Zuzana Kocumová prožila spektakulární rok. Železná lady českého extrémního sportu krom titulu mistryně Evropy ve Spartan Race a druhého místa na mistrovství světa v téže disciplíně zářila i na dalších závodech. Pro aplikaci Superlife zmapovala svá NEJ za uplynulý rok. Kde se nejvíce nadřela a kde se jí nejvíce líbilo? Ty i další otázky zodpověděla 38letá bývalá reprezentantka v běhu na lyžích v rozhovoru.
Nejcennější vítězství
„Těžká otázka! Protože letos jsem měla na nejdůležitějších závodech dobu stříbrnou. A stříbro není vítězství. Tím pádem nemohu jmenovat 2. místo na MS v Spartan Race. Pak to asi připadne na vítězství na mistrovství Evropy ve Spartan Race v krásném zasněženém závodu v Andoře.“
Největší zklamání
„Zde jednoznačně vede závod na 15 km v OCR (obstacle cours race – překážkový závod) v Blue Mountains v Kanadě. Po celkem těžkém začátku, kdy se mi vůbec nešlo dobře, se to přibližně na 8. kilometru zlomilo, nohy zlehkly a bylo to, jako když někdo povolí ruční brzdu. V té chvíli jsem se dostala na druhé místo a měla pocit, že mám skoro křídla. Jenže začalo pršet a nejsilnější déšť mě chytil na nejklouzavější překážce, která se skládala z tří sekcí. Poprvé jsem spadla dva přesahy před koncem a už se to vezlo. Na MS v OCR překážku buď dáte (jedno, na kolik pokusů), nebo skončíte. Nakonec jsem zde strávila „úžasných“ téměř 30 minut, a poté, co déšť ustal, jsem překážku zdolala. Jenže ruce jsem měla natolik vyřízené, že jsem měla problém s každou další překážkou a stálo mě obrovské přemlouvání, abych závod vůbec dokončila v poli poražených.“
Nejradostnější chvíle
„Druhé místo v týmovém závodu s Tomášem Satinským a Tomášem Tvrdíkem na MS ve Spartan Race. Sice jsme velkou část trati běželi i na prvním, ale po chybě na jedné překážce jsme museli na penalizaci a šel před nás tým USA a Kanady. Do cíle jsme doběhli o pár sekund třetí, ale podali jsme protest, protože nás rozhodčí nenechali dělat trestné cviky okamžitě po chybě na překážce, dlouho jsme nevěděli, jestli bude protest uznán a až při vyhlašování jsme zjistili, že ano a skutečně nám patří stříbrná pozice. A navíc – společná radost prostě chutná jinak.“
Nejhezčí trasa závodu
„Pokud se mám držet překážkových závodů a letošní sezóny, tak zřejmě trať MS ve SR v Lake Tahoe. Možná je škoda, že napadl sníh v Andoře, protože pokud by se tak nestalo, tak by vyhrálo právě tamní mistrovství Evropy. Jenže kvůli sněhu muselo být vypuštěno hodně vodních pasáží v nádherných čistých plesech v Pyrenejích.“
Nejbolestivější chyba
„Pokud pominu tu z Blue Mountains, tak jí byla chyba na poslední překážce na MS ve Spartan Race. Nestála mě sice tak hluboký pád výsledky, jako ta v Kanadě, ale zato jsem díky ní přišla o třetí zlato v řadě. Navíc, jak bylo letošní tradicí, jsem ji udělala na poslední překážce, což opravdu zamrzí. Bylo by nevděčné tvrdit, že stříbro bylo zklamání, ale upřímně přiznám, že když je vítězství tak blízko, tak potom i stříbro má trošku hořkou příchuť.“
Největší dojetí
„Teď odbočím od překážkových závodů, protože pro mě osobně byl zřejmě nejemotivnějším zážitkem konec etapového adventure race v Číně. Jednalo se o čtyřdenní závod, čtyři etapy, čtyři členové týmu, z toho jedna žena. Denně 5-8 hodin běhu, horského kola, lanových disciplin, kajaku atd. Jen přežít tento závod a protnout cílovou pásku poslední den byl úžasný pocit, navíc jsme s týmů z celého světa skončili na 4. místě jako první neprofesionální tým.“
Nejnáročnější překážka
„Před očima mi proběhlo hned několik. Ale zřejmě v závěrečném duelu zůstal tzv. Twister a Olympus na MS v Tahoe. Běžně nejsou tak náročné, ale organizátoři se rozhodli, že MS prostě musí vybočit z řady běžných závodů, a překážky řádně okořenili. Takže Twister (úchyty po obvodu vodorovné tyče, která se otáčí a tím prokluzuje v rukou) byl sám o sobě prodloužený z jedné sekce na 3 a mezi 2. a 3. bylo ještě vloženo áčko z tyčí, které se také muselo přeručkovat, to vše bez odpočinku. Olympus je téměř kolmá bouldrovací stěna, opatřená chyty, ale bez stupů. A opět – byla prodloužena téměř na trojnásobek běžné délky. Je to vlastně jediná překážka za celou sezónu, u které stále pochybuji, že bych ji byla schopná dát i s „čerstvýma“ rukama a plná sil. Holt – stále je kam se posouvat.“
