Mládí profetoval a strávil po věznicích a léčebnách. Na prahu třicítky začal v rámci odvykací kúry tvrdě trénovat: našel novou závislost. Jerzy Górski zaběhl stomílový „běh smrti“ a trhl světový rekord na dvojitém Ironmanovi. „Neznámého“ hrdinu proslavil až film Nejlepší z roku 2017.
Porevoluční Polsko, první měsíce svobody a kluk s nezáviděníhodnou minulostí, který běhá jako o život v bílém nátělníku a barevných kraťasech, aniž by možná tušil, že právě zadělává na světový rekord a americký sen. Jerzy Górski se připravuje na stomílový ultramaraton v Sierra Nevadě, na závod, který pro něj nakonec bude „tréninkem“ na mnohem větší úspěch.
Mládí v trapu: 14 let na drogách a po věznicích
Ale nepředbíhejme. V životě Jerzyho Górského hrála dlouhou dobu roli spíše stagnace a dekadence. Narodil se roku 1954 v dolnoslezském Głogówě. V šestnácti letech se takzvaně chytil špatné party a začal užívat drogy. Jeho první zkušenosti s narkotiky nebyly příjemné. Po první dávce se mu udělalo strašně špatně, ale rozhodl se to nevzdat. „Chtěl jsem se ukázat před holkama,“ popisuje v biografické knize Najlepszy autora Łukasze Grasse, „Chtěl jsem být za každou cenu nejlepší, a to i v takovýchto případech. Tam, kde se jiní poddali a volali o pomoc, jsem se překonal a šel dál.“
Největší závody:
|
Možná i díky vrozené vytrvalosti si tento životní styl držel dlouhých čtrnáct let, kdy neustále osciloval na hranici života a smrti a upadl do koloběhu fetování a absťáků, prokládaného rabováním lékáren. Skončil ve vězení, odkud ho poslali do psychiatrické léčebny, kde ho po dvou měsících propustili coby vyléčeného. Vrátil se domů, ale nevěděl, jak naložit se životem. Školu nedodělal, práci neměl. Chytil se tedy „příležitosti“, kterou dobře znal.
Roku 1976 vypracovali dva studenti chemie z Gdaňska metodu výroby polského heroinu, takzvaného kompotu. „Najednou jsme mohli produkovat narkotika doma v kuchyni a skoro zadarmo,“ vypráví Jerzy v knize. Samozřejmě se to podepsalo na jeho zdravotním stavu: V devětadvaceti letech vážil necelých padesát kilogramů a jeho „jídelníček“ sestával z pravidelných dávek heroinu, stovky cigaret denně a příšerných abstinenčních záchvatů v momentech, kdy byť jen na chvilku „vysadil“.
Po roce od poslední „lajny“ na start maratonu
Roku 1981 málem zemřel a znovu se dostal do vězení. Ve zdejším rádiu zaslechl reportáž o léčebně ve městě Monar. Tam by mi možná mohli pomoci, pomyslel si. Po mnoha peripetiích a pobytu ve vězeňské nemocnici se do Monaru dostal. Hned první den ráno uslyšel zvuk píšťalky a viděl, jak se všichni převlékají do sportovního. „Zbláznili se?“ prolétlo mu hlavou. „Bylo to nejdelších 1700 metrů v mém životě. A ještě ke všemu během. Měl jsem pocit, že mi někdo rve plíce na kusy, ale uběhl jsem to,“ popisuje Górski v knize.
Jednoho dne s ostatními sledovali v televizi pořad o vítězství polského vytrvalce Antoni Niemczaka na maratonu ve Vídni. „Jednou budu taky trhat rekordy,“ řekl Górski nahlas a všichni v místnosti dostali záchvat smíchu. Dosud nikomu ze skupinky běžců v léčebně nestačil. „Vždycky, když mi říkali, že něco nezvládnu, vzbudil se ve mně démon,“ píše v knize Najlepszy.
VIDEO: Podívejte se na trailer k filmu
Zjistil, že Niemczak trénuje poblíž Monaru. Vypravil se za ním na stadion a vyprávěl mu svůj příběh. Běžec nevěřil vlastním uším, ale ani nesoudil. Górského pozval k sobě na návštěvu a nakonec ho začal i trénovat. Jerzy konečně našel něco, v čem může být dobrý, a co je zároveň společensky přijatelné – a navíc velmi pozitivně. Rok po začátku odvykačky absolvoval první maraton. Dokončil ho v čase 3:54:38.
Nezabil mě heroin, zvládnu i extrémní závod
Následně se stal Górki iniciátorem maratonu Naděje, kterým apeloval na zákaz pěstování máku v Polsku (právě z něho se vyráběl smrtící „kompot“). Pak uspořádal další manifest, tentokrát na kole. Když ho od takového zápřahu zrazovali, řekl jen: „Když mě nezabilo 20 cm heroinu denně (celková délka „lajn“ za den, pozn. red.), zvládnu i 3000 kilometrů na kole. To byl první krok k tréninku na triatlonové závody. A ukázalo se, že je dobrý i na kole.
