Jansta: Análnictví v českém sportu zůstalo. Ministr chybuje, ale nikdo mu to neřekne
Po propuknutí kauzy Motol, v níž je mezi obviněnými, se stáhnul z vedoucích pozic v českém sportu. To ale neznamená, že se o něj Miroslav Jansta dál nezajímá. Dlouholetý šéf ČUS i basketbalové federace nelibě nese vývoj státní podpory pro sportovní hnutí. Do systému přibyla NSA, nyní dokonce i ministr Boris Šťastný. Toho Jansta velmi respektuje, ale i kritizuje. „Já to beru tak, že ministr dělá zbytečné chyby, ale jsou dané tím, že mu to představitelé sportu důrazně nepřipomenou. Že jsou submisivní a většinou nastavení systému sportu nerozumí,“ líčí někdejší nejmocnější muž českého sportu ve 2. části rozhovoru pro iSport. V něm zmínil i osobnosti s největším potenciálem český sport změnit.
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
Miroslav Kalousek to kdysi rozsvítil bonmotem o velkých a malých klucích v trenýrkách. Premiérový ministr sportu, prevence a zdraví Boris Šťastný někdejšího sportovního bosse Miroslava Janstu nepotěšil podobným výrokem o kontrole platů bafuňářů a nepřímo tak urazil řadu dobrovolných funkcionářů. Svou hlášku použil v době, kdy je český sport ve zmatku kvůli měnícím se řídícím kompetencím a desetiletí trvajícímu nedostatku finančních prostředků ze strany státu.
Český sport řídí spousta organizací. Máme tu ministerstvo sportu…
„Ministerstvo sportu není, je tady ministr sportu…“
Dobrá. Je tu ministerstvo sportu, prevence a zdraví, Národní sportovní agentura, ČUS, ČOV. Není to moc lidí, kteří se o celý kolos starají?
„Vždyť oni se o nic nestarají. Je tu spousta schůzí pro schůze, ale neřeší se podstata problému. Někteří úředníci a politici předvádějí populistické věci. Rozhodujícím člověkem, který přeje sportu, je premiér. Ale on na to nemá čas. Vznikl ministr. Bavili jsme se o tom, že k prvnímu lednu 2028 zanikne potřeba ministerstva pro místní rozvoj a jeho funkce se přenesou na ministerstvo hospodářství, ministerstvo financí. A zůstalo by ministerstvo sportu a cestovního ruchu. Teď už to jde jinou cestou.“
Jak daleko byl tenhle plán?
„Probírali jsme ho nejen s hnutím ANO. Bavil jsem se s lidmi z ODS, kteří byli pro ministerstvo. SPD bylo pro ministerstvo, stejně tak lidovci. Protože vnímali argumenty, které jsem říkal. Snížit administrativu, mít jasné centrum státu. V roce 2024 jsem se dohodl s předsedou ČOV Jiřím Kejvalem. Podmínil jsem jeho volbu tím, že provedeme reformu fungování ČOV a ČUS, že obě organizace budou institucionálně spolupracovat.“
V jakém smyslu?
„Šlo o to, aby se společně řešily finance a další významné věci. Chtěl jsem, aby vzniklo ministerstvo sportu a jeho protiváhou se stalo kolegium sportu. To bylo připravené už v roce 2011, ale zrušil jsem to, protože Kejval si představoval, že jím bude olympijský výbor. Ten ale v takové pozici nemůže fungovat. Olympiáda je každé dva roky. ČOV má půjčené sportovce, které prodává, a svazy z toho nic nemají. A nemá žádnou členskou základnu.“
Jak to tedy vůbec mělo celé fungovat?
„Mělo to být spojení dvou největších spolků. Veřejnost by jasně věděla, který za co zodpovídá. Součástí kolegia by byly i Sdružení sportovních svazů, Sokol, Autoklub a další. Tlumočily by názor sportu. Jednohlasně. Nechci být ješitný, ale dosud byla hlavním tlumočníkem všech změn ČUS. Všechny zásadní, systémové změny se děly díky nám. A hlavně jsou zpracované, připravené.“
Atak na sport a chybí společná reakce
Buďte prosím konkrétní. Které?
