Nový začátek. Další. Vlastně už pátý. Roman Kreuziger toho v profesionální cyklistice prožil už hodně. Přesto ho teď čeká velká výzva. S novým týmem a v nové roli. V jihoafrické stáji Dimension Data má být jedním z lídrů. A už ve středu ho čeká první zkouška v bílo-zeleném dresu, závod Kolem Valencie (6.-10. 2.). „Léty zkušeností se s tím člověk už poměrně sžil a nijak mě to nestresuje, naopak se na to těším,“ říká král české cyklistiky za minulý rok.
Poslední dva a půl týdne se připravoval na Kanárských ostrovech, jednom ze svých oblíbených míst pro trénink. To aby byl stoprocentně připravený na první start v nové sezoně. V té bude Roman Kreuziger oblékat dres týmu Dimension Data. S parťáky z tohoto týmu také trávil první půli ledna na soustředění v Calpe, daleko od rodiny. I proto mu manželka Michaela s dcerkami Viktorií a Annou dělaly poslední týdny společnost.
Na Kanárských ostrovech jste byl od poloviny ledna, předtím jste ale absolvoval ještě soustředění s týmem ve Španělském Calpe. Zaměřili jste se tam v tréninku už na něco konkrétního, nebo jste ještě najížděli kilometry?
„Už to bylo hodně intenzivní tím, že objem máme najetý z prosince. Každé ráno před tím, než jsme vyjížděli na trénink, jsme měli půl hodiny core trénink a aktivační cvičení. S tím, že pak jsme strávili mezi čtyřmi až sedmi hodinami na kole a tam už jsme byli rozdělení na dvě skupiny po pěti lidech. Měli jsme tam nějaké intenzivní intervaly v kopcích, pak nějaké společné, abychom získali závodní rytmus, to byl takzvaný cyklistický kolotoč. Každý měl od svého trenéra nějaký specifický program s intenzitami, ve kterých se má pohybovat a jak má trénovat.“
| Narozen: 6. května 1986 (32 let) Výška/váha: 183 cm/68 kg Disciplína: silniční cyklistika Tým: Dimension Data (od 2019) Největší úspěchy: vítěz Kolem Švýcarska (2008), Kolem Romandie (2009), Kolem Sardinie (2010), Amstel Gold Race 1. místo (2013) a 2. místo (2018). Nejlepší umístění na grand tours: Giro d´Italia 5. místo (2011), Tour de France 5. místo (2013), Vuelta a España 21. místo (2007) |
S jak velkou částí týmu jste v Calpe byl?
„Jednu část jsme měli už na závodech v Austrálii, v Calpe nás bylo deset.“
Setkal jste se už se všemi týmovými kolegy?
„Ano, první soustředění jsme měli už někdy v listopadu, takové seznamovací v Kapském Městě, takže tam byli opravdu všichni závodníci. Potkali jsme tam i lidi, kteří řídí tým z kanceláří, abychom věděli, s kým máme tu čest, když pak s nimi během sezony mailujeme. Na tom posledním v Calpe už jsme byli spíš jen s maséry, mechanikem a s pár sportovními řediteli a trenéry, aby věděli, jak na tom jsme, a mohly se doladit závodní programy.“
Jak jste se v týmu zabydlel? Už se v něm cítíte stoprocentně dobře?
„Určitě. Tým funguje hodně na rodinné bázi, v Kapském Městě jsme se hodně sžili. Pak jsme měli ještě takový menší kemp na Kanárských ostrovech, kde nás bylo osm nebo devět, takže s tou evropskou částí jsem si už hodně zvykl. A i teď si myslím, že bylo soustředění hrozně fajn. Takže nám to velice rychle uteklo a cítím se tady moc dobře. Takže se těším, až začne sezona, připíchneme čísla na dres.“
Ztrátová sezona? Věřím, že ne
Je to váš pátý tým. Funguje to všude víceméně stejně, nebo jsou tam rozdíly?
„Každý tým je trošku rozdílný, ale ve finále je ten cyklistický svět malý, takže to funguje všechno hodně podobně. Důležité teď pro mě bylo, že jsem neměl problémy se dorozumět. V předešlých týmech se mluvilo hodně italsky, ale naštěstí v posledním týmu (Mitchelton Scott) se už mluvilo anglicky, takže tam jsem se naučil. A teď už to soustředění bylo o to jednodušší, že dokážu komunikovat bez větších problémů. To je velká výhoda.“
Jak dlouho vám v předchozím týmu trvalo, než jste byl schopný se bez problémů domluvit?
„Člověk se domluví vždycky, ale v Mitcheltonu jsem se ten první rok hodně dlouho rozkoukával a zabydloval, kdežto tady jsem se zorientoval poměrně rychle. Doufám, že první sezona nebude taková ta ztrátová. Rychle jsem si zvyknul na nový materiál a lidi kolem sebe. Věřím, že si to všechno rychle sedne, aby to fungovalo tak, jak má.“
Říkáte, že v Dimension Data to funguje na rodinné bázi. To v dřívějších týmech tak úplně nebylo?
„Liquigas tady na té bázi fungoval, to byla taková menší firma. Kdežto Astana byl kolos. V Saxo nebo Tinkoffu za dob Bjarne Riiseho to určitě fungovalo hodně podobně, kdežto potom to bylo takové větší, chladnější. A Mitchelton? Všichni byli profesionálové, rozuměli jsme si, ale nebylo to takové, že bychom jezdili na společné dovolené. Kdežto tady se nás schází hodně, kteří jsme spolu byli v předešlých týmech, jako třeba Enrico Gasparotto nebo Michael Valgren. Takže je to určitě rozdíl.“
S kým jste si v týmu nejvíc padl do noty?