Lékaři nechápali: „Jak může mít VO2max téměř 70 mililitrů, výkon jako profesionální cyklista a koncentraci hemoglobinu stejnou jako Antek Niemczak?“ cituje autor biografie věty, které Górski slyšel od lékařů. Jako jediné vysvětlení určili neskutečné genetické předpoklady. A tak začala kariéra Jerzyho Górského coby triatlonisty. Roku 1986 se umístil druhý na svém prvním závodě typu Ironman v Polsku.
Světový rekord Polsko „zaspalo“
Roku 1990 odjel s trenérem do Kalifornie a účastnil se náročného běhu Western States Endurance Run, takzvaného běhu smrti, o kterém je zmínka v úvodu článku. Na toto „zahřívací kolečko“ navázal v září téhož roku, kdy se postavil na start dvojitého Ironmana v Huntsville. Za ním bylo neskutečné papírování, aby jako zahraniční závodník vůbec mohl startovat a před ním 7,6 kilometru plavání, 360 kilometrů jízdy na kole a 84 kilometrů běhu. Neměl ambice zvítězit. „Deset kilometrů před cílem jsem si uvědomil, že by se muselo stát něco zcela výjimečného, abych prohrál. V myšlenkách jsem utíkal do Polska, do Monaru a myslel jsem na mámu,“ popisuje v knize.
V cíli spatřil časomíru. Měla jen pět číselných políček, takže před ni rozhodčí připevnili papír s nakreslenou dvojkou: 24:47:46. V takovém čase pokořil Jerzy Górski nejen všechny ostatní soupeře, ale i světový rekord tohoto závodu, předpovědi všech, kteří mu nevěřili, a hlavně sám sebe. Přesto mu ale jeho triumf přinesl větší ovace v USA než v jeho vlasti. Polsko má v té době jiné starosti, než oslavovat sportovního hrdinu. Nekončící veselí, vyřizování účtů s minulým režimem a překotná snaha o aklimatizaci na svobodu způsobuje mnohem větší euforii, než to, že jeden polský sportovec právě na opačné straně zeměkoule udělal díru do světa.
Filmový představitel Górského se učil plavat
Světový šampion a účastník dalších prestižních závodů se dostal do všeobecného povědomí a získal uznání až v poslední době. Roku 2017 o něm vyšla kniha Najlepszy. Gdy słabość staje się siłą od Łukasze Grasse, novináře a rovněž triatlonisty a účastníka několika závodů Ironman. Z knihy citujeme v článku, ale zatím vyšla bohužel pouze v polštině. Ve stejném roce vznikl na motivy knihy a skutečného příběhu polského sportovce film režiséra Łukasze Palkowského, který jsme mohli zhlédnout na festivalu polského filmu a kultury Bardzo fajný festival.
| Film Nejlepší (polsky Najlepszy, anglicky Breaking the Limits). Stojí za zhlédnutí. Nejen díky velmi přesvědčivému výkonu Jakuba Gierszala, ale samozřejmě i neuvěřitelnému příběhu, který je nadčasový a „funguje“ napříč světem. (Možná i proto film sklidil tolik úspěchů v zahraničí.) Na portálu ČSFD má krásných 82 procent a uživatelé v komentářích nešetří chválou. Spoustu ocenění snímek sesbíral i na polských filmových festivalech v Gdyni a Toruni. |
„V Nejlepším jsem chtěl co nejvěrněji vykreslit postavu Jerzyho Górského, jeho charakter, to, jaký opravdu byl. To bylo těžší než moje fyzická proměna,“ řekl herec Jakub Gierszal v rozhovoru pro polský deník Gazeta. Role vyžadovala intenzivní přípravu a mnoho hodin tréninku, díky kterým nabral kondici a získal postavu sportovce: „Nejmenší problém jsem měl s běháním, nejvíc potíží mi způsobovalo plavání. Uměl jsem plavat jen prsa, kraul vůbec. To jsem se musel naučit – navíc tak, abych mohl důvěryhodně ztvárnit postavu mistra světa!“ prozrazuje herec v dalším rozhovoru pro Dennik zachodni.
Herec v rozhovorech se smíchem přiznal, že ani s jednou životní etapou hlavního hrdiny by se v životě ztotožnit nemohl. V případě narkomanie je to nasnadě, nicméně ani ke sportu neměl nikdy vypěstovaný zvláštní vztah. „Obě polohy pro mě byly vyčerpávající a nedovolovaly mi ani na chvíli polevit,“ dodal herec v rozhovoru. Nakonec se ale do tréninku i hraní pustil s takovou vervou, že podal velmi přesvědčivý výkon, a to i díky vzoru ve skutečném Jerzym Górském: „Kolikrát jsem už nemohl a padal vyčerpáním. I to bylo nutné, aby byl herecký výkon přesvědčivý. V takových momentech jsem si vzpomněl na Górského a na mnohem větší boj, který musel vyhrát, a řekl jsem si: Pokračuj!“ říká Gierszal v rozhovoru.
