Fotbalový Manchester United hledá manažera. Nejúspěšnější anglický klub po odchodu legendárního sira Alexe Fergusona vystřídal na lavičce tři jména za pět let. Jenže neuspěl “Vyvolený” David Moyes, poroučel se zkušený Nizozemec Van Gaal a se zlou odcházel i “The Special One” José Mourinho. Vedení klubu tak na konci minulého roku rozjelo hon na skutečně velkou rybu. A protože takový hon vyžaduje hodně času, tým dočasně do konce sezony vede bývalý útočník United - “Supernáhradník” Ole Gunnar Solskjaer. A vede si znamenitě - Red Devils pod jeho vedením do konce ledna nepoznali v soutěžním utkání chuť porážky. Pojďme si připomenout Solskjaerův příběh!
Některým hráčům stačí k věčné slávě jeden jediný gól. Právě na něj se budou fanoušci a novináři vždy ptát, byť by jich dotyčný fotbalista v kariéře vstřelil stovky.
Ole Gunnar Solskjaer takhle pro širší veřejnost vložil nohu do věčnosti ve finále Ligy mistrů v roce 1999. V třetí minutě nastaveného času proti Bayernu Mnichov obracel výsledek na 2:1. A jak se říká, zbytek už je historie. Na hřišti ten den při utkání strávil necelou čtvrthodinu, přišel totiž až na konci osmdesáté první minuty, když jeho tým o branku prohrával. Jen tak mimochodem, svoji první branku vstřelil Ole v dresu United v roce 1996. Potřeboval na ni po střídání šest minut. Takhle z lavičky jich v anglické lize za kariéru nastřílel 17 z celkových 92. To byl donedávna platný rekord soutěže.
Je konec ledna 2019 a Manchester United se sérií úspěšných utkání pomalu probírá z tabulkového kómatu. Ole Gunnar Solskjaer si už na začátku měsíce nejdelší zahajovací šňůrou bez ztráty bodu připsal další rekord - tentokrát překonal ikonu “Red Devils” Matta Busbyho. Nikdo v historii klubu nedokázal zahájit svoji trenérskou kariéru lépe a média i fanoušci si začínají veřejně povídat o možnosti, že hledání velkého jména je možná u konce. Jak moc by bylo naivní si myslet, že hráč, který mnohokrát dokázala spasit tým, když naskočil do rozjetého vlaku, by svoji schopnost uměl prokázat i jako trenér?
Asi hodně. Nemožné to ovšem není. Pro Oleho Gunnara Solskjaera totiž v tuto chvíli hovoří víc než jen jeho schopnost sedět desítky minut strnule na lavičce a odhalovat slabiny soupeřových obránců. Způsob, jakým vstoupil zpět na klubovou scénu United a vrátil tým do hry o pohárová umístění, totiž částečně může napovídat, v čem byla dosud u jeho předchůdců chyba.
Abych byl upřímný, není tak úplně pravda, že Ole Gunnar by pro fanoušky manchesterského klubu jako hráč znamenal jen tu jedinou vítěznou branku. To možná skutečně jen pro širší veřejnost. Příznivci United si norského zabijáka s dětskou tváří, který jen tak mimochodem přišel do klubu ve stejný čas jako Čech Karel Poborský , zamilovali z více důvodů. Vášeň pro hru, oddanost klubovým barvám, osobní nasazení.
V roce 1998 například odmítl přestup do Tottenhamu i když Manchester s přestupem souhlasil, ve stejném roce se do srdcí fanoušků zapsal červenou kartou - jeho tým nutně v utkání s Newcastlem potřeboval bodovat a Ole neváhal obětovat sebe v třicetimetrovém sprintu a zezadu srazit soupeřova útočníka mířícího samostatně s míčem na bránu. A další příklad. Sezonu 2004/2005 kvůli zranění kolene musel celou vynechat, fanoušci si jeho návrat z tribun sami vyžádali. Je pak zcela logické, že člověk takhle hluboce spjatý s dějinami klubu, pro který je historie vzácným stříbrem oprašovaným ve vitríně, má poněkud jinou pozici než ostatní. On totiž ví, o co v Manchesteru United jde.
Jak dlouho bude trvat pohádkový příběh?
To třeba příliš nevěděl skotský trenér David Moyes. Poté, co ho jako svého nástupce přivedl z Evertonu sir Alex Feguson, nechal se tíhou úkolu, očekáváním a dosud nepoznanou atmosférou velkoklubu naprosto převálcovat. V podobném duchu nepochodil ani jeho nizozemský nástupce, nesoucí si nálepku protřelé osobnosti a kapitolou jen pro sebe by mohlo být i působení portugalského manažera Joseho Mourinha .
Ruku na srdce, komu budou hrdí fanoušci snadněji odpouštět chyby? Trenérovi, který o sobě prohlašuje, že je víc než klub a neúspěchy svaluje na nedostatečně kvalitní hráče a který je navíc dlouhodobě spojený s působením v londýnské Chelsea, což je pořád jeden z hlavních rivalů United nebo s chlápkem, kterému před deseti lety chodili na stadion tleskat?
Ole Gunnar Solskjaer není zkušený manažer. Ve věku pětačtyřiceti let stále patří mezi ty mladší a ani jeho trenérské CV nepatří mezi nejnablýskanější. Vyhrál s rezervou United Lancashire Senior Cup a následně ji odmítl stabilně trénovat, stejně jako norský národní tým. Sestoupil s velšským Cardiffem a získal titul s norským Molde. Přišel na záskok do Manchesteru United v době, kdy se většina jeho talentovaných hvězd trápila, tým rozdával body na potkání a fanoušci na tribunách zívali nudou.
Udělal z něj za měsíc miláčka novinových titulků. Těží přitom přirozeně z dobré startovní pozice, protože od něj nikdo vlastně moc nečekal a taky ze znalosti zázemí. Společně s bývalými spoluhráči, kteří působili a působí na lavičce United jako asistenti, přinesl znovu na hřiště radost ze hry a vášeň. Připomněl hvězdám, co znamená nést zodpovědnost velkého klubového jména a dovolil jim se fotbalem znovu bavit. Hodně mu přitom pomáhá třeba zrovna i trenérská zkušenost z rezervy, kde mnoho ze současných hráčů a nyní reprezentantů, vedl. Mladé hvězdy jako je Paul Pogba , Jesse Lingard nebo Marcus Rashford asi jen velmi těžko odmlouvají trenérovi, jehož plakát měli jako kluci nad postelí…
Co tedy bude dál? Příběh žolíka Oleho zatím vypadá jako krásná sportovní pohádka. Návrat milovaného syna, který stejně jako dřív přichází za pět minut dvanáct, zazáří a pevně převezme osiřelé trenérské křeslo po legendě, která ho kdysi do klubu přivedla. Jenže tahle pohádka může vzít za své s každým novým utkáním. Už v posledním kole proti Burnley museli hráči ukázat srdce a zachraňovat body v nastaveném čase. Jako za starých časů. Manchester United je ale v tabulce stále mimo pohárové příčky a na jaře ho navíc čeká Liga mistrů, ve které soupeři neznají sentiment. O tom, zda usoudí, že není nutné vodit velké jméno, protože v době hledání na lavičce samo vyrostlo, rozhodne vedení klubu.
Pokud bych ale mohl hádat, troufám si tvrdit, že Ole Gunnar Solskjaer už kancelář na Old Trafford vyklízet nebude. Třeba už jen proto, že majitelem Manchesteru United je rodina Glazerova. Američané. A ti milují pohádkové příběhy. Jako třeba ten o spasiteli ve zkráceném čase.