„Ta skupina, která tady byla kolem Marka Cavendishe, jsou kluci, se kterými se znám posledních patnáct let, takže jak už jsem zmiňoval Gasparotta, Valgrena, k těm mám samozřejmě nejblíž.“
|
Jaký je váš zatím nejsilnější zážitek s novým týmem?
„Ne každý den vidíte to, co kousek za Kapským Městem. V oblasti Khaylitsha nemají ještě ani elektriku, žijí tam v chatrčích. To je něco, co mi utkvělo v paměti. A pak jsem si uvědomil, proč vznikla týmová charita Qhubeka, která tady těm lidem pomáhá. Nejezdíme jenom za náš tým, ale snažíme se zviditelnit nadaci. Děti dostávají kola a díky nim netráví hodiny na cestách pěšky a mohou se věnovat škole, rodině nebo hrám. Čím jsem starší, tím si tyhle věci uvědomuju víc, než když mi bylo dvacet.“
Pak si asi i víc vážíte toho, co tady ve střední Evropě máme, že?
„Musím říct, že je to určitě tak.“
V Jihoafrické republice jste i trénovali. Jaký byl trénink tam?
„Tam jsme měli hlavně hodně mítinků, takže na kolech jsme byli vždycky mezi poradami, vyšetřeními. Ale bylo to jen párkrát. Krajina tam je krásná a je tam spousta lidí, kteří sportují. To mě hodně překvapilo.“
A co se týká bezpečnosti na tamních cestách? Právě v Jihoafrické republice loni srazilo nákladní auto Petra Vakoče.
„I v této oblasti se to náš tým snaží zlepšovat. A v případě tréninku, když je větší skupina, ať je člověk v Evropě nebo tam, je vždycky lepší mít s sebou auto, které cyklisty chrání.“
Kde vy se, z pohledu bezpečnosti při tréninku, cítíte nejlépe?
„Nejbezpečnější to je asi na ergometru, což ale není úplně zábavná záležitost. Já osobně preferuju hlavně v zimních měsících Kanárské ostrovy, kde je skvělé a stabilní počasí. A potom v oblasti Bardolina u italského jezera Garda, což je takový můj druhý domov a znám tam trasy nazpaměť. Vím, kde tam mám testovací kopce a jaké na nich jezdím časy. To jsou ideální destinace.“
Na Kanárských ostrovech s vámi teď byla i manželka s dcerami. Bylo to příjemné rozptýlení, než jen s parťáky trénovat?
„Je to už taková tradice, rodina je se mnou na Kanárech v podstatě každý rok. Buď letí se mnou, nebo dorazí v průběhu. V sezoně jsem pořád na cestách, tak se snažíme využít každé příležitosti, abychom byli spolu. Navíc ve volných dnech vyrážíme občas na kolo spolu, takže je i můj sparing partner (úsměv).“
Jaký bude váš program v následujících týdnech?
„Po Valencianě mě čeká UAE Tour (25. 2.-2. 3.), která je spojením dvou závodů Kolem Dubaje a Kolem Abú Zabí. Z toho udělali jeden týdenní etapový závod. A následně Strade Bianche (9. 3.) a Tirreno-Adriatico (13.-19. 3.).“
Na který se nejvíc těšíte?
„Určitě Strade Bianche. Je to specifický závod po šotolinových cestách a je v krásném kraji kolem Sieny, to je pravé Toskánsko. Na to se hodně těším.“
V sezoně bude hlavním cílem Tour de France?
„Mělo by to tak být. A také ardenské klasiky, tam bych měl dostat hodně prostoru, dlouhodobě se mi na nich daří.“
Do týmu Dimension Data jste šel s tím, že byste měl být jedním z lídrů, hlavně pro klasiky a menší etapáky. Vnímáte to jako větší tlak?
„Těmi léty zkušeností jsem se s tím sžil, nestresuje mě to, naopak se na to těším.“
Vedle svého závodění máte v Čechách i vlastní tým Roman Kreuziger Cycling Academy. Jak se tento projekt rozvíjí?
„Minulý rok byl startovací, kdy si během sezony všechno sedalo. I tak jsme získali desítky medailí ze silnice i dráhy. Radost mi dělá, že se naši mladí začínají prosazovat i v zahraničních závodech. Ale pořád platí to, co jsem říkal už vloni, že pořádný tým potřebuje pět let. Ještě máme na čem pracovat. Šéf akademie Petr Kubias a jeho lidé tomu dávají maximum.“
Co se týče závodníků, máte tam nějakou velkou naději pro českou cyklistiku?
„Talenti tam určitě jsou, ale jsou to děti, takže jde o to, jak na sobě budou dál pracovat. To se je snažíme naučit. Aby mohli být v budoucnu profesionály, ale zároveň aby to byli komplexní lidi, uměli se o sebe postarat, věnovali se nejen kolu, ale i vzdělání a uměli to skloubit. Není to úplně jednoduché, ale myslím, že je to zábavná práce a i do budoucna je to něco, co by mě bavilo.“
S manželkou jste se loni podíleli na organizaci mistrovství republiky v silniční cyklistice. Chystáte něco dalšího?
„Mistrovství republiky byla akce hlavně Míši, která na tom strávila spoustu času a myslím, že se to velice povedlo. A už brzy bychom měli oznámit další novinky. Nechci zatím moc prozrazovat, ale propojíme profesionální a amatérské silniční cyklisty v dlouhodobém projektu. Myslím, že je na co se těšit. Baví nás to a Míša má spoustu nápadů a hlavně elán a dobrou zkušenost z mistráků.“
