije ve zdraví. Ne jen o tom, kolika let se dožije díky medicíně.
„Léta strávená ve zdraví jsou pro Čechy zapovězená věc od 62 let věku. A do 80 umíráme, protože máme pořád dobré zdravotnictví, které nás dokáže udržet. Otázka je, jestli si to vlastně přejeme,“ dodává Šebek.
Do roku 2050 má být 50% dítě obézních
Pro sportovní rodiče je to téma mnohem bližší, než se může zdát. Protože podle Šebka se o zdraví nerozhoduje až v ordinaci, ale dávno předtím. Doma. Ve škole. V klubu. Na tréninku. V tom, jak děti spí, jedí, hýbou se a jaký příklad vidí u dospělých.
„Zdraví začíná na sportovištích, ve školách, v rodinách,“ říká.
Šebek upozorňuje, že české zdravotnictví umí léčit a zachraňovat. Jenže samo o sobě zdravou populaci nevytvoří. „Spoléháme se na to, že zdravotnictví nám vrátí plné zdraví a že lékaři jsou bozi. Nejsme. To zdraví si každý můžeme obstarat nejlépe sám,“ říká.
A právě tady se rozhovor přirozeně stáčí k dětem. Protože ty mají největší šanci změnit budoucnost. Nebo ji naopak zdědit v podobě špatných návyků dospělých.
„Každý rodič si pro svoje děti přeje, aby měly lepší život než my. Všichni si přejeme pro naše děti to nejlepší. A přitom jim do určité míry i vědomě škodíme tím, co podporujeme, kde se pohybujeme, koho volíme,“ říká Šebek.
Jedno číslo podle něj musí zastavit každého rodiče.
„Jestliže statistika říká, že v roce 2050 by mělo být každé druhé dítě obézní, tak stačí tahle informace pro každého soudného rodiče, aby si řekl: no ale tohle přece já pro Mařenku nebo Františka asi nechci.“
V rozhovoru, který s Tomášem Šebkem vedli lyžařská mistryně světa Šárka Strachová a šéfredaktor iSport.cz Lukáš Tomek, se mluví i o pohybu, jídle, alkoholu, energetických nápojích, školním stravování a reklamách.
5 rad? Méně jíst, chlad, chůze, spánek, vztahy
Velké téma jsou také obrazovky a spánek, který bývá u dětí narušen právě nadměrným používáním telefonů – u dětí kolem 15 let jde v průměru až o 7 hodin denně!
„Nespavost, spánková deprivace, kterou to může způsobit, to je hrozné zlo. Když máte dítě nebo dospívajícího se spánkovou deprivací, tak má založeno na velké problémy — duševní i fyzické,“ varuje Šebek.
A jak tedy po malých krocích život svůj i dětí zlepšovat? „Nejsem příznivcem skokových změn. Novoroční předsevzetí mi přijde jako totální šílenost. Jde o to dělat malé kroky, ale systematicky a trvale,“ myslí si.
A jaké patero lidem navrhuje? „Nedojídat talíř, vystavovat se chladu, pohybovat se 30 minut ostrou chůzí během dne, dobře spát a pěstovat duševní zdraví postavené na zdravých vztazích.“
Nejjednodušší rada celého rozhovoru směrem od rodičů k dětem přitom nezní jako poučka z učebnice, ale přátelské povzbuzení. „Například jít volnou chůzí na procházku se svými dětmi do lesa a povídat si u toho. To úplně stačí,“ usmívá se Šebek.
Ve druhé části rozhovoru pak přišla řada i na osobnější témata. Šebek se vrací ke své knize Objektivní nález, v níž své zkušenosti z nefunkční rodiny, kde byla matka alkoholička, a otec měl násilnické sklony. A popsal v ní i vlastní chyby vycházející z těchto rodinných vzorců.
„To, že jsem se někde narodil a někde vyrostl, není omluvenka k tomu, abych hloupé vzorce svých rodičů opakoval pořád dokola. Na druhou stranu je to těžký boj. Ten program, který do vás vypíšou rodiče, je strašně ulpívavý,“ přiznává.
Zásadní podle něj je přiznat si své chyby. A Česko prý není společnost, která je zvyklá s nimi otevřeně pracovat.
„My si sice říkáme: chybami se člověk učí. Říkáme to dětem, říkáme jim to při sportu, ale my to tak vlastně nemyslíme. My jako dospělí chybu rádi zameteme pod koberec.“
A jak důležité je v životě Tomáše Šebka odpuštění? Dokázal už za chyby odpustit sobě nebo svým rodičům?
Celý rozhovor sledujte v podcastu Branky, děti, rodiče, jehož partnerem je společnost Allwyn.