„Financování státu prostřednictvím programu Můj klub a za zapojení obcí a škol, to jsme už v roce 2016 měli rozpracováno. A doteď to není. Vidím, že se to neděje. Jsem z toho smutný. Jsem překvapený, když ministr sportu, kterého jinak beru za opravdu inteligentního, naopak dehonestuje práci dobrovolníků a mluví o bafuňářích, že se chce podívat na jejich platy.“
Ministr Boris Šťastný doslova řekl, že si chce posvítit na peníze pro bafuňáře…
„Ano. A oni mu ani neřeknou, že ze státního nejsou placeni, že to je zakázané. Nechápu to! Vždyť statutární orgány jak svazů, tak klubů nesmí dostat ze státního ani korunu na platy. Tak já nevím, co chce řešit, protože do soukromých peněz nemůže zasahovat. Stejně jako mi zůstává rozum stát nad tím, když někdo zpochybňuje úlohu ČUS, která prokázala, co umí. A přitom lidi, kteří způsobili pád Sazky, sedí na olympijském výboru. Mrzí mě, že po takovém ataku na sport chybí jakákoliv společná reakce. To je ta připosranost a análnictví, které ve sportu bohužel přetrvalo z minulých let.“
Ovlivňuje to váš názor na smysl ministerstva sportu? Řada lidí si při současném stavu může říct, že není potřeba.
„Já doufám, že ministerstvo vznikne, ale s kvalifikovanými lidmi. Já ministra z těchto neznalostí neobviňuju, on v tom nevyrostl. Ale měl by tam mít lidi, kteří by mu to měli připravit. Já o nikom kvalitním nevím. Tedy kromě Jany Havrdové, ale ta je z fitness a nemůže znát klubovou činnost v kolektivních sportech. Je hodně pracovitá, netvrdím, že by na to neměla. Ale prostě to nemůže znát. Takže to není funkční.“
Co se teď tedy podle vás vlastně děje ve sportovním prostředí?
„Je tady zatím velké zklamání a roste napětí. Především z toho, že tu není systémový přístup. Peněz se zásadně taky nepřidalo. Jsou to prostředky, které sotva pokrývají inflaci. Kdyby měla vláda splnit všechno, k čemu se zavázala, rozpočet pro sport by se měl blížit patnácti miliardám. A on sotva přeleze osm. Když jsme v roce 2025 řešili, jak by financování mělo vypadat do budoucna, tak jsem říkal, kdyby tahle vláda končila s rozpočtem na sport kolem patnácti miliard, které by šly tam, kam mají, bylo by to super. Protože to by bylo zvýšení významné, které by předstihlo i inflaci. Proč ale ministr zruší podporu velkých staveb, a my tady nemáme haly? Nevím, co si o tom myslet. Obce to nejsou schopné stavět bez podpory.“
Proč to tedy podle vás ministr Šťastný udělal?
„Já nevím, já s ním nemluvím. On se mě neptá, já k tomu ani nemám mandát a hlavně to mají řešit současní šéfové sportu.“
O konzultaci vám tedy podle všeho nevolal...
„A proč by mi volal? Já ho nepotřebuju a on mě asi také nepotřebuje. Má spoustu lidí, co kolem něj běhají. Co jsem slyšel, bohužel se většinou na něj nalepili ti nepříliš úspěšní. Ve sportu se pohybuje dost takových lidí, kteří říkají, že rozumějí sportu… Ale jejich výsledky vidíme, jsou o ničem. Někteří mají dílčí výsledky. Třeba ČOV musím pochválit za skvělou, odpracovanou účast na olympiádách. Ale ostatní? To jsou spíš PR akce, které svazy nepotřebují. Potřebují financování a podporu v globálním smyslu. ČOV dělá skvěle věci, které se týkají účasti na olympiádě. Ale nemají se plést do těch dalších, které patří někomu jinému.“
Co tedy od státu český sport potřebuje především?
„ČUS je výborný správce majetku. Po pádu Sazky jsme ho zachránili. Pomoc státu ale potřebujeme na rozvoj. Nebo ať stát řekne, že nepotřebuje tréninková centra. Tím samozřejmě spadneme úplně někam jinam. Ale já teď uvedu jeden příklad. Je olympiáda a ministr sportu řekne: Chtěl bych olympiádu, aby byla v Čechách. Od toho výroku za chvíli uběhne rok. A co se stalo? Já jsem čekal, že ministr začne jednat s jinými politickými stranami, aby to nedopadlo, jako když tady Pavel Bém, tehdejší primátor, opravdu vážně pracoval na tom, aby tady mohla být jednou olympiáda, a nedostal politickou podporu. Teď se ale neděje nic.“
Nehorázná nerovnost ve financování
Tak on to možná byl jen takový líbivý politický bonmot. Anebo co si z toho všeho vzít?
