Nejjednodušší část na triatlonu? Jednoznačně běh! Právě poctivý a pravidelný trénink běhu dokáže nahnat cenné minuty a přitom se dá provozovat takřka kdykoliv, kdekoliv a bez větších finančních výdajů. „Amatéři? Nemá cenu je odrazovat tím, že neběhají stylově. Jde spíš o to najít nedostatky a trochu je korigovat,“ tvrdí profesionální trenér triatlonu Josef Rajtr. A právě ten pomáhá naší čtenářce Kateřině zvládnout přípravu na svůj první velký závod.
Jak správně běhat? Různých rad a tipů je dnes plný internet. Základní věci se ale nemění. Mezi ty nejdůležitější rady patří zejména technika běhu a důraz na dýchání. Běhat by se mělo přes prostřední část chodidla a hlavně nedávat „přední“ nohu moc před sebe, podle trenéra to ale platí spíše o dlouhých trasách, které však triatlonového amatéra nečekají. „Já jsem v tomhle trochu konzervativní. Nemám rád, když se lidi úplně předělávají. Většina mých klientů jsou lidé středního věku, žádní aspiranti na světový pohár.“
Výzvu Superlife se rozhodla splnit devětadvacetiletá lékařka z Jablonce Kateřina Zítková. Ta si pod vedením zkušeného trenéra Rajtra na začátku září vyzkouší překonat City Triatlon v Karlových Varech.
Podle něj je zbytečné složitě přeučovat styl běhání. Pokud v něm nemá člověk nějaké zásadní chyby, které by mu mohli ohrozit zdraví nebo zpomalit zlepšování. „Pracuji s lidmi, kteří se tomu věnují po práci a ve volném čase. Není potřeba je stresovat tím, že jim ve čtyřiceti letech řeknu, že běhají úplně blbě. Pokud tam není vyloženě chyba, která by je brzdila, tak je neopravuji. Samozřejmě jsou ale věci, které je potřeba korigovat, ale není dobré to úplně přehánět,“ uvědomuje si Rajtr.
Ten sám má s triatlonem obrovské zkušenosti, ještě před rokem byl manažerem české reprezentace. A všímá si, že je o mezi amatéry o triatlon stále větší zájem. „Často k němu přecházejí lidé z čistě běžeckých závodů. V nich je limituje hodně faktorů a triatlon má výhodu, že je v něm spousta možností jak se zlepšovat,“ říká.
A právě začátky nebývají vždy jednoduché, v triatlonu je potřeba dbát na trochu jiné věci, jako je třeba pohyb v depu, převlékání z neoprenu a podobně. „Mít specializovaného trenéra není nutné, ale pokud se chce člověk zlepšovat, je dobré nějakého mentora mít. Usnadní orientaci, poradí jak nejlépe vyjet z depa a podobně. Dnes je možné vše najít na internetu, ale jen málokdo umí získané informace sám dát dohromady a užít je v závodě. Je to pak pro něj zbytečná ztráta času a energie,“ vysvětluje.
A jak vůbec první hodina s podobným trenérem vypadá? „Nejdřív se sejdeme na nezávislé schůzce, kde je potřeba si vyříkat, co od toho daný člověk očekává a co je tomu ochotný věnovat. Já to pak reálně zhodnotím, požadované cíle totiž musí korespondovat s časovými možnostmi a celkovou připraveností. Pokud se shodneme, tak teprve poté vyráží trénovat,“ popisuje Rajtr.
Sám si ale myslí, že amatérský triatlonový závod může zvládnout každý. „Může ho podle mě absolvovat úplně každý. Není tam potřeba žádná extra tréninková praxe, ale samozřejmě je důležité, aby nějakou fyzickou kondici měl. K triatlonu ale většinou přichází tací, kteří se sporty nějaké zkušenosti mají a chtějí si vyzkoušet něco jiného. Hobby sportovce určitě nemá cenu odrazovat jen pro to, že neběhají stylově. Jde o to nedostatky odhalit a trochu je korigovat.“
A na co se tedy v trénincích běhu zaměřit? Před úplně prvním závodem je potřeba si vyzkoušet zejména přechod z kola na běh. Při něm se totiž zatíží úplně jiné svalové skupiny a při netrénovanosti se stává, že nohy odmítnou běžet. Je proto dobré si cyklistickou vyjížďku zakončit pěti až deseti minutami svižného klusu, aby si tělo zvyklo.
Je také dobré běh střídat. Tedy občas běhat krátké vzdálenosti, občas i klidně jednou tak delší, než jaká bude na závodě. Je potřeba totiž myslet na to, že je běh až poslední disciplínou a tělo tak nebude úplně odpočaté.
