Nebýt zlomeniny dvou obratlů, Andrej Nestrašil, útočník Caroliny, by s největší pravděpodobností na Světový pohár jel. „Jsem stoprocentně ready a mám trenérům co nabídnout,“ říká teď v rozhovoru pro Sport 25letý hokejisty a patron aplikace Superlife, který vážné zranění vyléčil nečekaně rychle, a proto znovu figuruje v plánech kouče Josefa Jandače jako případná náhrada za zotavujícího se Davida Krejčího.
Co s vámi dělají informace v médiích, že jste jedním z hlavních adeptů na místo v české sestavě, pokud Boston svého elitního centra na Světový pohár nepustí?
„Je to fajn, ale pořád jen v teoretické rovině. Já k tomu žádné speciální informace nemám. Hned od začátku, kdy jsem se zranil, jsem říkal, že jestli nějaká šance jet bude, rád pojedu. Uzpůsobil jsem tomu i přípravu. Nikomu ale nepřeju, aby o takovou akci přišel. Upřímně - moc dobře vím, jaké to je. O mé nominaci se taky mluvilo a kvůli zranění jsem o ni nakonec přišel. Když mi zavolají a řeknou, že mě potřebují, tak jsem připravený jet.“
Trenér
Jandač
už vás kvůli tomu telefonicky kontaktoval, co vám řekl?
„Už je to asi tři týdny. Ptal se mě, jak jsem na tom, jak se cítím a jestli jsem schopný jet. Řekl jsem mu tehdy to, co vám, že nemám žádné problémy. Jsme domluveni, že si zavoláme ještě později, až budu chodit na led a hrát hokej v kontaktu, zda pořád všechno drží, jak má. Od té doby jsme si nevolali. Já spíš vyčkávám, co se stane.“
Zotavujete se z vážného zranění. Minulou sezonu vám ukončila zlomenina dvou obratlů. Mnozí nevěřili, že vůbec stihnete začátek další sezony, jiní měli zase strach, abyste hokej v NHL ještě vůbec mohl hrát. Cítíte se teď opravdu připravený i na Světový pohár?
„Jsem stoprocentně ready a věřím, že mám trenérům co nabídnout. Záda necítím, nic mě nebolí ani neomezuje. Poslední čtyři týdny chodím na led, trénuju se Slavií a klidně bych hned hrál zápas. Nedávno jsem byl na posledních rentgenech a vypadaly super. Když se podívám do tréninkových deníků, trénuju teď na stejné zátěži a možná i více než loni touhle dobou.“
I hokejově? Zápas jste nehrál od konce února, i to může nakonec v rozhodování trenérů hrát roli. Nemáte obavy z toho, jak vám to po takovém zranění půjde v zápase?
„Necítím, že by mi to nešlo a neměl jsem cit. Spíš naopak, protože jsem se na led strašně těšil a měl chuť si všechno vyzkoušet a zase hrát. Poctivě jsem makal, dělal jsem i různá speciální cvičení s Martinem Frkem (útočník farmy Detroitu), ať si rychle zvyknu na puk a ještě jsem si po tréninku neřekl, že by to bylo šílené. Po sezoně má pauzu každý, stejně tak je každý nejistý první dny na bruslích. Paměť mozku a těla je ale tak neuvěřitelná, že si během dvou týdnů zvyknete a zase se cítíte skvěle. Já bych si tím ani nechtěl dělat alibi.“
Neměla by s vaší případnou účastí na Světovém poháru ale problémy Carolina a její lékaři?
„Poslal jsem minulý týden do Caroliny rentgenové snímky a doktor mi dal povolení jet. Ve finále je to stejně všechno na hráči, jak se cítí. To on musí znát dobře své tělo. Já nejsem magor, abych šel přes bolest. Pro mě je zdraví na prvním místě. Kdybych věděl, že nestíhám, nebo že na to nemám, tak bych do toho nešel. Já to beru tak, že jsem způsobilý ke hře a připravený hrát.“
Takže teď v napětí vyčkáváte na telefon trenéra Jandače, jak to celé dopadne?
„To zase ne. Samozřejmě bych jel rád, to vám nebudu lhát. Ale taky vím, že šance není nijak extrémně velká, takže se k tomu nechci upínat, aby mě to pak nekoplo dolů. Žiju si svůj život, chodím na tréninky a jsem šťastný, že můžu zase hrát. Světový pohár by byl bonus, ale na telefonu nečekám. To už je extrém.“ (směje se)