„Já to beru tak, že ministr se snaží dělat všechno, ale měli by si s představiteli sportu vyjasnit dlouhodobé priority a pak na nich dělat. A představitelé sportu by takový plán měli konkrétně připravit a až se dohodnou, důrazně prosazovat. Nebýt submisivní.“
Teď myslíte konkrétně koho?
„Všechny. Fotbal uspořádal konferenci o financování sportu. A jak jsem byl informovaný, tak co se týká kolektivních sportů, tam nezazněla řada podstatných věcí. Jednou z nich je zásadní otázka, jak je možné, že přes Olymp, Victorii a Duklu – sportovní střediska ministerstev - jde do kolektivních sportů téměř o 900 milionů korun méně než do individuálních sportů. Jakým způsobem se tato nehorázná nerovnost vyřeší? A jak se vůbec může sjednocovat sport, když si jde fotbal, hokej, ČUS, ČOV a další výbory svojí cestou? Že se scházejí a mají společné usnesení, to je fajn, to je základ. Ale musí to někdo protlačit. Vždyť politici často na sport reagují až tehdy, když cítí problém. A ten Boris? Samozřejmě ho vůbec nepodezírám, že by sportu nechtěl pomoct. Chyby dělá proto, že nemá pořádné partnery.“
V čem by mu měli pomoct?
„Politik většinou populisticky hlásá nějaká hesla. Ale představitelé sportu ho z toho musí vyléčit a hlavně mu představit svoje smysluplné věci a cíle. Takže já to nedávám na stranu politika. Já pořád spojuji jeden z úspěchů této vlády se sportem, s premiérem, který rozhodně sportu fandí. A nevím, jaký další takový premiér tu bude. Jestli to teď vedení sportu náležitě nevyužije, tak si to může klást hodně za vinu jen samo sobě. A teď neříkám, že za to může předseda ČUS Boháč. Kolektivní odpovědnost nesou všichni - Kejval, šéfové Sokola, Autoklubu, předsedové velkých svazů...“
Ministr Boris Šťastný žádal po ministryni financí Aleně Schillerové navýšení rozpočtu, ale rozpočet Národní sportovní agentury bude jen na úrovni 8,3 miliardy korun. Navíc se plánuje menší podpora reprezentace a významných sportovních akcí. Je to dostatečná částka?
„Rozpočet pro sport by měl směřovat k patnácti miliardám korun, jak jsem už říkal. Ty by pokryly inflaci a reálný rozvoj. Takže dostatečná částka to není.“
Shoda s ministryní financí nepanovala ani na prioritách pro sportovní infrastrukturu. Jaké byste vybral vy?
„Kolektivní sporty jsou u nás totálně zanedbané, protože nemají rezortní tréninková centra, zatímco individuální sporty mají financí i zázemí většinou dostatek. Pokud bych měl vybrat hlavní priority, pak v první řadě musíme zmodernizovat tréninkové centrum v Nymburce. Anebo ať ho zruší, ale ať už pak nemluví o olympiádě. Tam musí být možnost kvalitně trénovat na špičkové evropské úrovni, jinak nemá smysl o olympiádě nebo úspěších vůbec mluvit. Dnes je z toho bohužel skanzen. Je zázrak, že to funguje, a na rozdíl od jiných na sebe vydělává. Má se stavět filharmonie za osmnáct miliard pro necelé tři tisíce diváků a provoz budou dotovat. My jsme zrekonstruovali sportovní halu Královka v Praze pro 2400 lidí za 350 milionů korun, nečerpáme dotace na provoz a ještě se hlavnímu městu platí nájem.“
A další priority?
„Druhým klíčovým krokem je výstavba důstojného sportoviště pro kolektivní sporty v Praze s kapacitou nad pět tisíc diváků, protože bez něj nemohou hrát národní týmy ve volejbale či basketbale. A za třetí je to dokončení haly Věry Čáslavské pro gymnastiku, protože gymnastika je absolutní základ pro všechny ostatní sporty i pro školní mládež. Je skvělé, že Hamzovi se za minulé vlády podařilo dobudovat Nové Město. Určitě bych k tomu přidal ještě potřebu nového cyklistického velodromu a celkovou rekonstrukci plaveckého areálu v Podolí, což je sice architektonický klenot, ale moderní podmínky pro pořádání velkých mezinárodních závodů u nás plavci zkrátka nemají. Je to nádherný plavečák, který architektonicky předběhl dobu.“
Nebylo by lepší postavit nějaký úplně zbrusu nový?
„Pro to je potřeba sehnat pozemek, zaplatit ho. Ale v Praze prostor pořád je.“
5 osobností schopných dle Jansty měnit český sport
Daniel Křetínský, majitel Sparty a holdingu EPH, největší akcionář West Ham United
S velkým odstupem ho vidím na prvním místě. Nejen že je to skvělý byznysmen, který má fantastické podnikatelské jméno ve Francii a v Anglii si ho buduje, ale především sport, hlavně fotbal, opravdu autenticky miluje. Je to člověk s obrovským mezinárodním vlivem. Pohybuje se v patrech, o nichž se jiným ani nesní. Přál bych si, aby se lidi podívali na jeho nedávné vystoupení v anglickém parlamentu. Nevím, kdo z českých podnikatelů by tohle dokázal. Možná snad jedině Komárek. A jinak u Dana Křetínského jde jen o to, kolik času mu na český sport případně bude zbývat.
Marek Pakosta, šéf Českého volejbalového svazu
Možná to bude pro řadu lidí překvapivé jméno. Ale vidím v něm velký potenciál. Ještě nedospěl k vrcholu svých možností, ale má šanci být hodně silný a vlivný. Žije volejbalem, rozumí mu, má tam tým, který ho podržel a který on drží. Navíc je komunikativní a pořád se učí. Je v olympijském výboru, je i v ČUS. Myslel jsem si, že bude můj následovník. Na předsedu ČOV nebo ČUS asi nepůjde, protože je ve volejbale mezinárodně úspěšný. Ale tím, že je mezinárodní osobností, může získat velký vliv i tady.
Jiří Hamza, šéf biatlonové federace, viceprezident IBU
Jednoznačně tam patří, byť prezidentem mezinárodní biatlonové federace být prý nechce. Ale Hamzič má výsledky i proříznutou pusu. Někdy bohužel až moc, čímž škodí hlavně sám sobě. Sportu ale jinak rozumí. A to jak po stránce sportovní, tak i byznysové. Umí obě dvě věci, takových lidí tu moc není. Já se vždycky směju, když si čtu jména přednášejících na marketingových konferencích. Co tam můžou říkat? Jirka by tam ale mohl přednášet.
Jaroslav Tvrdík, předseda představenstva SK Slavia Praha
Do jarního utkání Slavia – Sparta bych do tohoto žebříčku Jardu Tvrdíka jednoznačně zařadil. A přestože některá jeho vyjádření a další rozhodnutí klubu mu neprospěla, tak díky své nesmírné pracovitosti a zkušenostem si jistě své jméno v plné slávě obnoví.
Ondřej Novotný, spoluzakladatel organizace Oktagon MMA
Přichází z jiného světa a s jiným příběhem, ale je to dobrá osobnost. Je skvělý především komunikačně a to tu svou komunikaci ještě neprojevil vůči státu. Kdyby vůči státu a v zájmu sportu komunikoval, tak by to bylo super. Navíc také něco mezinárodně vybudoval. A samozřejmě mu pomáhá i to, že je známý nejen ve světě sportu, ale díky uvádění různých televizních show i mimo něj. Není to klasický sportovní funkcionář, ale tak trochu i influencer.
Nejvlivnější muži pro financování sportu
Andrej Babiš,premiér Česka
Sport má rád a podle mě to od něj není populistická přízeň. Jeho podpora sportu je dlouhodobá a systémová. Bohužel na něj nemá čas. Institucionální vliv má samozřejmě především ministr pro sport. Je dobře, že ho konečně máme.
Boris Šťastný, ministr sportu, prevence a zdraví
Samozřejmě má na sport velký vliv. Doufám, že se jeho vliv a podpora sportu teprve zásadně projeví. Má na to po všech stránkách.
Robert Plaga, ministr školství, mládeže a tělovýchovy
Je to skvělý sportovec, zná sport od klubu až do nejvyšších pater. A v rámci funkce ministra školství sportu vždy významně pomáhal a pomáhá. A především skvěle rozumí systému, který by tu měl fungovat.
Další osobnosti, které sportu pomáhají
Poslanci Patrik Nacher, Karel Haas a Michaela Šebelová
Každý je z jiné politické strany, ale jsou to na mapě parlamentní politiky čestné výjimky lidí, kterým o sport opravdu jde. První z nich už řadu let systémově podporuje sport a má v něm autoritu. Karel Haas jako poslanec odpracoval to, co zatím nikdo. Systémově připravil zákon o sportu a celkově ho podporuje. Zapojil do systému státní aparát, spolky. Obdivuhodné. A Michaela Šebelová za sport, který má ráda, také dlouhodobě bojuje.
Senátor Jan Sobotka
I on sportu dlouhodobě pomáhá. Z pozice senátora těží ze svých velkých zkušeností z Vrchlabí.
